Článek
Stalo se tak na setkání tvůrců filmu s novináři po novinářské projekci. Nechyběl na něm ani Lavi, tedy Jakub Štáfek, který je zároveň druhým producentem filmu. A Vyšehrad Dvje byl přesně taková jízda, jak to divákům během natáčení filmu slíbil.
Odhadnout spád děje filmu bylo vzhledem k jeho pozoruhodným zvratům jen velmi obtížné, a tak bych vás nerada připravila o zážitek z toho plynoucí. Že se podíváme do Anglie i do Argentiny tvůrci avizovali předem, stejně jako fakt, že se natáčelo i v severních Čechách a v Praze.
Žádný hladký oblázek
Přirovnání k ostnitému kamínku Ctibor Pouba použil, když chtěl naznačit, jak těžko uchopitelný film se mu spolu s kolegy podařilo vytvořit.
„Není to žádný hladký oblázek,“ řekl pro projekci doslova. Pro většinu institucí, firem a podniků, které jsou schopné a ochotné filmová díla sponzorovat, znamená Vyšehrad Dvje kontroverzní dílo a mají problém ho uchopit, jako by byl pokrytý ostny. Z pochopitelné obavy, že nebude souznít s jejich firemním image.
I přes ty pomyslné ostny se tvůrcům filmu podařilo získat na jeho natočení 55 mil. Kč. Na férovou otázku, zda je vůbec možné v rámci české kinematografie, aby se jim tyto náklady vrátily, C. Pouba i J. Štáfek odpověděli, že by za to byli rádi.
Dostát původnímu záměru je pro ně ale důležitější. Hlavně si přáli, aby Lavi zůstal svůj tak, jak ho diváci znají z předchozího filmu Vyšehrad Fylm (2022) a zejména ze seriálu Vyšehrad (2016 - 2017), kde to všechno začalo. „Plejer od Pánaboha“ a „zlatej kluk, hotovej zlaťák“ je dnes sice téměř o deset let starší, ale prožitými zkušenostmi zůstal netknut. Takže v tomhle ohledu zklamaní určitě nebudete.
Šílená směsice
Záleží nyní na divácích, jak se jim opravdu šílená směsice různých motivů a poloh, které se ve filmu objevují, bude líbit. Za všechny můžeme jmenovat skutečnou čarodějnici, vězení téměř autentické, hřbitovy rovnou dva, nefalšovaná ženská krása nebo ilustrativní popis šestinedělí emancipované matky, to vše a mnohé další přehnané míst až do pitoresknosti, bizarnosti a grotesky. Přesto to děj filmu unese a nezkolabuje z toho.
Objeví se ale i dojemné scény z utkání malých fotbalistů snad ještě předškolního věku. Kdo něco takového sám jako rodič zažil, chápe a rozumí. Takže, obrazně řečeno, slzy smíchu mohou vystřídat i slzy dojetí, přesně tak, jak to má ve správném (a divácky přitažlivém) filmu být.
I díky tomu 110 minut stopáže filmu uteče doslova jako voda, nikde se nic nevleče, nic nedrhne a i když je to tedy film delší, než je obvyklé, já osobně bych nevystřihla ani minutu. A předpokládám, a tvůrci filmu to i potvrdili, že na případný třetí díl jim síly ani nápady určitě nechybí.
Vemte i děti, pokud to poberou
Ano, klidně můžete. Přesto, že film by byl dříve do 15 let nepřístupný, dnes už je všechno jinak. Zatímco Vyšehrad Fylm se ještě s tímto zákazem potýkal, dnes už obecně filmy do 12 nebo do 15 let nepřístupné neexistují, jsou opatřeny jen doporučením, že film je vhodný pro osoby starší 12 nebo 15 let. Záleží tedy na rodičích (nebo i prarodičích), zda své ratolesti na Vyšehrad Dvje vezmou, či ne. Věřím, že následné diskuze o filmu budou rozhodně zajímavé pro obě strany.
Takže, určitě se pobavíte, případně i s dětmi, ale pamatujte - tenhle film opravdu připomíná kaštan ještě v té zelené trnité slupce spíše než hladký oblázek nebo kaštan z této slupky vyloupnutý.
Já osobně to nevnímám ale nijak negativně. K životu totiž patří i ty trny, jak z vlastní zkušenosti ví nejen Lavi, ale i mnozí z nás.
