Článek
Před Velikonocemi jsem potkala bývalého kolegu a jeho manželku. Než jsem se stala OSVČ, pracovala jsem v kanceláři. Ráda vzpomínám na kolegy. Poté, co firma zanikla, jsem se hlavně potkávala s jedním kolegou a jeho manželkou. Nějakou dobu jsem však ani jednoho neviděla, až nyní.
Popřáli jsme si hezké Velikonoce, ihned poté se stočila řeč na naše zvířecí parťáky. Když zjistili, že náš patnáctiletý retrívr Bodie už překročil duhový most a nyní máme kočky, kolega obrátil oči v sloup, jeho manželka do něho drkla a mávla rukou.
A tak vám nyní povím jejich příběh (pozměním jen jména, kolegovi říkejme Jaroslav a jeho manželce Irena).
Před pěti lety zemřela Jaroslavova babička. Jeho rodiče nedají dopustit na byt v Pardubicích, a tak se Jaroslav (jako jedináček) rozhodl, že si malý baráček po babičce přestaví a přestěhuje se tam s manželkou. Než se vše vyřídilo, udělaly se plány a začaly práce, uběhlo osm měsíců. Během této doby se ale podle Ireny domek změnil. Náhle bylo uvnitř tísnivě. Přičítali to tomu, že je jim smutno po babičce.
Práce trvaly deset měsíců. Domeček zkrásněl, zahrádka opět oživla.
A přesto „to nebylo ono“. V noci špatně spali. Večer cítili něco, co neuměli popsat. To připustil i Jaroslav, který na nic nepřirozeného nevěří. Nic strašidelného, ale také ne dokonalá pohoda.
Jeho babička měla dva psy. Jeden zemřel před její smrtí, druhého si vzala dcera. Tito dva pejsci (kříženečci podobní špiclům) se nesnesli s kočkami. Takže babička žádnou neměla.
To se mělo nyní změnit.
Jednoho dne se u plotu opraveného domku ocitla kočka s pěkně velkým břichem. Irena ani chvíli neváhala. Pustila kočku dovnitř.
Pak už to mělo rychlý spád. Kočku pojmenovaly Cindy, protože si vykračuje sebevědomě a elegantně jako známá modelka. Veterinář konstatoval, že je zdravá, i když už žádná mladice. Cindy jim začala brzy důvěřovat, což je překvapilo, ale také potěšilo. Cindy porodila dvě koťata. Kočičí rodinka samozřejmě nemohla zůstat venku, a tak proběhly malé úpravy, aby kočky žily uvnitř, ale mohly i ven.
V domě se ale Cindy chovala ze začátku trošku divně. Večer si lehala do rohu místnosti, civěla ke stropu a byla plašší. Přes den se dala pohladit, večer ne. Každý den si našla nějaké zapadlé místo a tam hodně spala, i když koťata okolo ní dováděla.
Po zhruba dvou týdnech se její chování naprosto změnilo. I večer byla přítulná, klidně usnula na gauči. Ignorovala místa v rohu, kde lehávala, a necivěla nahoru.
Závěr příběhu podle Ireny: v tom domku se musela usadit nějaká negativní energie anebo duch, a Cindy ji vyhnala. Od té doby, co ji máme, necítíme žádnou stísněnou náladu. Vrátila se sem pohoda a radost.
Závěr podle Jaroslava: Prosím tě, než si u nás zvykla, tak prostě lehávala v rohu. Koukala nahoru, protože je tam půda, třeba tam něco slyšela. … No, dobře uznávám, že od té doby taky dobře spím. A necítím takový ten podivný pocit.
P.S. Z obou koťat se vyklubali „kluci“, a manželé si je nechali.
Tak co, byli byste jako „Irena“ nebo jako „Jaroslav“.
Já bych byla jako „Irena“. Věřím, že kočky mají zvláštní schopnosti. Od té doby, co máme kočky se mi stalo pár věcí, které tomu nasvědčují.
Hodně lidí věří, že kočky mají vliv na energie okolo nás. Buddhisté obdivují jejich schopnost užívat si klid. Já, podobně jako spousta jiných lidí, věřím, že kočky umějí pracovat s energiemi, a tu negativní odvádět.
A co na to veterináři? Tady je příklad:
„Když se zdá, že kočky zírají nahoru, kamsi do prázdna anebo do vesmíru, mohou ve skutečnosti detekovat jemný pohyb, protože jejich vidění je mnohem ostřejší než naše,“ říká Dr. Barrack.
Studie z roku 2014 uvádí, že jak kočky, tak psi vidí některá spektra světla, která lidé nemohou vidět– například ultrafialové (UV) světlo.
Ve srovnání s lidskýma očima mají kočičí oči šest až osmkrát více světelných tyčinek, což znamená, že mohou vidět mnohem více při velmi slabém osvětlení – což je pravděpodobně jeden z důvodů, proč mají tendenci běhat uprostřed noci po domě a prožívat nejrůznější dobrodružství.
I když někdy můžete najít svého psa, jak zírá do náhodného rohu, nestává se to zdaleka tak často jako u koček.
Podle doktora Barracka to pravděpodobně hodně souvisí s rozdíly mezi psími a kočičími osobnostmi.
„Kočky jsou od přírody zvědavější než ostatní zvířata,“ říká Dr. Barrack. „To by mohlo vysvětlit jejich někdy nevyzpytatelné chování.“
„Věřím, že kočky mají pozoruhodné schopnosti a víme, že jejich smysly jsou silnější než naše vlastní,“ tvrdí Katie Armour, koordinátorka projektu MSPCA Boston Adoption Center.
„Nejen, že jsou schopni vidět a slyšet věci, které my ne – mají úžasné mozky, které fungují způsoby, kterým úplně nerozumíme,“ věří Katie Armor. „Když kočka sleduje něco, co se zdá, že tam není - nebo když na nás volají o této vnímané přítomnosti - měli bychom respektovat, že se nejen snaží na to něco přijít - ale přemýšlí, zda je situace bezpečná.“
A co vy? Jste jako já a věříte na zvláštní kočičí schopnosti?
