Článek
Petr Sikora se v úvodních dvou zápasech finálové série (v dubnu 2026) proti pardubickému Dynamu pasoval do role hlavního provokatéra Ocelářů. Jeho chování a výroky potvrzují, že si roli „hráče, kterého soupeř nenávidí, ale vlastní tým miluje“, vysloveně užívá.
Tady je přehled jeho narážek a vystupování na ledě:
1. Narážky a výroky směrem k Dynamu
Sikora se po prvním zápase netajil tím, že ho nepřátelská atmosféra v Pardubicích motivuje.
- „Mám to rád!“: Takto komentoval pískot a nadávky pardubických fanoušků. Uvedl, že ho to „popíchne“ a pomáhá mu to k lepšímu výkonu.
- Hledání slovíčka: Po skončení prvního finále zůstal stát na červené čáře a upřeně sledoval pardubickou střídačku. Později se smíchem přiznal, že jim chtěl „hodit nějaké slovíčko“, ale mrzelo ho, že se na něj nikdo z protihráčů nekoukal.
- Laciné situace: Po první prohře (2:3) označil obrat Pardubic za důsledek „laciných situací“, čímž nepřímo rýpl do defenzivní práce týmu, ale i do štěstí soupeře, který otočil zápas během 16 sekund.
2. Chování na ledě (před bitkou)
Během obou zápasů byl Sikora neustále v centru dění, a to nejen hokejově, ale především emočně:
- Provokace hvězd: Cíleně se zaměřoval na klíčové postavy Dynama. V prvním zápase vyhledával konfrontace s Ondřejem Miklišem a kapitánem Lukášem Sedlákem.
- Vylučování a úsměvy: Za své zákroky (včetně ataku na Sedláka v závěru prvního utkání) byl trestán, ale na trestné lavici se při nadávkách z tribun často jen provokativně usmíval.
- Role „narušitele“: Převzal roli, kterou dříve v Třinci plnil Marko Daňo. Neustále se pohyboval na hraně pravidel, dohrával souboje a snažil se rozhodit koncentraci soupeře.
3. Bitka v závěru nedělního utkání
Vše vyvrcholilo tři sekundy před koncem druhého finále, kdy už byl výsledek 4:2 pro Dynamo prakticky jasný.
- Sikora se zapojil do divoké rvačky u mantinelu s pardubickým útočníkem Patrikem Poulíčkem.
- Z bitky vyšel Sikora jako poražený – z ledu odjížděl se zkrvaveným obličejem a roztrhaným dresem přímo do kabin.
- Jeho výkon a ochota prát se však sklidily uznání v třinecké kabině; spoluhráč Marko Daňo vyzdvihl, že se Sikora „rval za tým“, i když ho rozhodčí nechali v nevýhodné pozici pokračovat.
Sikora se tak stal ústřední postavou finálových emocí, přičemž jeho styl hry jasně ukazuje, že se nehodlá nechat zastrašit zkušenějším kádrem Pardubic.
