Přibývá depresí z horka

A tak jsem se dozvěděla od Copilota, že SAD je Seasonal Affective Disorder, což se v češtině překládá jako sezónní afektivní porucha, takže se tato deprese objevuje v určitém ročním období.

V minulosti se mluvilo hlavně o „listopadových depresích“. Krátké dny, málo světla, únava, šedé počasí. Jenže poslední roky ukazují opačný trend. Články v časopisech i tipy na internetu pomohly lidem najít pozitiva v tomto druhu počasí.

Jako fotografka jsem to viděla i na prodejích svých fotek. Pprodala jsem spoustu snímků s krásně barevnými svetry, kávou v ruce v podzimní aleji, šálou, deštníky na lavičce, kamarádkami v kavárně… To všechno nás naučilo, že podzim může být krásně barevný. Svíčky doma a horký nápoj v ruce je prostě podzimní romantika.

To samé platí o zimě. Umíme již ocenit její romantiku. Tedy alespoň já.

Omlouvám se nyní pisateli jednoho komentáře, nemohu najít, u kterého článku byl, a tak nemohu uvést jeho jméno. Jeho komentář je ale nezapomenutelný: „Dnes máme čtyři roční období: jaro, peklo, podzim, bláto.“

Miluju zimu. Samozřejmě bych si přála víc sněhu, jako tomu bývalo v dobách mého dětství a mládí. Přesto chápu, když mi kamarádka řekla: „I ty naše blátivé zimy jsou lepší než tohle.“

Ano, stále více lidí trpí špatnými náladami (či depresivními symptomy) v létě, a tento trend se bude zvyšovat.

Proč?

Horko totiž není jen nepříjemné. Je to stresor, který ovlivňuje nervový systém, hormony i spánek.

Tropické noci narušují spánek — jeden z největších spouštěčů úzkosti a podrážděnosti.

Vysoké teploty zvyšují nervozitu a únavu, což může přejít do apatie či dokonce agresivity. Na to upozorňoval už film Volný pád.

Vysoké teploty jsou často i v bytech, kancelářích, MHD a vlacích. Lidé pak mají pocit, že před nimi nelze utéct.

Horko je pro tělo vyčerpávající, takže trpí nejen starší lidé a miminka. Únava organismu vede k tomu, že i aktivní lidé se věnují svým aktivitám méně, což přispívá ke špatné náladě. Moje kamarádka má zahradu a nadává, že se v tom horku nedá nic dělat. Vysedávání doma ji nebaví.

Když si pročítám komentáře o tomto počasí, vidím, že klimatizace jsou stále více nezbytnější. To chápu. Mnohem víc mě ale překvapuje postoj typu: „Mně je dobře, tak ať je venku klidně padesát stupňů.“ Tohle nechápu. Až nebude co jíst, protože bude všechno spálené a nebude voda, pak budou „sebelepší klimošky“ všem úplně k ničemu.

Myslím si, že lidé nesou část viny na tomto počasí. Je samozřejmě pochopitelné, že není snadné vzdát se pohodlí, na které je společnost zvyklá. Fascinuje mě však, že to lidi nevyburcuje k většímu zájmu o ochranu vody, přírody, ochlazování měst a o to, jak dát krajině šanci udržet vodu.

Politici se vždy snaží dělat to, co se zavděčí lidem, aby je pak volili. Kdyby viděli opravdu velký zájem o přírodu, museli by jednat. Kdyby radnice namísto kácení stromů více ukazovaly, jak situaci zlepšit a chodily tím za politiky, dělo by se toho podle mě víc.

Patřím mezi ty, kteří nesnášejí tato horka. Pro mě „venku je hnusně“ znamená, že je tam přes 30 °C.

Když zavřu oči, léto pro mě je 27 stupňů, voní po louce s chrpami a kopretinami a vlčími máky, posezení ve stínu pod stromem a potoce, do kterého jsme si namáčeli nohy. Léto s rozpáleným asfaltem, klimatizací a tropických nocích pro mě není to pravé léto.

Ale i tak. Letos jsem si založila kvůli svým projektům účet na Instagramu a s radostí se hlásím k těm, kteří tam mají příspěvky s podzimní tématikou. Ano, stejně ta nejlepší romantika je:

Kdo se přidá do klubu?

https://www.cbc.ca/lite/story/9.7257513 Feeling summertime sadness?