Článek
Dnes ráno v práci, když jsem sledoval naši klientku, jak jako každé ráno poctivě šlape na motopedu, mi to blesklo hlavou. Zase ty boty. U chodících seniorů, ale i u těch, které po dlouhém ležení teprve stavíme na nohy, je obuv naprosto zásadním a často přehlíženým aspektem úspěšné rehabilitace.
Ti, kteří jsou odkázáni na naši péči, jsou denně vysazováni z lůžek a následně vertikalizováni do různých typů chodítek. Bohužel velmi často zapomínají, že nejrůznější nazouváky, trepky nebo to, čemu v praxi familiárně říkám „ploutve“, jsou pro jejich chůzi to nejhorší možné řešení.
Cítí se v zařízení jako doma, a tak přirozeně volí tu nejpohodlnější obuv. Chtějí něco, do čeho jen vklouznou, bez ohýbání a složitého zavazování. Jenže pak se jakýkoliv pokus o chůzi nebo cvičení stává limitem. Volná bota plodí okamžitou nestabilitu, noha v ní plave, prsty se křečovitě zatínají, aby pantofel udržely, a vteřinový následek se promítne do špatného držení celých zad a nohou.
Jak ale seniora přesvědčit, že na chůzi je vhodná pouze pevná obuv s fixovanou patou, když je zatvrdlý odmítač, nebo se nachází v pokročilé fázi demence či neurologického onemocnění?
Když zkušenost s pádem nic neznamená
V běžném životě se člověk poučí z chyb. V geriatrické praxi to neplatí. Mnohokrát nepomůže ani to, když senior kvůli nevhodné obuvi už reálně upadl a zranil se. Krátkodobá paměť u klientů s demencí či Alzheimerovou chorobou je slabá, neřku-li nulová. Oni si ten pád s tou konkrétní botou prostě nespojí, nebo si ho do pěti minut vůbec nepamatují.
Co s tím? Poučovat je, vysvětlovat rizika nebo se s nimi přít o papučích nemá žádný smysl. Jen v nich vyvoláte úzkost, pocit méněcennosti a odpor ke cvičení.
V těchto chvílích musíme v první linii sáhnout k pravidlu, které bychom v jiných oblastech péče nikdy nepoužili. K takzvané laskavé manipulaci.
Manuál bezpečné obuvi: Pravidlo odvedení pozornosti
Pokud pečujete o seniora v instituci nebo doma a potřebujete ho postavit na nohy, zapomeňte na diskuse o ortopedii. Postupujte podle tohoto osvědčeného rituálu:
- Vypněte připomínání: Nikdy neříkejte věty typu: „Musíme vám obout ty pevné boty, abyste zase neupadl.“ Tím jen aktivujete jeho obranný mechanismus a zablokujete spolupráci. O botách vůbec nemluvte.
- Přepněte pozornost na cíl: Upoutat jeho mysl na samotnou činnost, která ho čeká a která dává jeho dni smysl. Řekněte klidným hlasem: „Pojďme se dnes podívat na chodbu, jak tam svítí sluníčko,“ nebo „Pojďme si trochu zašlapat, ať máme sílu v nohách.“
- Tichý rituál obouvání: Zatímco senior vnímá cíl cesty a přemýšlí o něm, vy mu s naprostým klidem a bez komentáře obujte pevnou, uzavřenou obuv (ideální jsou boty na suchý zip, které se snadno fixují). Senior, plně zaujatý vizí pohybu, si v naprosté většině případů vůbec neuvědomí, že nemá na nohou své milované trepky.
Tato drobná psychologická klička není projevem neúcty. Je to nezbytná prevence a ochrana lidského zdraví. Když mu pevnou botu takto nepozorovaně zajistíte, jeho tělo okamžitě získá diametrálně odlišnou stabilitu. Chůze se stane bezpečnější, držení těla jistější a riziko zlomeného krčku, které v tomto věku často znamená fatální konec, klesne na minimum.
Péče o lidi se ztrátou paměti vyžaduje, abychom občas opustili racionální pravidla dospělého světa. Pokud chceme chránit jejich životy, musíme se naučit jednat s lehkostí, humorem a občasnou laskavou manipulací, která jim neubírá důstojnost, ale drží je bezpečně na nohách.
