Článek
Možná budete překvapeni. A ony také. Zvlášť když zjistí, že v lese není zásuvka, maminka ani tlačítko „zpět“. Táborský skauting má za sebou více než stoletou historii. Už v roce 1913 se malý Karel, syn táborského inspektora, vydal na tábor se samotným zakladatelem českého skautingu Antonínem Benjaminem Svojsíkem. Těžko říct, co si tehdy přibalil do ruksaku. Powerbanku určitě ne. Zato odvahu, zvědavost a možná i trochu strachu z první noci pod stanem. V tom se za těch více než sto let vlastně mnoho nezměnilo.
Martin Březina, kterému nikdo ze skautů neřekne jinak než Šnek, vede sedmý chlapecký oddíl Karibu v Sezimově Ústí. Je mu osmadvacet, vystudoval hudbu, učí na základních uměleckých školách a ve volném čase se stará o sedmadvacet skautů. Člověk by čekal, že po celém dni s dětmi zatouží po tichu. On si místo toho dobrovolně pořídí další děti. A ještě s nimi vyrazí do lesa.
Šnek se stal skautem tak trochu dědičně. Skautovali rodiče, oddíl vedl bratranec, a tak bylo téměř rozhodnuto. Jenže zatímco v některých rodinách se dědí chalupa, hodinky po dědečkovi nebo dluhy, u Březinů se dědí ochota věnovat čas druhým. A to je dědictví, které se do závěti nevejde.
Na svůj první tábor v roce 2005 vzpomíná dodnes. Bylo mu sedm let, patřil mezi pět malých vlčat a ve Skopytcích u Choustníku strávil týden. Od té doby uplynulo jednadvacet let. Z malého vlčete vyrostl vedoucí, který musí vědět nejen to, jak rozdělat oheň a uvázat uzel, ale také jak zvládnout partu kluků, kteří mají každý svou hlavu. A někdy dokonce i vlastní názor.
Zajímavé je, že podle Šneka jsou dnešní děti hodnější než jeho generace. Prý také citlivější, ohleduplnější a kamarádštější. Jen jim trochu chybí trpělivost. Chtěly by všechno zvládnout hned. Nejlépe napoprvé a bez námahy. Což je ovšem vlastnost, kterou dnes netrpí jen děti. Stačí pozorovat dospělého, kterému se deset vteřin načítá internetová stránka.
A pak je tu Pepa. Kluk, který se dokázal ztratit v lese dokonce i za vlastní klubovnou. Ideální adept na orientační běh, pokud by cílem bylo najít ho do večeře. Jenže skauting ho naučil samostatnosti, dodal mu sebevědomí a pomohl mu vyrůst. Dnes je z Pepy úspěšný archeolog v Jindřichově Hradci. Možná právě proto, že kdysi hledal cestu z lesa, dnes hledá stopy dávných civilizací. A snad už se přitom neztrácí.
Skauti mají deset zákonů. Mají být pravdomluvní, věrní, zdvořilí, ochotní pomáhat, chránit přírodu a být veselé mysli. Kdyby se alespoň polovinou těchto zásad řídili všichni dospělí, možná bychom nepotřebovali tolik zákonů, vyhlášek, kontrolních orgánů a televizních politických debat.
A co mobilní telefony? Kupodivu žádný zákaz. Kluci je na táboře mohou mít. Jenže na ně často zapomenou. Mají totiž důležitější práci. Běhají po lese, vaří na ohni, luští šifry, stavějí tábor a zažívají dobrodružství, které se nedá stáhnout z internetu. A hlavně poznávají, že kamarád není jen fotografie na displeji s počtem sledujících, ale někdo, kdo vám podá ruku, když zakopnete. Nebo vám podrží ešus, když si spálíte prsty.
Skauting má ještě jednu zvláštnost. Vedoucí si nevychovávají obdivovatele, ale své nástupce. Šnek už dnes přemýšlí, komu jednou předá oddíl. Ne proto, že by ho přestal bavit, ale protože právě tak to má být. Starší učí mladší, mladší postupně přebírají odpovědnost a ti nejstarší zůstávají nablízku, když je potřeba pomoci. Bez výběrového řízení, bez boje o funkce a bez slibů, že tentokrát už bude všechno jinak.
Oddíl Karibu takhle funguje nepřetržitě od roku 1990. A jeho členové věří, že bude fungovat dál. Skauting totiž přežil války, zákazy i režimy, které se ho snažily vymazat ze života. Možná proto, že skautská myšlenka je až podezřele jednoduchá: buď slušný, pomáhej druhým a nespoléhej jen na to, co pro tebe udělají ostatní.
Když jsem poslouchal Šneka, napadlo mě, že skautské heslo „Buď připraven!“ by neuškodilo pověsit na dveře nejedné dospělé instituce. Jen by bylo dobré dodat, na co vlastně máme být připraveni. Na pomoc druhým, nebo na další výmluvu?
A ještě něco. Ve skautingu se říká: „Skautem jednou, skautem navždy!“ Není to špatné heslo. Jen škoda, že podobné neplatí také o slušnosti, poctivosti a obyčejné lidské ohleduplnosti.
Na druhou stranu, pokud se je podaří naučit alespoň těch sedmadvacet kluků z Karibu, není to vůbec málo.
A kdyby se některý z nich cestou životem přece jen ztratil, třeba si vzpomene na Pepu. Ten se také kdysi ztratil za klubovnou.
A dnes je z něj archeolog.
