Článek
Všechno začalo tím, když jsme na chodbě u bytu našli kočku. Vzali jsme ji dovnitř, znali jsme poměrně všechny sousedy, ale nikdo nemluvil o tom, že má šedou kočku. Kočka byla přítulná, a tak hned jsem utíkala koupit nějaké věci, jako jsou kapsičky a pelíšek. Po několik dnech se vše vysvětlilo. Jedna z rodin v domě opravdu měla kočičku, ale odjela na víkend pryč a jejich pejska a kočku hlídala tchýně, která nechala otevřené dveře a kočka utekla. Rodina byla tak šťastná, že našla svou kočičku. Vzala jsem věci a nesla je do městského útulku. A tam mi skočila do náruče mourovatá kočka… a bylo rozhodnuto. Nesla jsem domů zpátky věci + kočku.
Kočičku Missi našli lidé téměř bezvládnou a bylo vidět, že za svých deset měsíců života neprožila nic dobrého. A to se odrazilo na jejím zdraví, po pěti letech zemřela. Těch pět společných let bylo ale tak šťastných. Bolelo to jak ďas, a tak bylo rozhodnuto. Po třech dnech jsme začali hledat, jakou kočku si adoptovat. A povedlo se.
Tentokrát jsem se ale oklikami dostala do soukromého útulku. Báječná paní mi ukázala mimo jiné i čtyřletou kočičku. Vyprávěla mi, že je v útulku již léta a že se najednou straní koček a málo jí. Začíná mít nekvalitní srst. Testy ukázaly, že je v pořádku. Paní mi řekla: „Ona touží tak moc po pozornosti, podle mě ji opravdu už moc chybí vlastní domov. Nic jiného mě nenapadá.“ Když ji jako kotě našli, pojmenovali ji Brambůrka, ta se na mě podívala takovým pohledem, že jsem nezaváhala. Dnes je z ní krásná mourovatá kočka Maia s delší srstí a je to největší mazel. Doma se od nás nehne a prochází se po bytě spokojeně jako pravá kočičí šéfka/bohyně. Každého si okamžitě omotá okolo své packy.
Předloni jsme si vzali z téhož útulku další mourku. Je to opravdu mýtus, že jsou kočky rády samy. V Nizozemí již spousta útulků doporučuje adoptovat hned dvě kočky, zejména pokud chodíte do práce.
Téměř osmiletá Maia s ní doslova omládla. Z desetiměsíční Mourinky se u nás stala Stella, úžasná zvědavka a „všeho kontrolorka“ s veselým kukučem. Stella umí Maiu „vyprovokovat“ k honičkám. Žádná hračka by tohle jejich honění a hraní nepředčila.
Takže z mých zkušeností vyplývá:
- Když zachráníte venkovní toulavou kočku, dáte jí velkou šanci na delší život v lepších podmínkách. Nedávno americká organizace Best Friends spolu s Cats.com uveřejnila, že průměrně se venkovní kočky, o něž se nikdo nestará, dožívají pěti let. Jejich zdravotní stav bývá žalostný. Průjmy, paraziti, infekce, úrazy… tyto kočky mívají opravdu těžký život a konce bývají bolestivé.
- Když adoptujete kočku z městského útulku, podle mého ji vysvobodíte z vězení. Missi měla pro sebe „celu“, kde se sotva otočila, u záchodku miska s vodou, na druhé straně miska s granulemi. Nevím, jak jsou na tom jiné městské útulky, ale rozhodně bych byla velmi mile překvapená, pokud by to bylo jiné. A těm bych se omluvila.
- Když adoptujete kočku ze soukromého útulku, získáte nejen úžasně vděčné stvoření, ale můžete zažít mnohem vstřícnější chování a třeba i získat nové přátelé. Paní ze zdejšího soukromého útulku se stala mou přítelkyní. Nebudu zapírat: po nemoci milované Missi a jejím odchodu začnu panikařit kvůli každé prkotině. A já vím, že mohu kdykoliv zavolat nebo se s paní sejít. Příjemně si popovídáme a já se uklidním. Je to opravdu andělská paní.
Navíc v soukromých útulcích „své“ zachráněné kočky znají lépe a se vším vám poradí. Například: ne každá starší kočka přijme novou kočku. Paní z útulku mi ale hned řekla, když jsem se jí svěřila, že bychom rádi adoptovali druhou kočku: „Je vidět, jak je Maia šťastná, že má konečně domov, a tak asi bude trochu ze začátku syčet, že ona je paní domu. Maia ale byla vždy mírumilovná, nebojte se, ona přijme druhou kočku. Stella má naopak naprosto úžasný bezkonfliktní charakter, proto vám ji doporučuji. Ji absolutně žádná kočka nerozhází.“
Paní měla pravdu. Maia nikdy na Stellu nezaútočila, jen si ze začátku trochu zasyčela. Stelle to bylo fuk, odběhla a po chvíli se zase k Maie vrátila. Časem mezi nimi vzniklo krásné pouto. Ne, neleží u sebe s pacičkami okolo krku, jak ukazují některé fotky na Facebooku, ale jsou to parťačky. Honí se, přeskakují se a jedí spolu. A co bylo nejkrásnější?
Stella se bojí petard. Na Silvestra to bylo hnusné. Pod okny vybuchovaly petardy více než jiné roky. Stella byla vystresovaná, a tak jsme přenesli škrabadlo s pelíškem do koupelny a ona si zalezla dovnitř. Maia si po chvilce lehla před pelíšek a nehnula se od Stelly.
Když zachráníte nebo adoptujete kočku, určitě tím získáte hodně dobrého. A třeba i skvělé téma k popovídání. Nedávno u nás byl pán opravovat žaluzie. Když uviděl kočky, jen vzdechl. A pak mi vyprávěl, že manželka našla dvě koťata. On nejdřív mumlal, že mohou akorát tak na chodbu. Na té chodbě vydržely dva a půl dne…postupně se území „kam mohou“ zvětšovalo. Brzy se kočička a kocourek stali největšími milovníky sedačky v obýváku a ušáku u okna.
Nás, které vlastní nějaká ta kočka/kočky, přibývá. A jak vidím z konverzací, jsme na to hrdí. Mějte se pohodově (jak kočka vyhřívající se na sluníčku).
