Článek
Teploty stoupají a to pro mě znamená jediné. Konečně můžu vytáhnout rodinu do přírody na opékání. Buřty, klobásy, burgery, slanina atd. Každý si může vybrat podle chuti. Koncem března jsme měli premiéru. Vítr nás sice málem odfoukl i s jídlem do vody, ale to nás neodradilo. Starý lom s jezírkem, tři druhy slaniny, bochník chleba, hořčice a kečup (ano, i ten jsem vzal na milost). Já a dva kluci. Tříletá princezna musela bohužel zůstat doma. Maminka se bála, že nastydne. No comment. Z dětí se pomalu stávají „sněhové vločky“, ale co, aspoň si užijeme oheň bez hysterického řevu, že slanina je moc horká a chleba nejí.
Oheň se brzy rozhořel a slanina začala pomalu prskat. Asi budu muset ty moje raubíře brzy zasvětit do tajů vaření. První kus slaniny spálili na uhel, další trhali zuby syrový a pak jim to všechno popadalo do ohně. Nakonec jsem maso raději opekl sám. Aspoň jsem měl jistotu, že se jim něco dostane do žaludku.
Mezitím se na nás zvědavě přišla podívat ještěrka. Syn, v duchu „společná zábava pro všechny“, se s ní podělil o kousek slaniny. Nevím, co ještěrky běžně obědvají, ale slanina to zjevně nebyla. Znechuceně se na ni podívala a s bleskovou rychlostí zmizela pod kamenem.
Zvědavá ještěrka
I přes drobné komplikace se náš výlet vydařil. Kluci si užili pobyt venku, ochutnali něco nového a já jsem si odpočinul od shonu všedních dnů. A co je nejdůležitější, konečně jsme se zbavili té zimní nudy!
P. S. Maminko, příště nám prosím půjč i ségru. Slibuji, že se o ni postaráme a nenastydne. A slaninu pro jistotu schováme před ještěrkami.
Co vlastně žerou ještěrky?
