Článek
A velké množství drahého zboží, které nikdo nechce, znamená zadrhnutí ekonomiky, a tedy i pád celé země do hluboké krize. Jistě Vás tedy hned napadá, že podobná situace nastává právě teď. Ostatně, jsme poslední ekonomikou v celé Evropě, která se ještě nevzpamatovala z období pandemie. Proč to však nevidí Petr Fiala a jeho ekonomičtí experti? Pojďme si tuto situaci rozebrat v detailu.
Když Petr Fiala nastupoval k moci, on i celé SPOLU slibovalo kompetentní vedení naší země. Po dvou letech a řadě nesplněných slibů, od toho, že se nebudou zvedat daně, přes (ne) zvedání platů učitelů až po Fialovské „Nenecháme nikoho padnout“, toho pozitivního najdeme jen pramálo. Bohužel, dostali jsme se do situace, kdy jsme si zvolili vládu, jejímž hlavním smyslem bylo vymezení se proti vládě předchozí.
Co se dá s touto situací dělat? Předem je potřeba, aby stát opravdu začal investovat do naší budoucnosti, tedy podpořil zaměstnance a malé a střední podnikatele. V případě zaměstnanců zcela konkrétně zvednutím minimálních a zaručených mezd, ve kterých ve srovnání se zahraničím opravdu zaostáváme. Směrem k malým a středním podnikatelům chybí efektivní pomoc státu. Naše ekonomika potřebuje lokální úspěšné podnikatele, kteří se nebojí podnikat napříč regiony, a tedy vytvářet nová pracovní místa i v pohraničí. Zcela opačný přístup platí směrem k bankám a velkým, často zahraničním korporátům. Ty totiž na celé současné krizi jen extrémně vydělávají a své zisky následně vyvádí mimo Českou republiku. Proto je třeba, aby se právě banky a korporáty více podílely na rozvoji naší země, tak, jak je to normální všude na západě.
Petr Fiala se sice rozhodl částečně reformovat daňový systém, ovšem postupoval přesně opačně, než je to normální ve všech prosperujících zemích. Místo, aby zvedl daně těm nejvíce výdělečným, rozhodl se zvednout daně všem formou DPH, a to ještě v naprosto nesmyslných oblastech, jako jsou například léky, nebo speciální potraviny pro celiaky. Nejen, že tím ještě více zhoršil situaci již tak velmi zatížených domácností v době energetické a bytové krize, ale zároveň se ani nepřiblížil k vytyčenému cíli vybraných peněz, neboť logicky ten, který sbírá po korunách od všech, nevybere tolik, kolik by mohl odvést z miliardových zisků nadnárodních společností. Nastala tak situace, ve které všichni cítíme vlnu zdražování a doplácíme na současnou krizi, zatímco ti nejbohatší generují nadprůměrné zisky. Velké korporáty tak mají v České republice daňové prázdniny, protože jsme jednou z mála zemí, kde neexistuje tzv. daň z kapitálových zisků. Ta je naprosto standardní všude na západě, ale také například v Polsku, kde dosahuje 19 %.
Celý přístup Fialova kabinetu „do lepší budoucnosti se proškrtáme a zbytek necháme zaplatit zaměstnance“ lze tedy považovat za špatný a zkušenosti z minulosti i ze zahraničí jasně ukazují, že teorie štíhlého státu nefunguje. Ostatně kdo z nás chce odvádět daně a zároveň ještě platit školné, další poplatky u lékaře a podobně? Potřebujeme silný stát se zdravým rozpočtem, který v čase krize dokáže opravdu podržet všechny ty, kteří to opravdu potřebují.
Zdroje:
