Článek
Jaké to je, reprezentovat svoji zemi na Mistrovství světa? Je to super. Zážitek.
Když pochodujete pod českou vlajkou na slavnostním zahájení, cítíte zodpovědnost a hrdost.
Už jsem to jednou zažila. V roce 2023 v Itálii. Kousek od Říma. V krajině nádherných olivových hájů. Byla jsem součástí ženského týmu a přijely jsme domů se stříbrnou medailí.
Mistrovství světa 2023 v dynamické přesné střelbě puškou, český ženský tým
Je to jako z říše snů.
Nikdy jsem si nemyslela, že bych soutěžila v čemkoli na světovém klání. A stalo se.
Takže ano, nikdy není pozdě s něčím začít. Střílím totiž teprve pár let.
Jak taková soutěž vlastně vypadá?
Vyjmu jednotlivou epizodu, říká se jí stage, prostě stanoviště.
Je to nějaká překážka nejrůznějšího tvaru a velikosti, k té na povel rozhodčího dojdu či doběhnu, na určené místo položím nebo opřu pušku, malorážku, zalícím a vystřelím na cíl, kovový gong. A buď trefím nebo ne. A různě měním polohy a cíle. Dle instrukcí, které jsou specifické pro každou stage, neopakují se. Je to i zkouška paměti. A dost těžká.
Co všechno se dá stihnout za devadesát vteřin? Každá stage totiž trvá obvykle devadesát vteřin a na každé je jiná překážka, dle fantazie pořadatele. V rámci určitých pravidel.
Přistoupit k překážce, několikrát na ní změnit polohu těla a pušky, hledat různé gongy v různých vzdálenostech a pokusit se je trefit. To všechno velmi, velmi rychle.
Ne nadarmo se disciplína jmenuje dynamická přesná střelba puškou. Střelec musí být rychlý, hbitý a velmi přesný. Takže den probíhá tak, že většinou postáváte, taháte těžké vybavení sem a tam a musíte být stále ve střehu. Před každou stage je totiž breefing, kdy rozhodčí vysvětluje, co a jak se bude střílet. Ten nesmíme propásnout. A pak čekat, až na mě přijde řada. Toto zdlouhavé a únavné „nicnedělání“ je občas přerušeno minutou a půl střelby, ve které musím stihnout tisíc a jeden úkon, obrazně řečeno. Je to hodně kontrastní.
Troška tréninku v Čechách
A je to venku. Prší, sněží, žhne slunce, fouká. Málokdy je počasí příjemné. Asi podle zákona schválnosti či co. Střílí se za každého počasí. Když mi fouká a ostatním zrovna ne, je to pech, střely lítají podle větru různě a je potíž se trefit.
Minule na MS bylo obvykle deset ran na každé stage. Letos počítám, že pořadatel dá průměrně dvanáct ran na jednu stage. Střelci se zlepšují a zrychlují, tak proč ne.
Co všechno se dá pokazit? Je toho nepřeberné množství.
O bezpečnosti nehovoře, ta se porušit nesmí, to by byla diskvalifikace. Na to jsme cepovaní a myslím, že ji dodržujeme na nejvyšší úrovni.
Spletu pořadí gongů nebo fouká vítr a já neodhadnu, o kolik centimetrů mi to sfoukne střelu, například. Abych trefila gong, musím mířit úplně mimo něj. Je to hodně divné. Ale tak to chodí, a to nemusí být zrovna vichřice. To je zajímavost, kterou si každý třeba hned neuvědomí nebo ji nedocení. Je to nějak proti srsti mířit schválně mimo gong. Gongy jsou malé. Pro představu, pouhým okem je obvykle vůbec nevidíte, jsou vidět až v puškohledu. Můžou být nenápadné v barvě okolního prostředí a může se stát, že jejich hledáním ztratíte cenný čas. Zpočátku jsem vlastně nic jiného nedělala, než hledala terče a občas vystřelila…
Jak se ze mě stal sportovní střelec?
S parťákem a trenérem v Itálii na střelnici
Náhodou, jak to často bývá.
Zdědila jsem po tatínkovi krátké zbraně a abych si je mohla na památku ponechat ve funkčním stavu, musela jsem si udělat zbrojní průkaz.
A měla jsem v úmyslu si je na střelnici vyzkoušet a pak strčit do trezoru.
Jenže jsem tím pádem potkala střeleckou komunitu. A ta má, jak jsem zjistila, svoje kouzlo.
Začala jsem střílet. Jako má prý nejhloupější sedlák největší brambory, tak jsem zpočátku excelentně trefovala. Protože jsem nevěděla, jak je to těžké střílet přesně. Nebyla jsem zatížena vědomostmi a pochybami a trefovala jsem. Pak jsem zjistila co a jak, co balistika a další okolnosti a najednou bylo všechno těžší. Touto cestou si prošlo hodně střelců. Těmi stádii: 1. trefuji výborně a nic o tom nevím, 2. už něco vím a přestala jsem trefovat, 3. horkotěžko se propracovávám a zase trefuji lépe.
První půlka roku 2025 se ponese v duchu tréninků, ladění výzbroje a ladění formy.
A v srpnu na Mistrovství světa se uvidí, kdo s koho. Těším se na setkání se střelci ze vzdálených zemí ze všech koutů světa. A ráda vám přinesu v dalších článcích zprávy, co se aktuálně děje.
