Článek
Cesty k sobě jsou online platforma, která už mnoho let přináší obsah z oblasti spirituality, osobního růstu, zdraví, astrologie a práce s energiemi těla. Lze zde najít zajímavé články, rozhovory s léčiteli, psychology, lékaři, numerology, průvodci, autory i lidmi, kteří sdílejí vlastní životní zkušenost.
Cesty k sobě znám dlouho. V posledních letech jsem přispěla i kapkou vlastní tvorby. A musím říci, že se zde cítím krásně. Je to přátelské prostředí. A velkou zásluhu na tom má Adriana Ježková, s níž mě dnes pojí přátelství, kterého si nesmírně vážím.
A tak jsem se rozhodla položit Adrianě několik otázek. Přátelé, včetně mě, jí říkají „Adri“.
O Cestách k sobě
Adri, kdy vlastně vznikly Cesty k sobě?
Cesty k sobě založila Alžběta Šorfová – naše Alžbětka. Letos na podzim slavíme už 17 let. Já osobně jsem součástí týmu od roku 2017, takže úplné začátky jsem nezažila. A myslím, že právě o vzniku Cest k sobě by mohl být krásný samostatný rozhovor přímo s jejich zakladatelkou Alžbětou.
Mně k spiritualitě přivedli andělé, hned poté mystická zvířata. To byly první jiskry, které odstartovaly mojí cestu. Později se přidala astrologie, práce s čakrami, spirituální rozvoj, meditace, taiči i témata přírodních bytostí. Prostě jsem svou víru rozvíjela. Jak se Cesty k sobě postupně vyvíjely?
Z vyprávění Alžbětky vím, že začátky rozhodně nebyly jednoduché. Začínala natáčet na malou plážovou kamerku a Cesty k sobě tehdy patřily mezi průkopníky internetového vysílání. Když to srovnám s dnešní dobou, kdy si může téměř každý vytvořit malé studio doma nebo natáčet vlastní podcast, muselo to tehdy vyžadovat obrovské odhodlání.
Já samozřejmě můžu vývoj Cest k sobě posoudit jen z období, které jsem sama zažila, a ze svého pohledu produkční a občasné moderátorky.
Dnes je pro nás asi největší výzvou hledat rovnováhu mezi tím, jak se mění internet, sociální sítě a jejich algoritmy, a tím, co je pro Cesty k sobě charakteristické. Nechceme kvůli trendům ztratit jejich podstatu ani to, proč se k nám diváci už tolik let vracejí. Zároveň ale potřebujeme jít s dobou, aby si k nám cestu mohli najít i noví lidé.
Ukázka z domovské stránky (se souhlasem Cesty k sobě)
Teď na nás něco prásknu. V polovině srpna jsme spolu v rámci platformy Tshock založily malý eshop, kde společně tvoříme designy. A už máme první prodeje. Naprosto nejoblíbenější jsou dětské dupačky s roztomilými ilustracemi znamení zvěrokruhu a kočkami s kávou. Jaká témata jsou nejoblíbenější u vás na Cestách k sobě?
Ano, Jituško, Tvoje grafické nápady jsou skvělé, a tak jsme moc rády, že jsme spojily síly. A samozřejmě máme radost i z prvních nákupů. 😊
Když se rozhlédneme kolem sebe, zvlášť ve městech, často vidíme spoustu šedi – beton, prach, málo zeleně a také poměrně střídmé barvy oblečení. O to větší radost máme z toho, že prostřednictvím našeho malého projektu můžeme do každodenního života přinést trochu více barev, hravosti a radosti. A díky Tvým nápadům někdy i trochu té nadpozemské fantazie. 😊
Věřím totiž, že i to, čím se obklopujeme a co nosíme, může ovlivňovat naši náladu a to, jak se cítíme.
Astrologická znamení pro nejmenší, protože každé děťátko je jako hvězdný zázrak.
A pokud jde o Cesty k sobě, dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější témata právě seberozvoj. Je to možná už trochu otřepaný pojem, ale já věřím, že kolik bytostí je na této planetě, tolik existuje cest k sobě. A právě proto se snažíme našim divákům představovat nejrůznější pohledy a možnosti, ve kterých mohou najít inspiraci pro svou vlastní cestu.
Když budu konkrétnější, velmi oblíbený je například náš astrologický seriál, ve kterém Alžbětka s Richardem Stříbrným každý měsíc probírají nejvýznamnější astrologické konstelace. Velký zájem je také o numerologická témata, například s Monikou Ben Thabetovou, nebo o výklady karet s Klárou Pokornou.
Každého zkrátka může oslovit něco jiného – a myslím, že právě v té rozmanitosti je kouzlo Cest k sobě.
Děláte hodně rozhovorů. Co je na tvorbě rozhovorů nejtěžší — a co naopak nejkrásnější?
Nemůžu samozřejmě mluvit za ostatní moderátory, ale za mě je nejtěžší a zároveň nejkrásnější dojít k samotné podstatě – k příčině, k takovému pomyslnému bodu nula.
Vést rozhovor tak, aby byl příjemný hostovi, moderátorovi i divákovi, a přitom se postupně dostat tam, kam je potřeba. Ne tlačit, ale citlivě hosta provázet a umět se ve správnou chvíli zeptat.
Někdy je to opravdu náročná disciplína. Ale když se podaří dostat pod povrch a vznikne něco skutečného, co může divákovi něco předat, je to pro mě na rozhovorech asi to nejkrásnější.
Na které tři hosty ve vašem studiu vzpomínáš nejraději?
To je těžké vybrat jen tři. 😊Když jsem v Cestách k sobě začínala, přijeli k nám až z Nového Zélandu Anaru a Te Kaha. Na jejich rozhovor vzpomínám dodnes – je to pro mě opravdu takové pohlazení po duši.
Moc ráda vzpomínám také na rozhovor s Vojtou Dykem. Ten jsme dokonce museli trochu prostříhat, protože jsme se během natáčení tak moc smáli, že v jednu chvíli odpadl smíchy i kameraman. 😊
A potom jsou pro mě velmi významné všechny rozhovory s Alžbětkou, které mám tu čest moderovat. Vnímám je jako velmi přínosné a cenné a jsem opravdu vděčná, že u nich mohu být právě v roli moderátorky.
Kdybys mohla pozvat kohokoliv ze žijících lidí na Zemi, které tři osobnosti bys vybrala?
O tomhle tématu s Alžbětkou debatujeme poměrně často. 😊
Jasné číslo jedna, na kterém se obě shodneme, je Keanu Reeves. Nejen kvůli tomu, že hrál v sérii Matrix, ale především kvůli tomu, jak na mě působí jako člověk. Hluboce si ho vážím.
Druhé jméno je pro mě v poslední době Millie Bobby Brown. Sleduji ji nejen jako herečku, ale zaujalo mě také, jaký vztah má ke zvířatům a že se aktivně věnuje jejich záchraně. Založila organizaci Joey’s Friends a na své farmě pečuje o celou řadu zvířat. Tahle její vlastnost je mému srdci velmi blízká.
A třetí místo? To si zatím nechám otevřené. 😊Člověk nikdy neví, kdo mu ještě vstoupí do cesty.
Zde se připojím. Obě tyto osobnosti jsou skvělé. A Millie Brown? Sleduju ji na Instagramu, a musím říci, že jde o báječnou mladou ženu. Opravdu se snaží udělat svět lepším. Moc ji obdivuji.
Zpět k rozhovoru. Kdybys měla stroj času a mohla udělat rozhovor se třemi lidmi, kteří už nežijí, kdo by to byl?
Uf, Jituš, teď se musím zamyslet. 😊
Jako první mě napadá princezna Diana. Alžbětka mi ji v mnoha ohledech neskutečně připomíná, a možná právě proto by mě rozhovor s ní opravdu zajímal.
A v tomhle kontextu mě napadá také Michael Jackson. Myslím, že ten by měl co vyprávět… a bylo by mnoho věcí, na které bych se ho chtěla zeptat.
No a když už bych měla ten stroj času, trochu si upravím pravidla. 😊Místo třetí osobnosti bych se vydala za svým budoucím já. Ale tenhle rozhovor bych si raději nechala mimo kamery. Myslím, že bych měla docela dost otázek. 😄
Ta poslední část - ta je nápaditá. Ty často někdy něco řekneš a já si říkám: nad tímhle se musím zamyslet. Jako v tomto případě.
Nedávno jsem jela MHD a všimla si ženy, která si četla článek z Cest k sobě. O chvíli později další. Přitom se často říká, že dnes všichni chtějí hlavně videa a krátké reely. Cítíte to tak i na Cestách k sobě? Vedou u vás videa nad články, nebo je to vyrovnané?
No tak to mám velikou radost! Tuhle pasáž určitě ukážu Alžbětce i kolegyním z redakce. 😊
Ano, doba se neuvěřitelně zrychluje a i my jsme začali tvořit krátká videa a reely. Zároveň ale věřím ve staré moudré „Spěchej pomalu“. Mám totiž pocit, že právě teď je možná nejvyšší čas začít zase trochu zpomalovat.
Krátká videa mají své místo – dokážou člověka zaujmout, přivést k určitému tématu nebo v něm něco otevřít. Ale některá témata zkrátka potřebují čas a prostor. Nedají se vměstnat do třiceti sekund.
A právě proto mám velkou radost, že si naši diváci a čtenáři stále nacházejí cestu nejen k videím, ale i k článkům a delším rozhovorům. Já osobně to mám dokonce tak, že informace, které si přečtu, můj mozek přijme a zpracuje mnohem lépe. Možná i proto mám k psanému slovu pořád velmi blízko.
Jsme vděční za každého autora, který s námi na tvorbě článků spolupracuje. A Tobě, Jituško, patří velké poděkování za všechny články a seriály, které jsi pro Cesty k sobě vytvořila. Moc si toho vážíme.
Pro nás není cílem jedno nahradit druhým. Chceme zachovat prostor pro obojí – pro rychlou inspiraci i pro chvíli, kdy se člověk zastaví, ponoří se do tématu a opravdu si ho nechá projít hlavou.
Jaké tři rubriky na Cestách k sobě bys doporučila?
No, takhle jednoduše to asi vybrat nedokážu. 😊
Spíš bych doporučila sledovat celkově náš web Cestyksobe.cz. I když dnes souběžně tvoříme pro YouTube, podcastové platformy i sociální sítě, web je pro nás stále taková srdeční záležitost a hlavní místo, kde se všechno propojuje.
Navíc tam najdete spoustu obsahu, který jinde vůbec nesdílíme – ať už jsou to články, videa a další inspirace od zajímavých autorů a tvůrců.
A teď připravujeme také větší obrodu sekcí Vizitky a Doporučujeme, ze které mám osobně velkou radost. Chceme, aby se na webu lidé mohli nejen inspirovat, ale také objevovat zajímavé projekty, služby a lidi, kteří mají co nabídnout.
Takže místo tří rubrik bych doporučila jedno – občas se přijít podívat přímo na Cestyksobe.cz a trochu se tam porozhlédnout. 😊
Co tě v poslední době na Cestách k sobě nejvíc potěšilo?
Za poslední dobu mě opravdu moc potěšilo, že můžeme Alžbětku ve vysílání vídat častěji také z jiné strany – nejen v roli moderátorky, ale také jako „hosta“ vlastního vysílání. 😊
Přiznám se, že pokaždé, když ji v rozhovoru vítám jako hosta Cest k sobě, musím se v duchu trochu smát. Přijde mi totiž úsměvné vítat jako hosta na Cestách k sobě člověka, který je sám založil. Zároveň mám z těchto rozhovorů velikou radost, protože Alžbětka má podle mě sama mnoho co předat.
A možná už můžu prozradit i malou novinku ze zákulisí – připravujeme seriál, ve kterém bude Alžbětka právě v roli hosta. Takže se máte na co těšit. 😊
O tobě
Když jsem vytvářela obrázky pro Cesty, vždycky jsi říkala, že je chcete prosvětlené a jemně barevné. Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?
Já to mám trochu obráceně. Mám barvy, které mám ráda, a pak barvy, ze kterých se jednoduše necítím dobře. 😄
Mám moc ráda teplé, přírodní a jemné odstíny, ale zároveň i barvy, které do prostoru přinesou světlo a trochu života. Asi proto tolik řeším, aby i grafika Cest k sobě působila svěže, vzdušně a optimisticky.
Nemám ráda, když je všechno příliš tmavé a ponuré. Barvy na mě zkrátka působí hodně intenzivně a věřím, že prostředí, ve kterém se pohybujeme, nás určitým způsobem ovlivňuje.
Takže jednu nejoblíbenější barvu asi nemám. Ale když mi ukážeš paletu barev, velmi rychle Ti řeknu, které tam rozhodně nechci. 😄
A jaké je tvoje nejoblíbenější téma?
A zase Tě asi zklamu – nemám jedno nejoblíbenější téma. 😊
Pro mě totiž hodně záleží na člověku, který ho prezentuje. Myslím, že téměř jakékoliv téma může být nesmírně zajímavé, když o něm mluví někdo, kdo mu opravdu rozumí, žije jím a dokáže pro něj nadchnout i ostatní.
Takže mě často nezaujme ani tak samotné téma jako člověk a jeho pohled na něj.
Která tři zvířata by tě vždy doprovázela – i třeba v různých dimenzích?
Tak tady hned poruším zadání. 😄
Moje věrná fenka pozemská, čáp, laň a orlice. A hlavně miluji vlčí spirit a věřím, že mě doprovází životem.
Je jich víc, já vím. Ale zkoušela jsem jednoho vyřadit a prostě to nejde. Takže pokud se mnou mají cestovat i napříč dimenzemi, bude nás zkrátka o pár víc.
Adri, jsme na tom úplně stejně. Já bych těch zvířecích parťáků měla taky mnohem víc. A možná je dobré to trochu vysvětlit. Na Instagramu jsem slyšela několik reelů, ve kterých se říkalo, že zvířata nás doprovázejí všude, kam se inkarnujeme, a že jich můžeme mít spojených s duší libovolný počet.
Podle starých spirituálních materiálů se ale většinou do hmotného světa inkarnuje jen část z nich, a ti ostatní nás provázejí jako naši strážci. Proto jsem otázku položila se třemi zvířaty – je to číslo, které má silný mystický význam.
A víš, Adri… tohle nás opravdu pojí. Milujeme zvířata. Jsou to krásné, čisté duše. A Cesty k sobě dlouhodobě pomáhají šířit materiály o tom, jak zvířatům pomáhat – nejen teoreticky, ale i prakticky.
Když jsme se domlouvaly, že spolu zkusíme vytvořit náš malý e‑shop, chtěly jsme to nějak symbolicky oslavit. A protože začínáme v roce Koně podle čínské astrologie, koupily dárek pro koně.
S Cestami k sobě mě spojují nejen témata a krásné přátelství, ale také láska ke zvířatům.
V roce koně jsme začaly náš nový projekt, a tak jsme přes behproutulky poslali koním dárek
A opět - zpět k rozhovoru. Určitě jako já věříš, že přání a myšlenky ovlivňují naši realitu. Jaká tři přání pro Zemi máš momentálně?
První přání by bylo, aby ze Země vymizelo zlo ve všech jeho podobách.
Druhé, aby nám zůstaly životní výzvy, ale sloužily především jako možnosti k vývoji, poznání a růstu – ne k vědomému ubližování druhým.
A třetí? Přála bych si, aby se jakýmsi svatým zákonem této planety stalo: Respektovat a být respektován. A to nejen mezi lidmi, ale také ve vztahu ke zvířatům, přírodě a celé planetě Zemi.
Myslím, že kdybychom skutečně dokázali žít podle toho posledního, možná by se ta první dvě přání začala plnit sama. 😊
Máš nějaký oblíbený citát?
„Vím, že nic nevím.“
A čím dál tím víc zjišťuji, kolik toho vlastně nevím! 😄
Na co se teď nejvíc těšíš?
Už několik let zastávám názor, že bychom měli co nejvíce chránit ornou půdu, louky a krajinu a citlivě přemýšlet nad tím, kde a jak stavíme.
I proto jsme se s přítelem rozhodli koupit starý domek, kterému se teď snažíme svépomocí vrátit život. Je to krásná zkušenost… a zároveň někdy pořádná zkouška. 😄
Takže asi nejvíc se teď těším na chvíli, kdy bude rekonstrukce hotová, my si sedneme, rozhlédneme se kolem sebe a řekneme si: „Tak. Zvládli jsme to. 😊“
Děkuju ti za rozhovor. A hlavně za přátelství. Prozradím čtenářům, že patříš mezi ty lidi, kteří rozdávají podporu. Když jsem tě oslovila s nápadem, abychom spolu vytvořily náš malý eshop, říkala jsem ti i to, že to nemusí vyjít — že do toho dáme energii a čas, ale výsledek není jistý. A ty jsi odpověděla: „Jdeme do toho. Moc se mi líbí, že šíříme dobrou věc. Ty designy jsou pro dobrou náladu. Ostatní se uvidí.“
Vždycky se snažíš v lidech posílit optimismus, což každý cítí.
Přeji Cestám k sobě, aby se jim dařilo — a aby se nám společně dařilo posilovat to dobré. A tobě přeji, aby se ti splnila přání i přáníčka na té tvé cestě.
Chtěla jsem rozhovor ukončit, ale Adri chtěla ještě napsat poděkování. Zde je.
“ Jituško, to já Ti moc děkuji za tuhle novou zkušenost. Většinou jsem to já, kdo pokládá otázky, a díky Tobě jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je být na té druhé straně. 😊
Děkuji Ti z celého srdce za dlouholetou spolupráci s Cestami k sobě, za všechny články, obrázky, za naši spolupráci na e-shopu, ale především za to, že jsi mi blízkou duší. Máš obrovský dar slova a moc Ti přeji, aby ho mohlo poznat co nejvíce bytostí na této planetě. 😊
Alžbětce – mojí skvělé šéfové, ale především blízké přítelkyni – za důvěru, kterou ve mně má, a za to, že můžu být součástí Cest k sobě. Je pro mě ctí podílet se na projektu, který už tolik let pomáhá lidem hledat jejich vlastní cestu k sobě.
A Vám, milí čtenáři a diváci Cest k sobě, přeji mnoho radosti, lásky a pohody na Vaší každodenní cestě k sobě. 💙„
