Článek
První ránu šetřivým občanům zasadila masivní covidová a postcovidová inflace. Jak byla vlastně vysoká? Pokud nevěříte státním statistikám, jděte na to selským rozumem a položte si otázku: Jak se zvýšily minimální odvody sociálního a zdravotního pojištění osob samostatně výdělečně činných mezi roky 2020–2025? Stát sám sebe přece neošidí a tady míru inflace zcela jistě spočítal správně, nebo, chcete-li, reálně.
Inflace přes 60 %? Jasná zpráva!
Takže v roce 2020 OSVČ, pokud měla podnikání jako hlavní činnost, musela platit minimální měsíční zálohy ve výši 2 544 Kč na sociální a 2 352 Kč na zdravotní pojištění, celkem 4 896 Kč. Letos to je 4759 a 3143 Kč, celkem 7902 Kč. Pokud částka 4896 Kč představuje 100 %, pak částka 7902 Kč je 161,4 % a reálná inflace tak za tuto dobu činila 61,4 %.
A praktický důkaz? Pokud jako já pamatuje nějaký podnik, kde oběd stál před pěti lety stovku, dnes tam za něj zaplatíte 160 Kč. Ani gastro průmysl si totiž nemůže dovolit na něco doplácet – stejně jako stát.
Logický důsledkem takto vysoké inflace je zároveň i znehodnocení vašich případných úspor. Kupní síla stokoruny z roku 2020 spadla na dnešních reálných 40 Kč. A protože před takovým znehodnocením měny – ne nadarmo se tomu také říká skrytá měnová reforma – vaše úspory nemohla ochránit žádná investice, paradoxně nejrozumnější bylo úspory utratit a k tomu si ještě nadělat nějaké ty dluhy, ideálně s nulovou úrokovou sazbou, např. nakupovat věci na splátky s nulovým navýšením. Nejlépe na tom ovšem byli ti, kteří už nějaké dluhy měli z dřívějška a nic neuspořili. Těm jejich úspory inflace sežrat nemohla a své dluhy spláceli, či už splatili, znehodnocenými inflačními penězi. Na splacení jedné stokoruny svých dluhů jim ve výsledku stačilo postupně reálných 90, 80, 60 a nakonec už jen 40 Kč. Takže ve výsledku na tom vydělali, i kdyby si „nezodpovědně“ půjčili na dovolenou nebo vánoční dárky, jak bylo vřele nedoporučováno.
Stejný princip bude nyní fungovat u super dávky. Jako obrovský pokrok na první pohled vypadá to, že na ně dosáhnou opravdu jen ekonomicky slabší jedinci, typicky rodiny s dětmi a důchodci. A teď pozor. Pokud byli a jsou zodpovědní a dobří hospodáři, jistě se snažili i z toho mála, které mají k dispozici, něco ušetřit, už jen třeba jako rezervu do budoucna. Pokud však jeden takový jedinec naspoří víc než 200 tisíc, tj. zhruba 5 průměrných platů či 10 průměrných důchodů, což zas není tolik, má smůlu. Žádnou super dávku nedostane. Nemá nárok.
Naopak jedinci nezodpovědní, práce se štítící, jak se psalo dříve, a ti, co všechno naházejí do automatů a utratí alkohol a cigarety a tak podobně, žádné úspory samozřejmě nevytvoří a na superdávku dosáhnou. Že je to nespravedlivé? Ale jděte! Život přece není spravedlivý.
Schovat, utratit, darovat
Co s tím? Moc možností není. Vyzvednout úspory z peněžního ústavu a schovat je doma pod slamníkem, nebo si něco koupit. (Pozor na auta a nemovitosti.) Nebo je darovat důvěryhodné osobě, která vám je pak zase v tichosti vrátí, případně je někomu půjčit, ideálně na lichvářský úrok.
Že to není pěkné čtení? Já vím, není. Ale to už je halt ta paradoxní ekonomická realita.
