Troška knih pod stromeček

Máme domácí rozvrh. Okénko, kdy se koupat, kdy čistit morče, kdy se kouká na pohádky a kdy je literární večer. Ten se snažíme držet každou středu a někdy i v neděli. Čteme naše knihy nebo knihy z knihovny, nebo když jsme vysílení či v zimě ochraptělí, posloucháme povídání do ucha.

Mám tu knižní tipy, co jsem letos vymyslela a objednala pod stromeček. Dalo mi to zabrat, protože při nakupování online si ty knihy nemůžu osahat, prohlédnout, prolistovat a zkusit se začíst do pár řádků a zjistit, jestli mi styl, grafika, obrázky a velikost písma budou vyhovovat. Opravdu se mi špatně čte malé písmo. A mé děti, i když zatím s lepším zrakem, to jako začínající čtenáři taky ocení. Ale zdá se, že jsem měla šťastnou ruku a jsem nadšená s tím, co dorazilo a pár kousků tady představím.

Začnu od té nejmladší. Borůvce jsou čerstvě 3 roky a je jasné, že číst neumí. Čtení tedy zastanu já nebo starší sourozenci. Zamilovala se do hub, když jsme je na podzim sbírali. Mluví o houbách každý den, listuje atlasem a pozná podle obrázku své oblíbené kusy. Takže otázka byla, jestli je nějaká opravdu dětská knížka o houbách. Ano! Našla jsem pohádkovou jménem Upovídané houby autorky Irena Ričlové Lachoutové. Má vtipně dětské, přesto celkem věrné, obrázky hub. Text je psaný v jednoduchých větách, takže je vhodný i pro děti na samostatné čtení. Celkem poučná, co která houba dělá.

Pro Mechanika mám Řemeslné pohádky, autorka Sandra Dražilová Zlámalová. S budoucí vidinou, že si je třeba za rok přečte sám, až začne chodit do první třídy. Já vím, že ho teď víc zajímá vesmír, černé díry, nesmrtelnost duše a co tady bude za milion let, ale literatury o planetách a evoluci tu máme hromady. Potřebovali jsme nějakou oddechovku před spaním, protože mu starší sestra často sama chodí číst pohádku, když už je zachumlaný v posteli. Tahle knížka má pohádky tak akorát. Deset minut a spát. Nebo by je asi i šlo za pošmourného odpoledne přečíst celé na jeden zátah.

Pro Kosatku mám další z „příběhů se šťastným koncem“, tentokrát Hladový vydrýsek od Michala Belšána a něco na tvoření s názornými barevnými fotkami a postupy krok za krokem od Inge Walz, Makramé pro děti - jednoduché malé projekty. Kniha je to povedená a určitě ji budeme používat. Jednoduché a rychle hotové výrobky, jsou totiž tou správnou motivací, jak se posunout v tvorbě dál, i když máte lehce hyperaktivní dítě. Tvoření rukama ji aspoň na chvilku zklidní a je to skoro jak meditace. Meditací bych nazvala i svoje rozpoložení, když ji pozoruji, jak je soustředěná.

A pro nejstaršího Skauta, po předchozí konzultaci (aby mi to přeci jen ve svém věku blízkém puberty neomlátil o hlavu), Hravý průvodce Prahou - Královská cesta od autorky Ivy Petřinové. Na mě osobně moc textu, ale můj syn netrpí takovou roztěkaností jako já, tak ten to určitě zvládne. Samozřejmě by to chtělo po přečtení projít Královskou cestou i fyzicky, aby kniha měla náležitý praktický dopad. Je někdy překvapivé jaké podrobnosti si děti pamatují a přitom to jen kdysi někde jednou četly. Já si nepomatuju už snad nic. Ale předpokládám, že dostanu na Královské cestě obsáhlý výklad se všemi podrobnostmi od svého nejstaršího syna.

A pro nás všechny dohromady na zimní sváteční večery dobře známou Vánoční koledu od Dickense. Ve vydáni s pevnou látkovou vazbou z roku 2022 s trochu možná strašidelnějšími obrázky, ale schválenou Skautem. Prý se to ostatním bude líbit. Myslím, že se hlavně líbí jemu a vzhledem k tomu, že zrovna tuhle knihu bude s největší pravděpodobností číst nahlas on, vybral si to vlastně pro sebe.

A co mě? Ano, je to tak. Sama sobě zabalím pod stromeček literaturu. Je to kamufláž, jak udržet legendu o Ježíškovi před těmi nejmladšími ještě chvíli funkční. Ježíšek nosí i mámě! A za druhé je to forma terapie k sobě samé. Kromě deníku psaného rukou se snažím chovat sama k sobě jako k nejlepšímu příteli. Nejlepší přítel potřebuje něco na klid a pak něco ze života. Wabi sabi od Beth Kempton a Objektivní nález od Tomáše Šebka. Na to druhé jsem dost zvědavá, protože už jsem od něj četla zápisky z misí Lékařů bez hranic a je mi sympatický i jako člověk. Možná i proto, že je otcem 4 dětí a šel aspoň na chvíli na rodičovskou, a za to má plusové body. Předpokládám, že to bude dost osobní a náročné čtení. Uvidíme.

Knihu Kdo bude Plakat, až tady nebudeš? (autor Robin S. Sharma) balit nebudu, protože jsem ji už četla. Měla jsem ji před dvěma lety půjčenou z knihovny. Tu svou novou, čerstvou a voňavou jsem položila do knihovničky nad noťas a když mám chuť, přečtu si nějakou moudrost, co mě zaujme. Čtu vždycky jen pár řádků, nečtu ji na jeden zátah. Skvěle se hodí na zimní piknik, na lavičku u rybníka, kdy při usrkávání horkého čaje z termosky předčítáte moudrosti a pomalu přimrzáte. Myšlenky, které někdo řekl a napsal lépe, než bych to kdy zvládla já.

Došla jsem do stavu, kdy necítím shon ani žádné předvánoční tlaky. Spíš pocit úlevy. Bude to asi trochu tím, že 90 % dárku jsem řešila v listopadu, aby právě nepřišel ten obávaný stres, kterého si jako matka s dětmi nemusím přidávat. Užiju si svátky po svém, samozřejmě s knihou, dobrým jídlem a výletem pěšky zimní krajinou.

Nechci, aby mi tyhle chvíle přidělávaly vrásky a stříbrné prameny, i když mi stříbrná ladí k pleti. Okamžiky s dětmi, když se zrovna nedohadují, jsou jako malé dárky v jinak uhoněném roce, kdy jsem v jednom letu. Děkuji, že jsou ještě aspoň chvíli dětmi. Děkuji ti, Vesmíre, že jsem zvládla další rok! A děkuji ze srdce všem, kteří dočetli až sem. Je to dlouhý článek i na mě, moc si toho vážím.

Všem přeji hezké vánoční rozjímaní nejen s knihami.