Článek
Mladší syn to při pohledu na červené Fiat Seicento shrnul jasně: „Tati, v tomhle budu jezdit jen v gumové masce, aby mě nikdo nepoznal.“
Jenže stačila jedna zkušební jízda a bylo jasno. Tohle auto má duši.
Střih: Parkoviště u Tesca.
Sebevědomě parkuji vedle monstrózního Dodge RAM. Majitel na mě shlíží z kabiny s výrazem, ve kterém mu přes čelo běží titulky: „Chudák…“
Nenechám se rozhodit, vystupuji a okamžitě ho odzbrojuji:
„Koukám, že motorek ve vašich stěračích má asi větší výkon než celé moje auto, co? Ale zase byste ho mohl vozit v kufru místo rezervy!“
V duchu mě sice napadá ještě jeden příměr o korelaci mezi velikostí auta a… řekněme jiných parametrů, ale jako gentleman si to nechávám pro sebe.
Nová identita: Zmijovka a oblek Bandi
Došel jsem k názoru, že tohle auto vyžaduje specifický outfit. Ze skříně jsem vytáhl legendární zmijovku. Dnes už mě to auto baví natolik, že v něm jezdím i na personální pohovory. Ten kontrast, když vystoupíte v perfektním obleku se zmijovkou na hlavě z červeného „nákupního košíku“, je k nezaplacení.
Moje lekce z parkoviště?
Člověk nemusí mít pod kapotou 400 koní, aby si jízdu užil a udržel si respekt. Někdy je největším luxusem schopnost udělat si legraci sám ze sebe a nebrat se tak vážně.
