Článek
Ano, i já jsem strávil na vojně dva roky. Bylo to v letech 1970 až 1972.V té době platilo heslo, že vojna není kojná. Nejdříve jsem byl na ŠDZ v Jihlavě a druhý rok pak na stejném typu školy v Humenném. Nelze popřít, že mazáci nám bažantům dávali pořádně zabrat, ale nikdo se z toho nezhroutil. Kdo byl průměrně fyzicky zdatný tak dokázal bez problémů udělat výmyk na hrazdě, vyšplhat po laně 5 m, nebo překonat překážkovou dráhu. Samozřejmě byli i takoví, kteří s tím zpočátku měli problém, ale postupem času se i jejich fyzická kondice zlepšila. Na vojně platilo beze zbytku ono mušketýrské heslo, že jeden za všechny a všichni za jednoho. Kamarádství a vzájemná soudržnost byla zákonem. A po odchodu do civilu vám zůstaly hlavně ty dobré vzpomínky. Na noci ve stráži, setkání s lidmi na různých cvičeních, kteří vám dali teplý čaj, cigaretu a zejména otcové vzpomínali na to, co oni prožili na vojně. Dle mého názoru není pravda, že vojna nikomu nic nedala. 19 letí kluci za ty dva roky zmužněli, naučili se udržovat v pořádku své osobní věci, disciplíně a vztahu k nadřízeným. A to vše pak mohli využít ve svém dalším osobním životě. Takže pro mě to nebyly promarněné dva roky, a rád na ně vzpomínám. A toto všechno chybí dnešním mladým klukům. Změnil by se jejich názor na život a netrávili by čas pouze surfováním na internetu a sociálních sítích, případně vysedáváním po hospodách.
