Článek
Bylo sychravé sobotní dopoledne a já s dcerkou čekal na manželku v herně velkého nákupní centra. Hned vedle u stolu seděla maminka a dohlížela na svou dcerku. Holky blbnuly tak dlouho, až to skončilo brekem a přiběhly k nám pro pohlazení, útěchu a žalovat na tu druhou. S paní jsme se na sebe usmáli, děvčátka udobřili a následně dali do řeči. Po chvilce dorazila další paní, políbila maminku a mně došlo, že to bude druhá maminka. Protože jsem zvědavý jako opice, zeptal jsem se jich jak to u nich funguje. Vyprávěl jsem jim příhodu s gayi na hřišti a holky se smály na celé kolo. Pak mi vyprávěly jednu ze svých příhod. Nepřály si uvádět svá jména. Do článku jsme jména vymysleli společně. Díky holky.
Petra s Janou společně pečují o malou slečnu jménem Tonička. Občas mívají problémy s okolím, které na ně kouká skrz prsty. Dokud holky bydlely jen spolu, bylo vše v pohodě. Jakmile jedna z nich otěhotněla a následně je začali sousedé vídat s kočárkem, už to tak pohodové nebylo. Ve třech letech šla Tonča do školky. Paní ředitelka a učitelky naprosto skvělé. Dvě maminky? Samozřejmost. Po půl roce jedna paní učitelka dlouhodobě onemocněla a nastoupila náhrada.
Jako každé ráno, doprovodila Petra dcerku do školky. Tonička se převlékla a ve třídě si ji převzala paní učitelka. „Ahoj mami,“ rozloučila se Tonička.
Jako každé odpoledne v 16.30 pro dceru dorazila Jana. Přišla na zahradu u školky, kde jí Tonička přivítala slovy: „Ahoj mami.“ Zamávala na paní učitelku a jala se odcházet. Paní učitelka se hlučně ozvala: „Tak moment, to není tvoje maminka. Ráno tě doprovázela jiná paní!“ Tonička nejistě odpověděla: „Ale já mám přeci dvě maminky!“ Do toho se vložila Jana s vysvětlením situace. „První maminka, druhá maminka. Hergot, která jste která?“ odpověděla zaskočená paní učitelka. Nakonec si učitelka ověřila totožnost Jany a porovnala údaje s formulářem, který se vyplňuje na začátku školního roku. Na něm je uvedeno, kdo může dítě vyzvedávat. Tonička mohla jít domů. Po celou dobu záskoku se na ně paní učitelka dívala podezřívavě. Když se po nemoci vrátila původní paní učitelka, moc se za kolegyni omlouvala.
Zlatá moje příhoda z hřiště. To byl úplný čajíček. Můj kluk byl malý a nevěděl, co a jak. Paní učitelka byla dospělá a navíc pedagog. Věřím, že to byla jen ojedinělá příhoda pramenící z neznalosti paní učitelky. Prostě to netušila a byla překvapená. Máte někdo podobnou zkušenost?
