Článek
Včera mi moje kamarádka říkala, že prý člověk dostane od zpravodajských serverů osm špatných zpráv na jednu dobrou.
Nevím, jestli to je pravda. Faktem ale je, že těch zpráv o krutostech, špatných událostech a tématech probouzející strach je hodně.
Prý ty špatné zprávy víc „táhnou“, mají větší sledovanost. To asi ano. A také platí jedno: o špatných věcech se musí vědět, aby se lidi snažili situaci změnit. Na druhou stranu se ale dobru reklama moc nedělá. Denně například pomáhají milióny lidí dětem, přírodě, zvířatům, o nich se ale nepíše. Věci se mění k lepšímu, ale o tom se píše méně, a tak se svět stává lepším místo potichu.
Když jsem včera večer seděla u okna, kočky se protahovaly a já si pochutnávala na grapefruitovém džusu, napadlo mě, že bych chtěla mít rubriku dobrých zpráv. Z vlastní zkušenosti a třeba i Instagramu vím, že kratší texty jsou oblíbenější. A tak v každém takovém blogu s dobrými zprávami raději popíšu tři kratší zprávy, aby té dobré nálady bylo třikrát tolik.
Dnes tu mám pro vás: jednu o zvířatech, jednu o dětech, jednu o technologiích.
Návrat leopardů
Západoafričtí leopardi patří mezi nejohroženější kočkovité šelmy na světě. Dlouhé roky mizeli z krajiny kvůli pytláctví, ztrátě prostředí, konflikty s lidmi. V některých oblastech se zdálo, že už vymizeli.
Lidé to ale nevzdávají. A konečně přišla dobrá zpráva: Fotopasti v několika chráněných oblastech (hlavně v Beninu a Nigérii) zachytily leopardy a jejich nové přírůstky.
A tak ochránci přírody posílili hlídky, zapojili místní komunity, učí farmáře, jak žít vedle šelem bezpečně. To vede k dalším pozitivním věcem - místní se zapojují s rozmisťováním fotopastí. I hlídkují, aby odradili pašeráky. Leopardi se sem pomalu vracejí. Je to návrat, na kterém se podílí hodně lidí, a někteří i položili život. Pašeráci který není mediálně oslavovaný, ale je skutečný.
Jednou z věcí, které platí u leopardů, je, že jim dáte šanci, dáte jim trochu prostoru, a pokud je k dispozici divoká kořist, mohou se vrátit.
Návrat leopardů
Děti, které malují kamínky pro tučňáky
V Edinburské Zoo začala sezóna páření tučňáků gentoo. Samci nosí samičkám kamínky. Což by se dalo romanticky a symbolicky označit za drobné dárky, které jsou pro tučňáky něco jako prstýnek, vyznání, pozvání do společného hnízda.
Letos ale kamínky nejsou obyčejné. Jsou to malované, krásně barevné kamínky, které vytvořily děti z místních nemocnic. Děti, které tráví dny mezi přístroji a lékaři, dostaly možnost podílet se na krásném a pro ně veselém projektu barvení a malování kamínků.
Tučňáci si kamínky vybírají do hnízd. Některé je nosí s takovou pečlivostí, jako by drželi poklad. A děti sledují livestream. Což je pro ně zábava, u které mohiu na chvíli zapomenout na nemocniční svět. Je to krásné propojení dvou světů: nemocničního pokoje a mořského pobřeží, který je zábavný pro obě strany.
BioAcoustic Guardian
V hloubi pralesa visí na větvích malé solární mikrofony. Nevypadají jako technologie, spíš jako nějaké „podivné ovoce“. Uvnitř těchto věciček pracuje AI systém BioAcoustic Guardian, jeden z nejtišších strážců, jakého si lze představit.
Každý den poslouchá tisíce zvuků: zpěv ptáků, bzučení hmyzu, praskání větví, vzdálené kroky, šepot lidské řeči. A v tom všem dokáže rozeznat to, co lidské ucho často přeslechne: hlas ohroženého druhu, zvuk motorové pily, která nemá v pralesním tichu co dělat, domlouvání pytláků…
Ochránci přírody dostávají upozornění v reálném čase. Někdy je to zpráva o tom, že se objevil živočich z ohroženého druhu. Jindy varování, že se blíží pytláci.
BioAcoustic Guardian je technologie, která poslouchá. A tím chrání. Všichni tito lidé se snaží propojit moderní technologie a ochranu přírody. Ano, všichni mají rádi své mobily, chtějí využít AI tím nejlepším způsobem a přitom milují přírodu. Díky za takové lidi.
Ilustrace kousku pralesa
