Článek
„Tati?“
„Hmm?“
„Co je to momsplaining?“
Ztuhnu.
Ne proto, že bych nevěděl. Ale proto, že už jsem jednou vysvětloval, odkud jsou miminka, a nerad bych dneska přidával další kapitolu.
„Kdes to slyšela?“ zkouším opatrně.
„Na internetu. Mamka říkala, že nějaká paní tam psala o tobě.“
Výborně.
Už zase.
„A co psala?“ ptám se a snažím se znít jako někdo, kdo to má celé pod kontrolou. Což je role, kterou občas hraju. Většinou neúspěšně.
„Že jsi měl mrákoty,“ říká dcera a leze mi na klín. „A že jsi mi nevysvětlil miminko.“
„Aha,“ říkám.
Takže nejen že jsem měl mrákoty. Já jsem je měl špatně.
„A co je teda ten momsplaining?“ vrací se k původní otázce.
Chvíli přemýšlím.
Jak vysvětlit pětiletému dítěti, že někdo cizí na internetu přesně ví, co jsme doma dělali, nedělali, měli dělat a ideálně kdy?
„To je,“ začnu opatrně, „když někdo vysvětluje věci, které se nestaly… lidem, kterých se to týká.“
„Jako když já řeknu, že jsi snědl všechny sušenky, i když je snědl brácha?“ rozsvítí se jí oči.
„Přesně tak,“ kývnu. „A ještě u toho vypadáš, že tomu rozumíš víc než já.“
Dcera chvíli přemýšlí. To poznám. To je ten výraz, kdy se v hlavě skládá teorie.
„Takže ta paní byla u nás doma?“
„Nebyla.“
„Tak jak ví, co jsi mi neřekl?“
Dobrá otázka.
Velmi dobrá otázka.
Taková, kterou si z nějakého důvodu nepoloží spousta dospělých.
„A tys mi to miminko vysvětlil?“ pokračuje.
„Jo,“ říkám.
„A bylo to o pipince a pindíkovi?“
Znovu ztuhnu.
Tohle téma má neuvěřitelnou schopnost vracet se do konverzace v těch nejméně připravených chvílích.
„Bylo,“ přiznám.
„A proč ta paní píše, že ne?“
Podívám se na ni.
Podívá se na mě.
Má v očích přesně ten výraz, který jsem měl já, když jsem poprvé viděl Kena líbat Barbie a o dvě sekundy později rodit.
„Protože,“ začnu pomalu, „někdy si lidi přečtou příběh… a místo toho, aby si představili, co se opravdu stalo, představí si svůj vlastní.“
„A ten je lepší?“ zeptá se.
„Je delší,“ řeknu.
Chvíli je ticho.
„Tati?“
„Hmm?“
„A to, jak jsi říkal, že pusa nedělá miminko… to pořád platí, jo?“
„Pořád,“ ujistím ji.
„Dobře,“ kývne spokojeně a natáhne se na gauč. „Tak mi namaluj domeček.“
Natáhnu ruku.
Na chvíli zaváhám.
Pak ji pohladím po zádech.
Žádné miminko.
Jen domeček.
A klid.
„Tati?“
„Ano?“
„A ten momsplaining… to se taky dělá z pusy?“
„Ne,“ povzdechnu si. „Ten se dělá z internetu.“
