Článek
Výše uvedený citát je pravdivý asi jako další ironický „Masarykův“ quote - „Nevěřte všemu, co píšou na internetu.“ I tak měl ale prezident zakladatel pro měkkou moc – symboliku a ideje ve službách potřeb státu - mimořádný cit.
Zárodek Československa totiž příliš hard power, až na heroické legionáře, ani neměl. A velmi dlouho nebylo jasné, jestli naděje na samostatný stát mají šanci na splnění. Totiž jestli Československu existenci dovolí velké státy, které vítězily v první světové válce. Jak píše Peroutka (a tohle je již skutečný, kouzelný citát z jeho Budování státu): „Národní revoluce mohla být úspěšná jen s povolením Dohody. Ačkoliv je to snad skličující pro vypjaté sebevědomí, toto je pravda. Ostatně: není bez užitku poznat tuto pravdu.“
Masaryk ale věděl, na kterou kartu v ten moment vsadit: na symboliku, konkrétně symboliku zaměřenou osobně na rozhodujícího muže, amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Wilson byl intelektuál (do dnešního dne je mezi americkými prezidenty jediný s titulem Ph.D.), pro profesora Masaryka tedy velmi dobrý protějšek. A Masaryk adresoval své veřejné vzkazy v podstatě přímo jemu. Ve Washingtonské deklaraci přímo stojí, že Čechoslováci „přijímají americké zásady, jak byly stanoveny presidentem Wilsonem“.
Z hlediska soft power je ale hlavně zajímavé, že deklarace zdůrazňovala myšlenkovou blízkost „národa Komenského“ a zásady Abrahama Lincolna, tedy blízkost vůdců, kteří formulovali a zároveň osobně žili lidská a občanská práva. Podtrhuje tedy intelektuální a hodnotovou vazbu mezi Československem a USA. Nejen to: hodnotovou vazbu, která je v samotných základech identit obou států tak, jak je chtěli vůdci chápat.
Masarykův přístup byl funkční, jak během několika dnů ukázala Wilsonova odpověď: de facto uznal Masarykovu Československou národní radu jako entitu k jedání. A 28. října 1918 slavil nový stát své nulté narozeniny.
Takže – všechno nejlepší, Republiko. Máš u kolébky mistry důležitého řemesla.
