Článek
A to zřejmě tím, že otevírá jednu válečnou frontu za druhou. Historie ukazuje, že více bojišť v jeden okamžik dlouhodobě nikdo neustojí. Kde všude dnes máme bojiště?
1. Ukrajina – země EU nekrvácejí jen tím, že financují významnou část bojů a každodenního chodu Ukrajiny, ale také extrémním zdražením všech energetických a surovinových vstupů pro vlastní průmysl a zemědělství. K těmto astronomickým ztrátám připočtěme zátěž pro sociální a zdravotní systémy, které zajišťují obživu a péči pro miliony ukrajinských emigrantů. Navrch přidejme nesmyslně rostoucí výdaje na válečný šrot, kterému máme věřit, že nás proti něčemu ochrání. Navíc se zdá, že významná část špiček EU by chtěla mít válečný konflikt na Ukrajině ještě brutálnější, asi aby ke kolapsu EU došlo co nejdříve.
2. Klimatická fronta – mocenské elity EU si usmyslely, že ovlivní klima a zachrání planetu před pekelnými plameny oteplování tím, že zlikvidují energetiku, průmysl a zemědělství na území EU. V rozporu s technicko-ekonomickými fakty je z moci úřední zakazováno využívání fosilních paliv, aniž je zajištěn jiný, trvale dostupný a ekonomicky konkurenceschopný zdroj pohánějící celou naši civilizaci. Dnes už i ti pomaleji chápající začínají tušit, že tato cesta k záchraně planety nevede, ale vede spolehlivě země EU k hospodářskému úpadku nevídaných rozměrů.
3. Uprchlická fronta (válka s vlastními občany I.) – mocenský kartel politiků, novinářů a neziskovek v EU věří tomu, že nábožensko- etnicko-kulturní roztříštěnost jednotlivých národů našeho společenství povede k vytvoření nového druhu šťastné multikulti společnosti. Enormní zátěž sociálních, zdravotních a bezpečnostních systémů ve skutečnosti vede ke hroucení sociálních jistot původního obyvatelstva spolu se ztrátou bezpečí a poklesu životní úrovně. Náboženské a kulturní odlišnosti pak už působí jen jako rozbušky v atmosféře nasycené výbušným plynem.
4. Protičínská fronta – výsledky práce evropských elit jsou za posledních zhruba dvacet let více než žalostné, o to víc žárlí na obrovský vzestup Číny ve stejném období. Místo hledání a nápravy vlastních chyb, výměny neschopných tlučhubů za schopné manažery a politiky se EU jen utápí v nenávistných emocích a sama sebe přesvědčuje, že přes dnes už evidentní prohru, vše dělá správně. A chce Čínu mentorovat, jak se má změnit. Ekonomická velmoc Čína si tak logicky hledá hlavní partnery jinde, třeba v Rusku, Brazílii, Indii anebo v Africe.
5. Sociální fronta (válka s vlastními občany II.) – po II. světové válce se v Evropskému společenství podařilo snižovat majetkové rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími, vytvořila se početně mohutná a trvale bohatnoucí střední třída. S tím je posledních dvacet let konec a jen se urychluje proces, kdy narůstá sociální nerovnost a klesá loajalita lidí vůči elitám, současně roste vzájemná nenávist. Střední třída stabilizující společnost chudne a početně se zmenšuje přesunem k nejchudším vrstvám. Počet sociálně motivovaných konfliktů narůstá.
6.Ideologická fronta (válka s vlastními občany III.) – diferencované vrstvy střední třídy si cenily velkého rozsahu individuální svobody od možností necenzurovaných projevů a občanských aktivit až po svobodu jednoduše podnikat. Nynější vedení EU, v reakci na růst nesouhlasu až nenávisti k jejich politice, se rozhodlo vydat cestou omezování osobních svobod. Nepohodlné názory a informace jsou podle nich dezinformace a hledají cesty k jejich umlčení. Současně EU podporuje a vystavuje na piedestal nejrůznější minoritní bizarnosti a výstřední menšiny. Zřejmě s cílem odvést pozornost od faktické politiky omezování občanských svobod. Významná část produktivních lidí (pracujících a podnikajících) a v klidu žijících obyvatel se čím dál tím víc rozchází s vedením EU v pohledu na žebříček základních životních hodnot.
7.Fronta proti podnikavosti – tržní kapitalismus dobře fungoval v prostředí četné konkurence..Hospodářský náskok oproti zbytku planety si západní kapitalismus získal díky prostředí umožňujícímu jednoduše uplatnit individuální kreativitu a pracovitost. EU se vydala cestou záplavy zákazů, regulací, kontrol, sankcí a dotací. Všechny tyto nástroje vedou k potlačení a likvidaci individuální podnikavosti malých a středních firem, které nemají šanci úspěšně přežít v oligopolním prostředí nadnárodních gigantů. Ti, kteří ještě nezbankrotovali, denně zápasí s byrokratickým molochem a s tvrdými tržními podmínkami, jež jsou jim vnuceny oligopoly.
8.Nově se nejspíš otevře ještě fronta proti Trumpově USA –staronový prezident Spojených států si na rozdíl od vedení EU uvědomuje, že se jeho velmoc mění v kolos na hliněných nohách. Aby si udržel ve světě dominantní postavení, musí mu dobře šlapat ekonomika a EU je především konkurent. Sice upadající, ale mající stále zajímavý trh, který je potřeba využít k prodeji drahého břidlicového plynu, drahé americké ropy a především drahého válečného šrotu. Evropa tak sice posluhuje už dnes, ale za to mohou její produkty proudit volně na americký trh. S tím bude konec a silnice se stane výhradně jednosměrnou.
Je jednoznačné, že s tolika otevřenými frontami je dnešní EU odsouzena ke katastrofální prohře. Bohužel, v bruselských palácích jen blouzní o nevyhnutelnosti konečného vítězství na všech frontách, protože prozřetelnost je přece na jejich straně.
