James Longstreet. Konfederační generál, který po válce vstoupil do Republikánské strany

Narození, studium, rodina, první válečné zkušenosti

Longstreet se narodil 8. ledna 1821 v Jižní Karolíně, ale dětství strávil u strýce v Georgii, což jej pravděpodobně ovlivnilo v jeho postoji za občanské války, jelikož jeho strýc byl zastáncem práv států nad právem Unie. Studoval na Vojenské akademii Spojených států ve West Pointu, kde absolvoval padesátý čtvrtý z šedesáti dvou kadetů roku 1842. Na akademii se Longstreet spřátelil s Ulyssesem S. Grantem , a po promoci byli oba důstojníci přidělení ke 4. americké pěchotě.

Jako mnoho budoucích generálů občanské války i Longstreetova první opravdová válečná zkušenost přišla během mexické války. V letech 1846 až 1848 Longstreet prokázal vynikající službu v některých z nejdůležitějších bitev této války, včetně Vera Cruz, Churubusco a Chapultapec, kde byl zraněn. Longstreet, uznávaný za svou statečnost, sloužil po boku svého dlouholetého přítele a budoucího podřízeného George Picketta. Po skončení konfliktu pokračoval ve své armádní kariéře, účastnil se indiánských válek a v roce 1858 byl povýšen do hodnosti majora.

Po válce s Mexikem a vyléčení zranění se Longstreet oženil s Louise Garland 8. března 1848. Z manželství vzešlo 10 dětí. O jejich námluvách nebo manželství se ví jen málo. Longstreet se o ní ve svých pamětech zřídka zmiňuje a nikdy neprozradí žádné osobní podrobnosti. Mezi těmito dvěma nejsou žádné dochované dopisy. Většina zmínek o jejich vztahu pochází ze spisů Longstreetovy druhé manželky Helen Dortch Longstreetové.

Občanská válka

V roce 1861, po téměř dvaceti letech služby, rezignoval na svou funkci a vstoupil do konfederační armády v hodnosti brigádního generála. Po své první akci u Blackburn's Ford se Longstreetovi dostalo chvály za jeho chladnokrevnost pod palbou a za způsob, jakým inspiroval své muže. Longstreet a Thomas „Stonewall“ Jackson byli oba povýšeni na generálmajora pod vedením Josepha E. Johnstona. Po jeho povýšení Longstreet velel divizi šesti brigád – jádru toho, co se nakonec stalo Prvním sborem armády Severní Virginie. Důvěru generála Roberta E. Leea si získal svým solidním výkonem v sedmidenních bitvách v červnu 1862. Longstreet dále významně přispěl k vítězství jižanů u Druhého Manassasu (Second Bull Run) a Fredericksburgu. Byl také velmi ambiciózním mužem, který byl přesvědčený o své pravdě a svých schopnostech. Lee ho označoval za svého nejspolehlivějšího podřízeného.

Longstreet měl vážné pochybnosti o Leeově strategii invaze na Sever v roce 1863. Domníval se, že Jih si nemůže dovolit vysoké ztráty při útočných operacích a otevřeně zpochybnil Leeovo rozhodnutí zaútočit na síly Unie u Gettysburgu (bitva se odehrála 1-3. července 1863). Byl zejména proti frontálnímu útoku z 3. července. Jeho odhad šancí na úspěch této akce se ukázal jako správný. Po zbytek svého života Longstreet neustále prosazoval svůj nesouhlas s Leeovými velitelskými rozhodnutími u Gettysburgu, což vyvolalo opovržení jeho kolegů. Tento odpor spolu s obviněními, že záměrně zdržoval plnění Leeových rozkazů, značně pošramotil Longstreetovu pověst. Dne 9. dubna 1865 Lee v Appomattox Court House kapituloval. Longstreet a Lee se rozešli 12. dubna 1865. Longstreet se přestěhoval do New Orleans a obchodoval s bavlnou. Jako pragmatik a realista akceptoval prohru Konfederace.

Po válce

Podporoval Republikánskou stranu a později do ní vstoupil. Podporoval kandidaturu svého dřívějšího protivníka, generála Granta, do prezidentského úřadu. Když byl Grant zvolen, jmenoval Longstreeta celním inspektorem pro přístav New Orleans. S Grantem ho pojilo osobní a blízké přátelství, ten z něj udělal v roce 1880 ministra pro Turecko (v té době Osmanská říše). V době mandátu prezidenta McKinleyho a Roosevelta (v letech 1897–1904) byl komisařem Pacifických železnic. Tím, že se odklonil od myšlenky Konfederace, se znepřátelil obyvatelům a také svým někdejším spolubojovníkům z Jihu. Jak bylo pro něj typické, vůbec nechápal, čím se v jejich očích provinil.

Již na konci války byla vina za Gettysburg svalována na Longstreeta, ale to nejhorší přišlo až po smrti generála Leea. První, kdo začal označovat Longstreeta jako viníka, byl Jubal Early. Longstreet se snažil vždy obhájit, nepochopil ale vznikající kult R. Lee. Jelikož Longstreet při své obhajobě napadl snad vše, co na R. Leeovi napadnout šlo, tak za to musel pykat. Odvrátil se ve svém smýšlení proti Jihu, a tak si obránci kultu si z Longstreeta udělali obětního beránka.

Závěr života

Longstreet se po zbytek života snažil napravit svou pověst. V prosinci 1889 zemřela jeho manželka Louise. Navzdory mnoha útokům ze strany bývalých důstojníků konfederační armády vzpomínalo mnoho mužů na dny, kdy bojovali pod Longstreetem. V roce 1890 Washingtonské dělostřelectvo – známé svým vystoupením ve Fredericksburgu – trvalo na tom, aby se Longstreet zúčastnil odhalení Leeovy sochy v Richmondu a v roce 1892 na 3. výročním setkání veteránů United Confederate Veterans se setkal se svými bývalými vojáky. Promluvil na otevření Chickamauga a Chattanooga National Military Park v roce 1895 a zúčastnil se oslav stého výročí otevření West Pointu v roce 1902.

V prosinci 1895 vydal Longstreet své osmisetstránkové paměti, které jsou spíše jeho obhajobou a nástrojem zaměřeným na obranu či vyvrácení jižanského narativu proti Longstreetově osobě. V září 1897 se oženil se 34letou Helen Dortchovou; ačkoli jeho rodina nebyla s manželstvím spokojena, Helen hájila Longstreetovo jméno až do své smrti v roce 1962. James Longstreet zemřel 2. ledna 1904, jen několik dní před svými 83. narozeninami, jako poslední z vrchního velení Konfederace. Byl pohřben na hřbitově Alta Vista v Gainesville.

Zdroje:

HUTEČKA, Jiří: Generál a jeho historikové: Robert E. Lee a americká historiografie.

WARNER, Ezra J.: Generals in Gray: Lives of the Confederate Commanders.

WERT, Jeffrey D.: General James Longstreet: The Confederacy's Most Controversial Soldier-A Biography.

James Longstreet. In: American Battlefield Trust. Dostupné

z: https://www.battlefields.org/learn/biographies/james-longstreet