Článek
Milý deníčku, teď si dovolím malou špetku fantazie, v jinak racionálním pohledu na svět. Ať má modré oči! Beru i modrošedé. Na blonďáky obecně moc nejsem, tak nejlépe pokud budou ty oči mít současně i majitele hnědých vlasů. Lehké vrásky kolem očí by mohly značit, že se často směje, to by bylo fajn. A vyšší než já, pěkně prosím. Já vím, že na fyzickém vzhledu tolik nezáleží, že potřebuju spíš někoho s nekonečným vtipem a tolerancí k mé roztržitosti a chaosu obecně. Někoho, kdo sní, co mu uvařím, a ještě poděkuje. Ale navymýšlet si můžu, co chci. Kdo ví, jak to nakonec dopadne.
A pak se mu podívám dolů na boty. Rozedrané a od bahna, jsou přípustné, pokud se právě prodírá uprostřed pralesů a bažin. Jinak ne. Někde jsem četla, že jak se druhý obléká, do jisté míry ukazuje, jak moc si váží ostatních. Nemusí zrovna nosit značky světových jmen a oblek za třicet tisíc. O to nejde. Ale být čistý, umytý a bez děr, nedá tolik práce. Na koncert nechodí v cyklistickém dresu. Děravá obnošená trika a kalhoty? Na chatu a do lesů. Uklidí po sobě. Luxuje ve svém autě a jestli ho nemá, tak aspoň pravidelně myje své kolo od bahna. A nejhorší je zrezlý řetěz. Protože chlap, který se nepostará o svůj dopravní prostředek, o co se vlastně postará?
Z toho pramení další body pro toho pravého. Rozdělá oheň, najde vodu, postaví přístřešek. Bude mechanikem do teamu. Muž, co je připraven, nebude překvapen. Zní to, jako když se připravuji na případnou apokalypsu. Při sledování večerních zpráv mi přijde, že to nebude dlouho trvat a bude potřeba. Uvítám v něm aspoň kapku z komiksového hrdiny. Neslibuje, co nechce splnit. Děti pro něj nejsou obtížný hmyz. A žádná elektrokola, na tom hrdinové nejezdí. Nehledá zástup za svou matku. Nehodlám nikoho vychovávat, bezmezně obdivovat a ani litovat. A jako vždy, jdu proti trendu současné doby. Jsem v něčem staromódní a očekávám, že mi muž podrží dveře a podá kabát. A celkově bude to hodný člověk. Ve svém věku vím, co už nechci opakovat a kde je hranice. Nepotřebuji někoho za každou cenu.
Deníčku, děkuji za kladné vyřízení. Neboj, nepotřebuju to hned. Dodací lhůta? Dejme tomu pět let? Z barvy očí jsem ochotna slevit, ale na čistých botách a úsměvu trvám. Držím si palce a doufám, že se najde někdo, jehož seznamu té pravé, budu aspoň trochu vyhovovat. Můj čas je mi vzácný. A během příštích pěti let musím stihnout ještě spoustu věcí. Například udělat řidičák, zaběhnout maraton a najít si smysluplnější práci. Teď je mi vlastně nejlíp v životě, jak mi, kdy bylo. Na výlet, do kina i na kafe klidně zvládnu jít sama. Můžu si dělat, co chci a kdy chci. Nemusím řešit něčí blbou náladu, krizi středního věku a nádobí se klidně uklidí až ráno. Tento stav si užívám, ale ráda ho změním v případě, že mi nová situace přinese do života větší radost, než mám teď.
