Článek
Ano, Santa Klausovi sobi mají každý své jméno a ta zní takto: Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Donner, Blitzen. Jako vážně to jsou jména tažných parohatých zvířat?
Dětská říkanka, nebo dokonce zaklínadlo?
Poprvé se v této sestavě objevili až poměrně pozdě, v básni z roku 1823 nazvané Večer před Santa Klausem, jejíž autorství je nejčastěji připisováno americkému spisovateli Clementovi Clarkeovi Mooreovi,ale také americkému básníkovi Henrymu Livingstonovi ml.
První dvě jména prvního páru sobů (počítáno odpředu) jsou ještě taková normální – Dasher znamená toho, kdo se žene kupředu (Dash! – Vpřed!) a Dancer (Tanečník) ho doplňuje spíše zvukomalebně. Z druhého páru tuto trojici k ním patří rýmující se jméno Prancer (Skokan) a nerýmující se Vixen, čili Liška, míněno liščí samice. Divné jméno pro sobí laň… Zároveň je v něm slyšet jako anglické slovo witch – čarodějnice, tak německé Hexe, v témže významu.
Další pár tahounů se může rovněž pochlubit básnickou ozdobou zvanou aliterace – i jejich jména začínají stejnými písmeny: Comet(Kometa) a Cupid (podle římského boha lásky Kupida, vystřelující známé „šípy lásky“. Jména posledního páru před saněmi už ovšem vyjadřují rovnou zaklení – Donner(Hrom) a Blitzen (Blesk).
Kde autor básně ta jména vzal, těžko říct. Ze všeho nejvíc připomínají nějaké dětské říkadlo nebo rozpočítadlo (něco jako naše Elce, pelce do pekelce…), ale prapůvodně může jít i o nějaké dávné zaříkávadlo, které časem takto zdegenerovalo do dětské říkanky a ta se pro svůj rytmus a spád hodila do básně jako jména Santových sobů.
To, že těch sobů je právě osm, už je spíše asi jen náhoda, i když osmička jako taková má hodně ezoterických významů. Symbolizuje například potřebu rovnováhy a harmonie mezi pozemským a duchovním světem, což je i jedním z vánočních poselství Významně se také propsala do tzv. posvátné architektury. Osmiboká je např. Palatinská kaple, nejstarší část mariánské katedrály v německých Cáchách postavená Karlem Velikým a mnoho dalších staveb.
Ve hře jsou i halucinogeny
Nejtemnějším tajemstvím Santových sobů je ale fakt, že do vzduchu vzlétli pod vlivem halucinogenních muchomůrek. Na severu je tato zvířata záměrně požírají, aby se dostala do změněného, a zřejmě velmi příjemného, stavu vědomí. Jejich pastevci to vypozorovali a dokonce jako drogu začali pít moč svých zvířat. Zda proto, že muchomůrka přefiltrovaná přes soba je bezpečnější anebo koncentrovanější, těžko říct. Pocit letu, který zažívali, a na rozdíl od sobů uměli popsat, potom vedl k vytvoření postavy oblečené do červeného pláště s bílými lemy, tedy s barvami připomínajícími muchomůrku. Santa Klaus tedy není tedy nikdo jiný, než takový „dědeček Muchomůrka“.
Příliš divoká asociace? A vzpomínáte si na kouzelného dědečka Hříbečka z ikonické pohádky Mrazík? Podle toho, co provedl s Ivánkem, to byl spíše také dědeček Muchomůrka. Hříbeček se z něj stal proto, že odkaz na v Rusku dobře známé halucinogenní vlastnosti muchomůrek by v pohádce asi působil příliš prvoplánově.
Příliš mnoho náhod
Pokud i vy máte mezi svými vánočními světýlky či ozdobami ty ve tvaru muchomůrky, budete se na ně teď určitě dívat úplně jinýma očima. Podle tradice ji s Vánoci spojuje to, že je považována za symbol ochrany a štěstí, často se proto vyskytuje ve společnosti čtyřlístků a kominíků. Logicky, když ti, co ji požili, v změněném stavu vědomí zažívali pocity štěstí a nejspíš i neohroženosti. Jak ale tahle „skrytá“ či „zašifrovaná“ informace připutovala z dalekého severu až k nám do střední Evropy, zůstává záhadou i pro odborníky. V každém případě je fakt, že díky muchomůrkám mohou být Vánoce za určitých okolností kouzelné úplně doslova.
(obr. Pixabay, popmelon)
