Článek
nevím kolik je Vám roků a jak dlouho jste případně žil v době, kterou tak zasvěceně popisujete. Já jsem se narodil v roce 1951 v rodině dělníka a matky v domácnosti. Během pěti let jsme byli v naší rodině čtyři sourozenci. Bydleli jsme v domku se svými prarodiči, kteří jej obdrželi od úřadů, po repatriaci německých obyvatel ze Sudet, po skončení války. Bylo to v obci, která tehdy měla cca 2500 obyvatel. A i v této době a následně v dalším životě, jak říkáte „za komunistů“, jsem se nesetkal s tím, že by žili v mém okolí lidé bez střechy nad hlavou. Což se ale nedá říct o dnešní tzv. „kapitalistické době“, kdy mezi námi „živoří“ tisíce lidí bez domova, čili bezdomovci. Bez šance na lepší život, protože naše alibistická a prolhaná vláda s tímto problémem, až na drobné výjimky, nic nedělá. Ale to je na dlouhé povídání a na jiné téma. Já jsem se po absolvování základní školy, dalších studií a vojenské služby oženil a pracoval jsem ve velké strojírenské firmě. Po uhrazení základního členského příspěvku jsme se s manželkou stali členy SBD a dostali jsme přidělen krásný třípokojový byt. Podotýkám, že to bylo v té samé obci, kde jsem předtím žil společně s rodiči a sourozenci. Bylo zde postaveno sídliště pro pracující občany, kteří zde byty dostávali od úřadů za pakatel, samozřejmě po splnění určitých základních podmínek. V obci nebyly žádné milionářské vily, a také žádní milionáři či miliardáři. A lidé zde žili spokojeně, protože měli práci, střechu nad hlavou a jejich děti chodily do školy. Nebyli zde žádní imigranti a rovněž tak romská komunita musela dodržovat základní pravidla života pro tehdejší dobu. To je jen v kostce vyjádřeno to, jak na tehdejší dobu nahlížím já. Takže choďte nadále na pivo se svým stejně smýšlejícím kamarádem a tlachejte o době, o které nic nevíte. Hospoda je to pravé místo, kam vaše žvásty patří.
Ing. Jiří Němeček
