Článek
Nevím, jak to máte vy, ale moje strategie je jasná: Rychlý výsadek, nákupní seznam v ruce, cíl identifikován, mise splněna. Jenže realita? Pětiminutové zírání do regálu s těstovinami a nekonečné čekání před kabinkou, které se časově blíží délce průměrného letu do Thajska.
Moje vize „Manžel-zóny“:
Káva, co má říz: Žádný plastový kelímek, ale pořádné espresso.
Lektura pro dospělé: Místo leporel a omalovánek časopisy o motorkách, autech, zbraních a… no, prostě o věcech, co nás baví.
Program bez Elsy: Místo Ledového království na plátně John McClane nebo stará dobrá česká kriminálka.
Hračky (ty naše): Pořádná autodráha! Protože v každém z nás je ten osmiletý kluk, co chce prostě jen vybrat tu zatáčku.
Ti nejodvážnější by měli v mobilu automatickou odpověď na SMS otázku „Líbí se ti ty šaty?“ „Ale jistě miláčku, moc ti sluší.“
Má to jen dvě rizika:
Že se ty nákupy sakra prodraží, protože v tom koutku budeme chtít zůstat i po zaplacení.
Že si tam najdeme nové kamarády a domů nás budou muset tahat násilím (stejně jako ty děti).
Pánové, šli byste do toho? A dámy, ruku na srdce – neměly byste od nás v těch obchodech konečně svatý klid?
