Císař František Josef I. se narodil před 194 lety

František Josef Karel se narodil 18. srpna 1830 ve Vídeňském Schönbrunu, jako syn Žofie bavorské a Františka Karla, mladšího syna císaře Františka I. Už během vlády jeho dědy císaře se počítalo s tím, že jednou usedne na trůn, neboť jeho strýc Ferdinand (na trůně od roku 1835) díky tomu, že jeho předci uzavírali blízké příbuzenské stavy, byl duševně i fyzicky nemocný ale hlavně byl neplodný.

Od svého dětství byl na svoji budoucí roli panovníka připravován, nad jeho vzděláním přísně dohlížela jeho matka, jejíž velmi konzervativní výchova se na jeho celoživotní vládě podepsala. Státní záležitosti jej vyučoval sám všemocný kníže Metternich.

Vlivem říjnové vídeňské revoluce císař Ferdinand I., na nátlak okolí abdikoval, a tak 2. prosince 1848, ve věku pouhých 18 let se František Josef I. v Olomouci nastoupil na trůn. Během prvních měsíců své vlády ustál revoluci let 1848/1849 a v roce 1852 instaloval tzv. Bachův neoabsolutismus. František Josef se nebál bojovat, bohužel, vždycky když jej zasáhla porážka, otřáslo to i celkovou společností v monarchii. V roce 1859 bylo Rakousko poraženo u Solferina (císař zde osobně velel), čímž definitivně ztratilo Lombardii. Společenský tlak na císaře vyústil v roce 1860 vydáním Říjnového diplomu, čímž definitivně padnul neoabsolustismus a monarchie se blíže posunula k demokracii. V únoru 1861 byla vydána Schmerlingova oktrojovaná ústava. Tato centralistická ústava byla přijata poté, co se zvedl odpor proti Říjnovému diplomu, který předjímal federalistické uspořádání říše. Po porážce u Hradce Králové v roce 1867, kdy Rakousko podlehlo moderní Pruské armádě byla vydána Prosincová ústava, kterou vzniklo Rakousko-Uhersko a František Josef začal používat titul císař a král (c.k. německy k.u.k.).

V následujících letech v monarchii probíhali zejména reformy volebního práva, což konečně vyústilo v roce 1907 k přijetí všeobecného volebního práva pro muže v Předlitavsku.

František Josef I. v roce 1853 seznámil s Alžbětou Bavorskou, zvanou Sissi, oženil se s ní ve Vídni 24. dubna 1854. Spolu měli 4 děti, Žofii (†1857), Giselu (†1932), Rudolfa (†1889) a Marii Valerii (†1924).

První tragédii mladá císařská rodina zažila v 1857 v Uhrách, kde malá Žofie onemocněla tyfem a záhy zemřela. V roce 1889 císaře i jeho ženu zdrtila zpráva o tom, že jejich syn a následník trůnu Rudolf spáchal na zámku Mayerling sebevraždu. I přes to, že František Josef měl se synem složitý vztah, jej tato zpráva zdrtila.

Postupem času se začal kazit i vztah mezi císařem a Sissi, nejvíce však po smrti syna. 10. září 1898 na břehu Ženevského jezera byla císařovna propíchnuta pilníkem a následně zemřela. I přes to, že se František Josef se ženou moc nestýkal, byl její smrtí zdrcen.

Po smrti korunního prince Rudolfa byl následníkem trůnu jmenován František Ferdinand d'Este, synovec císaře.

Anexe Bosny a Hercegoviny roku 1908 zhoršila vztahy se Srbskem a Ruskem. Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě. 28. června 1914 spáchali srbští nacionalisté úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d'Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a přes to, že Srbsko přijalo většinu jeho požadavků, říše reagovala 28. července vyhlášením války. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a v Evropě se tak rozhořela první světová válka. Císař, který si válku nepřál, tak podlehl tlaku nejen svých ministrů ale i Německého císaře Viléma II. Během války, se naplno projevili problémy, které monarchie má, zejména národnostní a ekonomické.

Jeho Královské a Císařské Veličenstvo František Josef I. z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský atd. zemřel na zápal plic v brzkých ranních hodinách 21. listopadu 1916 ve Vídeňském Schönbrunu, ve věku 86 let. Ještě v noci, když uléhal, nařídil svému komorníkovi, aby jej vzbudil jako vždy, ve čtyři hodiny ráno. Vládl 67 let a 355 dní, což z něj dělá nejdéle vládnoucího panovníka na českém trůnu a celkově 6. v pořadí nejdéle vládnoucích panovníků na světě.

Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho prasynovec Karel I., jehož politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. Rakousko-Uhersko, oslabené válkou, se tak v roce 1918 rozpadlo.