Článek
Zkuste se na chvíli položit na postel a představit si, že se vaše zorné pole smrskne na maximálně dva metry kolem vašeho lůžka. Strop, protější stěna, kousek okna. Pro člověka upoutaného na lůžko v domově pro seniory nebo v domácí péči se tento nevelký výsek reality stává celým jeho vesmírem.
V běžném životě vnímáme drobnosti kolem sebe jako banality. Pro ležícího starého člověka je ale každá taková „banalita“ záchytným bodem, který ho drží nad vodou.
Moderní domovy pro seniory dnes často sázejí na unifikovaný design. Kvůli přísné hygieně a neustálé dezinfekci se pokoje stávají sterilními, bílými a hladkými. Okna jsou sice nová, ale unifikovaná, a na parapet se kvůli provozním normám vejde sotva jeden nebo dva květináče. Velice často vídám orchideje, které příbuzní svým rodičům nosí jako univerzální dar z povinnosti, protože se to prostě hodí. I ta orchidej, která vykvete jednou za čas, je pro seniora důležitá. Jenže současná generace našich stařečků byla celý život zvyklá na úplně jiné rostliny – na ty, o které se mohli sami a aktivně starat.
Příběh jednoho ibišku
Mnoho domovů se sice snaží budovat společné zahrádky nebo zelená zákoutí na chodbách, ale to není samostatný prostor klienta. Oni nepotřebují green-design celého patra, oni chtějí mít tu „svou“ kytku a péči o ni.
Před časem jsem byl na procházce s jednou klientkou, která má to štěstí, že obývá samostatný pokoj. Přála si zajet do hypermarketu, aby se podívala po nějaké kytce na okno. Když jsem se ptal, co by si představovala, řekla, že by chtěla obyčejný ibišek nebo jarní narcisky. Bylo jaro v rozpuku a ona si chtěla svůj svět jednoduše oživit něčím, co roste.
Vybrali jsme ibišek, který byl teprve v zárodku. Od té doby jsme každý den, když jsem ji vezl na oběd nebo s ní cvičil, společně sledovali, jak se od výhonku klube na svět nový list. Ta čistá, dětská radost v jejích očích, když se začalo objevovat, jakou barvu vlastně květ bude mít, se nedá popsat slovy. Ta kytka jí dala smysl pro každý další den. V jiných pokojích naopak od klientů denně poslouchám, jak strašně jim jakákoliv zeleň a život kolem chybí.
Zmizelý les a psychický neklid
Smyslová fixace na prostor je u seniorů fascinující. Na chodbě proti vstupním dveřím jedné naší klientky visel malovaný obraz s lesním zátiším. Kdykoliv se otevřely dveře jejího pokoje, viděla kousek lesa a dělalo jí to dobře.
Při malování chodeb se ale stalo, že po dokončení prací někdo obraz nevrátil na stejné místo, ale na starý háček pověsil jiný motiv. Najednou jsem u této klientky každé ráno pozoroval zvláštní, těžko definovatelnou nespokojenost a neklid. Trvalo několik dní, než se konečně vyjádřila a řekla mi, jak moc jí ten její les chybí. Zdá se vám to jako hloupost? NENÍ.
Prostředí, ve kterém staří lidé dožívají, nesmí být uniformní nemocnicí. Musí to být domov. Dokud to kognitivní funkce klientů dovolují, musíme se s nimi neustále domlouvat a ptát se, jak by si svůj prostor představovali zařídit. A pokud už nejsou schopni souvislé řeči, musíme přepnout do pragmatického módu a volit formu otázek, na které mohou odpovědět pouhým kývnutím oka nebo stiskem ruky – ANO, nebo NE.
Manuál smyslové útulnosti:
Jak proměnit pokoj u lůžka
Pokud pečujete o svého blízkého doma nebo za ním chodíte do zařízení, zkuste jeho zorné pole proměnit pomocí těchto tří kroků:
- Vyměňte orchideje za rostliny s příběhem
Místo drahých exotických květin přineste seniorovi rostlinu, kterou zná z mládí nebo ze své zahrádky. Obyčejný ibišek, fialku, pelargónii nebo jarní cibulky. Pokud je senior na lůžku, postavte květináč tak, aby na něj viděl bez natáčení hlavy. Dejte mu do ruky malou konvičku nebo rozprašovač a nechte ho kytku zalít – ta možnost poskytovat péči (místo neustálého přijímání péče) vrací člověku pocit užitečnosti. - Vytvořte vizuální kotvy v úrovni očí
Pokud senior leží, nedávejte obrazy a fotografie vysoko na stěny tak, jak je to běžné v galeriích. Sedněte si na jeho lůžko a podívejte se na pokoj z jeho perspektivy. Obraz přírody, krajiny, kterou měl rád, nebo síť s fotografiemi rodiny musí viset přesně tam, kam přirozeně směřuje jeho pohled, když má hlavu na polštáři. - Respektujte rituál domova proti hygienickému chladu
Pochopitelně, že čistota je v péči důležitá. Ale pokud si babička přeje mít na stolku starou vyšívanou dečku po mamince, která z pohledu moderní hygieny „chytá prach“, nechte jí ji tam. Ten starý ubrus, ohmataná kniha nebo oblíbený polštářek jsou pro její psychické bezpečí důležitější než sterilní povrch.
Cítit se aspoň trochu jako doma a mít možnost ovlivnit prostor kolem sebe je základní lidské právo. Vrátit seniorovi do jeho dvoumetrového světa barvy, zeleň a vzpomínky nestojí peníze, ale vyžaduje to naši plnou přítomnost a otevřené oči.
