Smutný život Marilyn Monroe: zneužívání, závislosti, plastiky a aféry

Marilyn Monroe, vlastním jménem Norma Jane Mortenson, se narodila 1. června 1926 v Los Angeles. Narodila se Gladys Monroe a dle matriky Edwardovi Mortensonovi, který jejím otcem nebyl. Edward Mortenson byl Gladysin přítel. Sama Marilyn to prý zřejmě nikdy nezjistila, ale dle výsledků DNA z roku 2022 bylo potvrzeno, že jejím otcem je Charles Stanley Gifford. Charles Stanley Gifford začal pracovat s Gladys ve společnosti Consolidated Films poté, co ho jeho manželka Lillian Priester zažalovala a požádala o rozvod. Lillian ve své žádosti o rozvod obvinila Gifforda ze závislosti na omamných látkách a zneužívání.

Její matka, Gladys, jelikož byla na dítě sama, byla velmi zatížená prací na dvě směny i domácností, což se podepsalo na jejím zdraví. Trpěla paranoiou a schizofrenií. Když byla Marilyn malá, obávala se, aby ji nic takového nikdy nepostihlo.

Dětství tedy neměla vůbec veselé. Nikdy nikde nebyla moc dlouho. Putovala z matčiny náruče rovnou do několika pěstounských rodin, v jedné byla sexuálně zneužívána nájemníky, následně zpět k příbuzným a poté do sirotčince. V sirotčinci nebyla spokojená a chtěla se odtamtud co nejdříve dostat.

Dva týdny po svých 16. narozeninách se raději provdala za „kluka od vedle“ Jamese Daughertyho, jen aby tam nemusela být až do svých 18 let. Domů se však vrátit nemohla. Její matka Gladys byla hospitalizována pro vážné duševní poruchy, proto žili spolu s Jamesem sami. Opustila střední školu, kterou do této chvíle navštěvovala, a stala se ženou v domácnosti. Zjistila, že se s Doughertym neshodovali a později řekla, že během manželství „umírala nudou“.

Poté, co odešla ze sirotčince, a postavila se na své nohy, se často setkávala se svou bývalou opatrovatelkou Grace. S ní trávila příjemné chvíle. Chodily spolu kolem plakátů s hlavními hvězdami té doby a povídala jí o filmech. Ani její matka Gladys na ni nezapomněla. Vždy na chvíli odešla z léčebny a navštěvovala s ní místní kina. Jejich časté konverzace byly o hollywoodských hvězdách a o jejich životě. Marilyn byla Hollywoodem okouzlena a Grace věřila, že z ní bude jednou taky taková hvězda. Grace se toho paradoxně nikdy nedožila. Když byla Marilyn na samém vrcholu, byla již silně závislá na alkoholu a brzy poté zemřela na předávkování barbituráty.

Normin (Marilyn) tehdejší manžel narukoval k námořnictvu a když se vrátil zpět, tak se rozvedli. Norma si z toho nic nedělala, věděla, že to byl sňatek pro ni prospěšný.

Mezi tím však pracovala v továrně na padáky „Radioplane“, kde byla s ostatními ženami. Jednoho dne se tam objevil fotograf David Conover, kterému se mladá Norma zalíbila. Nabídl jí, že ji nafotí, a ona to přijala. Z výsledných fotek byl David nadšený a nabídl jí další spolupráci. Od této doby se ve velmi krátkém čase objevila na hlavních stránkách 33 časopisů a David byl později označen jako Objevitel hvězdné Marilyn.

Po Davidových fotkách se další nabídky jen hrnuly. V té době se označovala jako modelka brunetka a byla šťastná, že se jí z části plní sen. Snažila se také co nejvíce navštěvovat castingy, například v Columbia Records, ale neúspěšně. Poté jí byla nabídnuta smlouva s 20th Century Fox.

Tehdejší generální ředitel Ben Lyon v roce 1948 Normě navrhl, že by bylo dobré si dát nějaké umělecké jméno. Norma chtěla příjmení Monroe, po své matce, a Ben jméno Marilyn, po slavné broadwayské hvězdě Marilyn Miller. Jaká náhoda, že si Marilyn Monroe poté vzala muže s příjmením Miller. Také již přestala vystupovat jako brunetka, ale byla obarvena na blond.

Okolo roku 1949 bylo Marilyn nabídnuto, zda by nechtěla pózovat nahá pro kalendář. Marilyn nabídku přijala. Prý měla hlad a potřebovala peníze na auto, se kterým by mohla objíždět castingy.

Rok na to si jí lidé začali všímat, ale šéf Foxu ji nemohl vystát. Na tuto dobu byla velmi akční a doslova příliš zářila. Také si změnila účes na krátko a vypadala podobně, jako ji známe dnes.

Dle později nalezených rentgenových snímků se zjistilo, že Marilyn nebyla žena bez plastických operací. Hned první měla v roce 1950, kdy si nechala změnit tvar brady, poté si nechala zmenšit nos a ústa. Dlouho byla tato informace skrytá a většina lidí ji nevěděla, neboť je dělala pod falešným jménem.

V roce 1952 se Marilyn ocitla v centru skandálu. Přišlo se na její nahé fotky, které nafotila pro kalendář. Společnost tím byla velmi pobouřená, ale Marilyn z toho slušně „vybrousila“. Sama se před veřejností přiznala a nic nezatajovala – byla přirozená a vysvětlila, že potřebovala peníze na auto a že měla hlad.

Svou slávu si velmi užívala a chtěla být na samém vrcholu. Chtěla vždy na sebe přitáhnout pozornost – například na jedné akci měla odhalující šaty a oznámila bulváru, že obvykle nenosí žádné spodní prádlo. Čímž si přitáhla další pozornost okolí. Ve své podstatě měla aféry ráda – čím víc afér, tím více pozornosti.

Ještě tentýž rok se setkala se svou osudovou láskou Joem DiMaggiem. Joe byl jednou z nejslavnějších sportovních osobností té doby. Profesionálně hrál baseball a ona se s ním setkala, když už ukončil kariéru. Joe byl velmi majetnický – chtěl mít Marilyn jen pro sebe. Několikrát ztropil žárlivé scény a několikrát ji prosil, aby ukončila svoji kariéru a mohli být jen spolu. Na což Marilyn nikdy nepřistoupila a začaly první trhliny v jejich vztahu.

Od této doby bylo velmi obtížné s ní pracovat – natáčet. Velmi často chodila pozdě na plac nebo se vůbec neobjevila a největším problémem bylo, že si někdy ani nepamatovala texty. Také najednou měla velkou trému před kamerou, chybělo jí sebevědomí. Dokonce nemohla ani spát a měla úzkosti. Někdo to dává za vinu Joeovi, neboť dle výpovědi nějaké kamarádky Marilyn vyznělo, že na ni Joe párkrát vztáhl ruku.

Takové problémy ji tlumily v její práci a chtěla se jich zbavit. Když se chtěla uklidnit, poslouchala hudbu Mozarta nebo si prohlížela obrazy Picassa. V horším případě potom sáhla po barbiturátech, amfetaminech a alkoholu, na kterých si vytvořila těžkou závislost.

Roku 1953 natočila slavný film Niagara, kde ztvárnila roli femme fatale (osudové svůdné ženy). Na tomto natáčení spolu s vizážistou Allanem Snyderem vymysleli její nový make-up vzhled, který prakticky známe až do její smrti – tmavé klenuté oči, bledá pleť a lesklé rty.

Toho roku si Hugh Hefner, autor časopisu Playboy, odkoupil její staré nahé fotky, aby je mohl otisknout v prvním dílu tohoto časopisu. Marilyn mu jasně řekla, že si to nepřeje a doslova mu to zakázala, ale i přes to nechal časopis vytisknout. Od tohoto dne se mohl na nahou Marilyn podívat vlastně skoro každý. Hugh byl jeden z lidí, kteří jí nejvíce ublížili. Smutné je, že byl pohřben hned vedle ní.

Rok poté si vzala Joea DiMaggia v San Franciscu. Strávili spolu krásné líbánky a vše vypadalo, že je zalité sluncem. Jenže poté se Marilyn účastnila výstavy USO, kde vystupovala a zpívala před 60 000 příslušníky námořní pěchoty. Tuto přehnanou pozornost opět Joe nezvládal. Marilyn Joea milovala, ale on si myslel, že by ho mohla podvést s kýmkoliv.

Díky filmům Páni mají radši blondýnky a Jak si vzít milionáře? jí rychle narostla popularita a byly divácky oblíbené. Tyto filmy upevnily její image atraktivní, ale přihlouplé blondýnky.

Navzdory rostoucí popularitě nebyla Marilyn spokojena s rolemi, které jí studio Fox nabízelo. Nechtěla být jenom ta přihlouplá blondýna, ale i přesto musela plnit závazky vůči studiu.

Film Slaměný vdovec natočila ještě v tomto roce. Vznikla zde velmi populární scéna, kdy Marilyn stojí nad výfukem z metra a vzduch jí nadzvedne její bílé šaty. I když to byla scéna z filmu, stálo u natáčení několik novinářů a fanoušků. Někdo chtěl podpis, jiní ječeli a byli z Marilyn nadšeni.

Říká se, že toto byla poslední kapka pro Joea. Začalo mu postupně na Marilyn vadit spoustu věcí – její vyzývavé oblečení a její odvážné vystupování. Chtěl mít ženu v domácnosti, kterou Marilyn být nechtěla.

Joe tedy požádal o rozvod. Pár dní si myslel, že je to dobré rozhodnutí, ale později toho neskutečně litoval. Psal Marilyn dopisy, v nichž se omlouval a vyznával jí nehynoucí lásku. I Marilyn věděla, že tímto ztratila člověka pro ni důležitého. Při soudním řízení brečela, ale zároveň věděla, že to nechce vzít zpět.

Je také zajímavé, že když probíhalo soudní řízení, Marilyn se pořád velmi často setkávala s Joem, ale také chodila s hercem Marlonem Brandem a dramatikem Arthurem Millerem najednou.

Jelikož byla Marilyn unavená svým manželstvím, také svou image a samozřejmě i nevýhodnou smlouvou s Foxem, utekla do New Yorku. Zde studovala v prestižním Actors Studiu pod vedením Lee Strasberga. Studovala mezi obyčejnými lidmi, kteří nebyli známí. Naučila se tu hlubšímu hereckému rozvoji a našla si nové přátele.

Zde se také setkala s fotografem Miltonem Greenem a založila vlastní produkční společnost Marilyn Monroe Productions. Možná se tak chtěla pomstít studiu Fox, které jí slíbilo bonus, který nedostala. Stala se tedy jednou z takto odvážných žen z Hollywoodu. Jejich prvním filmem byl, dnes relativně úspěšný, Princ a tanečnice.

Teď již mohla být, jaká chtěla být. Chtěla role hlubokomyslné a významnější. Bohužel i přesto ji její vzhled omezoval a nutil ji být v určitém typu rolí.

Mezitím ji studio Fox asi proklínalo. Zprvu si mysleli, že náhradu za Marilyn naleznou, ale právě naopak. Hledali mladé, krásné blondýnky, ale žádná z nich nedosáhla takového úspěchu a popularity jako ona.

Roku 1955 chodila s dramatikem Arthurem Millerem, se kterým se znala již dlouho. On kvůli ní opustil rodinu. I když mezi nimi byl rozdíl 11 let, Marilyn to neodradilo. Marilynino okolí na ni naléhalo, ať si Arthura nikdy nebere, neboť byl vyšetřován FBI pro obvinění z komunismu, avšak ona ho milovala celým svým srdcem. Sama uznala, že ji na mužích nejvíce přitahuje, když jsou milí a také inteligentní.

V té době jí nevydělávalo Marilyn Monroe Productions tolik, kolik si představovala, a proto byla nucena se opět vrátit do Foxu, se kterým podepsala sedmiletou smlouvu. Měla právo si vybrat kameramany, režiséry a také projekty.

Rok poté si Marilyn bere již zmíněného Arthura Millera. Marilyn konvertovala k judaismu, což ve zkratce znamená, že se stala židovkou. Tento krok měl za důsledek, že Egypt stáhl a zakázal všechny filmy, kde ona hraje. Také silně věřila, že ji Arthur podpoří v jejích hereckých ambicích a bude ji milovat stejně jako ona jeho.

Když byl Arthur vyšetřován, Marilyn za ním stála a zastávala se ho. Byla odvážná, neboť ji to mohlo stát celou hereckou kariéru. Problémem bylo, že byl velmi uzavřený a vůbec nebyl takový, jakého ho chtěla mít. Jeho uzavřenost způsobovala Marilyn bolest a přispěla k prvním krizím v manželství, zejména po prodělaném potratu v roce 1957.

Po potratu a narůstajících depresích se Marilyn snažila najít klid na farmě v Connecticutu.

Roku 1959 vyšel velmi oblíbený film Někdo to rád horké. Marilyn zprvu nechtěla roli Sugar přijmout. Byla už unavená hrát pořád ty přihlouplé blondýnky – ale nakonec ji vzala, protože musela plnit svou smlouvu s Foxem. Její zdravotní stav a problémy během natáčení přispěly ke zhoršení jejího vztahu s Arthurem. Potratila během předpremiéry filmu, který se stal však jedním z nejlepších a nejúspěšnějších filmů roku 1959 a získal řadu ocenění včetně Zlatého glóbu pro Marilyn.

Po neúspěšném filmu Mustangové, byl vztah Marilyn s Arthurem úplně u konce a on hned začal vztah nový. V průběhu natáčení Marilyn trpěla bolestmi žlučových kamenů a byla závislá na drogách. Toto natáčení bylo také pozastaveno, protože Marilyn byla na drogové detoxikaci.

Marilyn se stáhla do ústraní, když zjistila, že předchozí filmy nebyly úspěšné. Její nenaplněné manželství s Millerem skončilo a v lednu 1961 byla hospitalizována na klinice v  Payne Whitney, kde byla umístěna na oddělení pro těžké případy do vypolstrované místnosti, která byla celá bílá.

Z léčebny volala o pomoc, ale nikdo jí nepomohl. Uvědomila si, že to byla neskutečná lež, když jí doktoři říkali, že to bude odpočinek a relaxace. Pár dní poté jí odtamtud dostal její bývalý manžel Joe DiMaggio. Marilyn se s ním opět začala stýkat a byli kamarádi.

Poté se opět objevila na veřejnosti, když zpívala pro J. F. Kennedyho na jevišti k jeho předčasné oslavě narozenin: „Happy Birthday, Mr. President…“

V této době již kolovaly fámy, že Marilyn má něco s bratrem prezidenta – Robertem Kennedym, a toto jenom potvrdilo některé spekulace. Měla na sobě béžové šaty, pokryté kamínky, v nichž vypadala jako nahá. Šaty byly tak přiléhavé, že je museli šít přímo na ni. Určitě je důležité také zmínit, že Marilyn nosila šaty nebo oblečení vždy o dvě čísla menší, aby to vypadalo lépe a víc sexy.

Vztahy mezi ní a Kennedyovými potvrdila i jedna nahrávka, na které její kamarádka říká, že se jí Marilyn svěřila, že má někoho vysoce postaveného a nazývala ho „Generál“. „Generál“ byla přezdívka z Ministerstva spravedlnosti pro Roberta Kennedyho.

Marylinu záhadnou smrt a detailní informace si necháme do dalšího článku, který jistě vyjde co nejdříve. Máte se na co těšit!

Vaše JISTOTA, s informacemi si můžete být JISTI!