Článek
Většina veřejnosti netuší, co si pod tímto sportem představit.
Zapomeňte na dril z vojenských filmů nebo bezhlavou agresi. Moderní kynologie je krasobruslení se psy, kde rozhoduje absolutní harmonie, láska a genialita psí mysli.
Když se řekne „výcvik psa“, spousta lidí si představí socialistický „nalevo v bok“ dril na zapadlém cvičišti, případně policejního psa zakousnutého do rukávu. Jenže kynologický svět se posunul o světelné roky dopředu. Dnes je to vrcholový sport, ve kterém jsme jako Česká republika absolutní velmocí, ačkoliv se o tom v televizních novinách mluví méně než o okresním fotbalovém přeboru.
Co to vlastně mezinárodní trojboj IGP, ve kterém naši reprezentanti o víkendu rozdrtili svět, vlastně obnáší?
1. Stopa: Když je čich absolutní meditací
Představte si, že musíte najít miniaturní předmět na louce, kde před třemi hodinami prošel cizí člověk. Vy nevíte kudy, nefouká vám vítr do karet a pole křížila lesní zvěř. Pro psa je to psychicky nejnáročnější disciplína.
S nosem doslova přilepeným k zemi musí v naprostém klidu, krok za krokem, sledovat pachovou dráhu. Žádné zmatené pobíhání. Je to čisté soustředění a hluboké propojení s psovodem, který stojí na druhém konci desetimetrového vodítka a plně svému psovi důvěřuje.
2. Poslušnost: Radost v každém pohybu
Tady končí všechny předsudky o nešťastných, zlomených psech. Dnešní moderní poslušnost je o obrovské energii a radosti. Pes nesmí vypadat jako stroj. Rozhodčí na mistrovství světa hodnotí ochotu, rychlost a to, jak pes doslova „hltá“ očima svého psovoda.
Při chůzi u nohy pes běží s hlavou zvednutou k partnerovi, aporty přes dvoumetrovou bariéru dělá rychle a v plném sprintu. Jakýkoliv náznak strachu, stresu nebo neochoty znamená okamžitou bodovou ztrátu. Trénuje se výhradně přes pozitivní motivaci – hračky, pamlsky a společnou hru.
3. Obrana: Adrenalin pod absolutní kontrolou
Divácky nejatraktivnější a zároveň nejčastěji nepochopená disciplína. Laik vidí psa, který letí vzduchem a kouše do rukávu figuranta. Realita? Pes neútočí na člověka z agrese. Bojuje o speciální jutový rukáv jako o svou nejoblíbenější hračku. Je to pro něj ta nejlepší přetahovaná na světě.
Fascinující na tom není jen samotný skus – plný, pevný a jistý zákus i razance při boji o kořist –, ale především ovladatelnost. Pes v tom nejvyšším možném adrenalinu a vzrušení musí na jediný jasný povel psovoda okamžitě rukáv pustit a zůstat stoprocentně klidný. Je to zkouška dokonalého sebeovládání a nervové soustavy psa.
Životní styl na plný úvazek: Pes jako vrcholový atlet
Vychovat psa na úroveň mistra světa není otázka jednoho odpoledne týdně. Je to životní styl, který podřizuje chod celé rodiny. Špičkoví kynologičtí psi jsou atleti srovnatelní s olympioniky. Někteří mají své vlastní psí fyzioterapeuty, hydroterapie (plavání na pásech), přesně propočítané jídelníčky, doplňky kloubní výživy a kondiční tréninky.
Vstává se za svítání, aby se stihla stopa, dokud na trávě drží ranní rosa. Trénuje se v dešti, mrazu, větru i vedru, protože na šampionátu si počasí nevyberete.
Vztah, který mezi sebou člověk a pes za ty roky intenzivní práce vybudují, je nepopsatelný. Stávají se z nich parťáci, kteří o sobě vědí dřív, než vůbec padne slovo.
Proč o našich šampionech nevíme?
Čeští kynologové, špičkové chovné stanice a figuranti mají ve světě obrovské jméno. Když přijede český tým na mistrovství, ostatní státy zbystří. Přesto tento sport zůstává na okraji zájmu médií. Možná je to tím, že lidé od psů raději tráví čas v ranní mlze na polích a na cvičištích než marketingem a sebepropagací.
Až příště uvidíte na louce někoho, jak s hlavou skloněnou k zemi kráčí v ranní mlze za psem na stopovačce, který soustředěně sleduje stopu, nebo jak na kynologickém cvičišti pes s nadšením aportuje, vězte, že se díváte na sport, ve kterém jsme nejlepší na světě. Na sport, který ukazuje to nejčistší partnerství mezi člověkem a zvířetem.
