Článek
Jenže možná není nejdůležitější, co nás čeká v roce 2026, ale co se mezitím stalo s námi samotnými. A hlavně, co dobrého ještě dokážeme společně vytvořit.
Máme bezpečnostní kamery, alarmy, chytré telefony, umělou inteligenci všech úrovní a hesla pomalu i na ledničce. Zamykáme domy, auta i vlastní soukromí. Jenže na lidskou hloupost, závist a sobectví zatím nikdo pořádný zámek nevymyslel. Naštěstí existuje něco mnohem účinnějšího. Obyčejná lidská slušnost, důvěra, přátelství, Pravda a Láska a také ochota pomoci. Jen je občas zapomínáme používat.
Na internetu dokážeme zachraňovat svět, zatímco sousedovi někdy ani neodpovíme na pozdrav. Máme tisíce virtuálních přátel, ale občas zapomeneme navštívit toho skutečného. A o lidskosti umíme přednášet tak dlouho, až nám nezbude čas být lidmi. Přitom stačí tak málo. Zvednout telefon, zaklepat na dveře, zeptat se, jak se druhému daří. A hlavně si také vyslechnout odpověď.
Kdysi bývalo samozřejmostí pozdravit, poděkovat, omluvit se, uvolnit místo staršímu nebo pomoci sousedovi. Slovo mělo váhu a podaná ruka někdy znamenala víc než podepsaná smlouva. Samozřejmě, ani tehdy nebyli všichni andělé. Jenže tyhle hodnoty nikam nezmizely. Pořád žijí v rodinách, mezi přáteli, v malých obcích i ve velkých městech. Jen o nich tolik neslyšíme, protože dobrý skutek zpravidla nedělá takový rámus jako pořádná hádka.
A právě v tom je důvod k optimismu. Každý den někdo někomu pomůže. Dobrovolníci věnují svůj čas dětem, hasiči nebo záchranáři vyrážejí na pomoc, sousedé se postarají o osamělého člověka, učitelé dokážou povzbudit dítě, kterému se nedaří. Rodiče a prarodiče předávají zkušenosti, mladí přicházejí s novými nápady. A někde se právě teď dva lidé usmiřují, přestože ještě včera spolu nemluvili. To všechno jsou malé zprávy o velké naději.
Možná bychom tedy místo předpovídání temné budoucnosti měli oprášit několik starých hodnot. Úctu, čestnost, odpovědnost, přátelství, laskavost a trochu pokory. Nejsou zastaralé. Jen se nedají stáhnout jako aplikace, koupit ve slevě ani objednat s doručením do druhého dne.
Svět se mění a bude se měnit dál. Toho se nemusíme bát. Technika nám může usnadnit život, věda pomáhá překonávat nemoci a nové generace mají možnosti, o kterých se našim rodičům ani nesnilo. Byla by škoda při tom všem zapomenout, že největším lidským vynálezem není počítač ani umělá inteligence, ale schopnost spolupracovat, odpouštět, pochopit druhého i sama sebe a mít jeden druhého rád.
A tak bychom se možná neměli tolik ptát, jakou budoucnost nám kdo předpověděl, ale jakou budoucnost chceme zanechat svým dětem a vnoučatům. Protože právě v našich rukou je mnohem víc, než si někdy připouštíme.
A jestli má Sylvia Browneová pravdu, že nás čekají těžké časy, pak mám jedno vlastní proroctví: Dokud si lidé dokážou podat ruku, společně se zasmát a nenechat druhého ve štychu, máme pořád vyhráno.
A víte, co je na tom nejlepší? Na splnění takového proroctví nepotřebujeme věštkyni. Stačí nám jeden druhý.





