Článek
Jak chtěl vlk Bohouš ochutnat pizzu
Celý les si povídal o tom, jak liška Albertka našla kus pizzy a jak moc si na ni pochutnala. Vlk Bohouš okamžitě nastražil uši.
„Co to je pizza?“ zeptal se lišky Albertky, když ji potkal.
Liška se olízla: „To je moc dobré papáníčko! Na těstíčku jsou rajčátka…“
Vlk pokrčil nos. Liška Albertka však pokračovala: „… a pak sýr.“
To už bylo lepší! Bohouš se olízl. Sýr mu velice chutnal.
„Na pizzu se dává také šunka, houby, klobáska.“
To už vlk Bohouš nevydržel a začal čenichat po lese, aby našel pizzu. Čichal a čichal, ale žádnou pizzu nenašel.
Lehnul si na zem, dal hlavu na packy a smutně vzdechl. Už je to tak, nikdy neochutná dobrůtku jménem pizza.
Vlk Bohouš se olízl a usnul. V tom ho probudil nějaký hluk. Otevřel oči a uviděl něco, co se mu vůbec nelíbilo. Nějací dva lidé si zakrývali obličej maskami.
To je divné, pomyslel si vlk. Začal pozorně naslouchat. I když nerozuměl mumlaní, které se ozývalo z pod masek, srst se mu naježila. To nemohli být hodní lidé.
Vlkovi Bohušovi to nedalo a nenápadně je sledoval. A pak uviděl něco, co se mu už vůbec nelíbilo. Oba zloději v maskách dorazili k dřevěnému domku u lesa, kde se lidé zastavovali na občerstvení. Vlk Bohouš to tady moc dobře znal. Paní Poláčková je moc hodná paní. Zloději stáli naproti ní a křičeli na ni.
A hodná paní Poláčková plakala a bála se.
Vlk Bohouš se zamračil. Tohle přece nemůže takhle nechat. Rozběhl se k domku a nazlobeným hlasem vrčel: „Co se to tady děje?“ Poté popošel k zlodějům: „Heleďte, vy dva! Paní Poláčkovou mám rád, tak ji nechejte na pokoji!“ Udělal další krok směrem k nim a ještě jednou zavrčel.
Zloději se na sebe podívali, zaječeli a uháněli pryč. Ječeli přitom tak, až vlk musel pokrčit uši dozadu. Paní Poláčková se usmála.
„Tak copak bych ti měla dát, ty můj krásný zachránce?“
Vlk Bohouš se snažil vypadat skromně. Rád by si řekl o pár klobásek nebo šunčičku. Táta vlk ho ale učil, že si nemůže říkat o odměnu, když někomu pomůže.
„Dneska je volný den, a tak sem moc lidí nechodí. Mám tu jenom kus pizzy.“
„Kus pizzy?“ vykřikl vlk Bohouš radostně. „Tu bych si dal!“
A tak mu paní Poláčková přinesla kus pizzy. Vlk zíral na pizzu a začal počítat. Byly na ni kousky šunky, slané rybičky, žampióny, tři druhy sýrů, rajčátka.
To byla dobrota!
Vlk Bohouš radí: Kluci a děvčata, zpívejte si: Je to pravda, tramtata, pizza to je dobrota! Dejte si ji s rodinou k večeři a něco hezkého si u ní povězte.
Vlk Bohouš tu má ještě jednu radu: děti, tohle je pohádka, my vlci nejíme to, co jíte vy lidé. Děti, vy ale musíte ochutnat spoustu dobrých jídel, abyste věděly, co vám chutná.
