Článek
Všichni víme, že řetěz se přetrhne na nejslabším článku. Těžko na cvičišti – lehko na bojišti.
Připravovat se na dobrou variantu je zbytečné, ta se ke spokojenosti vyřeší sama sebou. Vždycky je lepší připravit se na nejhorší, protože zpravidla tím jsou také vyřešeny i všechny lepší varianty.
Pamatujeme si, jak za Covidu pan Babiš mnohokrát zdůrazňoval, že nikdo nemohl tušit, že něco takového přijde. Bylo to nepravdivé tvrzení. Finská agentura HVK (Huoltovarmuuskeskus), která má odpovědnost za soběstačnost v krizových situacích po zkušenostech s virem SARS v roce 2003 identifikovala respirační epidemii jako závažné riziko, aktualizovala krizové plány a v dostatečném množství nakoupila (za téměř režijní ceny) zdravotnický materiál (masky, rukavice, respirační ventilátory atd.). Když vypukla pandemie Covidu, stačilo otevřít sklady strategického materiálu. Pokud existuje jeden jediný stát, který něco takového tušil, je neomluvitelné, že podobnou přípravu neudělal náš stát. Babiš měl povinnost připravit stát na takovou situaci.
Poslanec Roman Kubíček z ANO nám v pořadu Pro a proti (ČR plus) dne 11.3. prozradil, jak uvažují v jejich stranickém klubu. Rozhlasová debata se zaměřila na otázku, zda má vláda něco dělat proti hrozivému růstu cen pohonných hmot. Není podstatné, co si o tom kdo myslí, podstatný je v této chvíli způsob politického uvažování. Pan poslanec několikrát metodu ANO popsal: „buďme optimisté, že válka bude brzy ukončena“, „pojďme optimisticky doufat“, jde o „extrémní situaci“, kterou nemusíme brát vážně.
Stejně tak uvažují v klubu ANO o obraně státu, jak to vidíme v právě schváleném rozpočtu: Pojďme optimisticky doufat, že zrovna letos válka na našem území nebude.
Obranné programy jsou projektovány na desítky let dopředu. Jeden promeškaný rok znamená dramaticky větší náklady v budoucnosti. A také větší rizika v budoucnosti. Obrana je tak dobrá, jak dobrý je její nejslabší článek. Povinností státu je připravit se na nejhorší variantu. Každý rok máme odpovědnost za příštích několik desetiletí.
Vykradení šperků z drážďanské klenotnice Grünes Gewölbe (2019), krádež kontejneru plného zlatých cihel na letišti Pearson v Torontu (2023) či loupež v pařížském muzeu Louvre, při níž byly z Apollonovy galerie ukradeny šperky z Napoleonovy sbírky (říjen 2025) byly možné jen v důsledku slabosti jednoho článku bezpečnosti.
Optimista nezamyká byt a optimisticky doufá, že ho nikdo nevykrade. Spoléhat v politice na štěstí je totéž, jako ruská ruleta: optimisticky předpokládat, že právě teď v bubínku nebude náboj. Doufat, že snad to dobře dopadne.
Ale hrát ruskou ruletu s celým národem je neodpustitelné.
