Článek
Každý rodič vám potvrdí, že občas doma vládnou poměry připomínající miniaturní verzi vězeňského experimentu. Stačí rozdat dětem úkoly. Jeden je velitel, druhý ten, kdo je musí plnit. Najednou zjistíte, že hranice mezi tyranií a poslušností je tenčí, než byste čekali. Zimbardův experiment na Stanfordu z roku 1971 ukázal, jak snadno se role vymknou kontrole, a to vše pod rouškou „vědy“. Tak co přesně se stalo, když se několik mladých mužů ocitlo ve fiktivním vězení?
Zrod tyranie: Stačí uniforma a trochu moci
Na začátku to vypadalo jako jednoduchá hra. Účastníci byli náhodně rozděleni na vězně a dozorce, každý si oblékl odpovídající uniformu a začala simulace. Dozorci dostali přímý příkaz, aby udržovali pořádek. Nic víc. Ale během pár dnů se z nevinného hraní na věznici stala surová tyranie. A co to znamená pro nás? Stačí dát jednomu dítěti v rodině trochu větší kontrolu nad ostatními a můžete sledovat, jak rychle zapomene na fair play.
Psychologie davu: Jaké to je být v davu?
Experiment nám ukázal, jak snadno lidé podléhají autoritě a jak rychle se mění jejich chování, když je situace vyžaduje. Nejenže dozorci začali bezostyšně využívat své moci, ale i vězni se rychle podřídili. Připomíná vám to něco? V komentářích na sociálních sítích to vypadá dost podobně. Jakmile se někdo dostane na vrchol (ať už jako influencer nebo komentátor), většina se buď přidá, nebo se nechá utlačovat, protože „to je přece normální“.
Zimbardo doma: Když otec hraje podle pravidel experimentu
Teď si představte, že jako rodič máte tuhle moc každý den. Kdo z nás se občas necítí jako dozorce, když dětem přikazuje věci, o kterých víme, že se jim nelíbí? Ale zároveň – nechcete být ten „hodný otec“. Tady přichází ten neustálý boj. Jak najít rovnováhu mezi tím, abychom děti vedli správně a zároveň nezneužili své autority?
Co nám Zimbardo doopravdy ukázal?
Experiment, i když byl kritizován za svou neetickou podstatu, nám ukázal jednu důležitou věc: jak jsme křehcí, pokud jde o moc a autoritu. A to platí nejen ve vězeňských simulacích, ale i v běžném životě. Rodiče, učitelé, politici. Každý, kdo má byť jen kousek moci, musí být neustále na pozoru, aby ji nezneužil.
„Každý, kdo chce být prezidentem galaxie, by jím neměl být.“
Zafod Bíblbrox, prezident galaxie (Douglas Adams, Stopařův průvodce po Galaxii)
Zdroje:
