Článek
Odebírám newsletter známého spisovatele Davida Michieho. Samozřejmě, že obsah drtivé většiny příspěvků se týká buddhismu a celkové filozofii o životě. Tentokrát byl ale newsletter zcela jiný - popisoval příběh malé slonice, která potřebovala pomoc. Ten příběh mě dojal, a tak jsem požádala Davida Michieho o svolení převyprávět příběh, a dostala jej.
Dear Jitka,
Please feel free to share this story and pictures! Thank you for asking me.
Warmest wishes and all the best with your work, David
(Překlad: Milá Jitko, samozřejmě, že můžeš sdílet tento příběh a fotografie! Děkuji za optání. Přeji ti vše nejlepší a hodně štěstí v tvé práci, David).
David Michie se vrátil z turné, a nyní pobývá v Mindful Safari u Viktoriiných vodopádů, kde se připravuje na nadcházející sezónu. Onoho rána se ale stalo něco výjimečného.
Z terasy lodge Masuwe (kde během safari David Michie přebývá) rád pozoruje slony. Toho rána k napajedlu přišlo malé stádo slonů. Byla to nádherná podívaná. Jak David popisuje: byl to tichý, klidný okamžik spojení s přírodou, kdy si člověk uvědomuje, že je součástí něčeho zázračného.
Jenže vzápětí si on i ostatní přihlížející všimli, že s jedním mládětem není něco v pořádku.
Isaac, člen safari týmu, záhy zjistil, že mladá slonice má kolem chobotu omotaný drát, který se jí zachytil i do tlamy. Okamžitě kontaktovali zimbabwský Národní park.
Malá slonice s omotaným a zařezaným drátem v tlamě - snímek sdílený s laskavým svolením Davida Michieho.
Během necelých 40 minut dorazili dva zkušení veterináři spolu s rangery. Což je neuvěřitelně rychlá reakce, vezmeme-li v úvahu, jak obrovské území musí pokrývat.
A pak přišlo to nejfascinovanější:
Jakmile se však přiblížili ke stádu, ostatní sloni ihned vytvořili kruh kolem zraněné slonice, aby ji chránili. Bylo fascinující sledovat jejich snahu chránit zranitelného člena stáda.
Veterináři museli trpělivě vyčkávat na vhodný okamžik, aby mohli slonici střelit uspávací šipkou. Po zásahu se mládě snažilo utéct do křoví, zjevně zmatené a ve stresu. Ostatní sloni ji věrně následovali. Celý zásah sledoval záchranný tým pomocí dronu a ke slonici se přiblížili teprve tehdy, když byla bezpečně uspaná.
Veterináři ji ošetřili. Drát byl odstraněn a rána ošetřena. Jakmile ustoupily účinky sedativa, slonice se postavila zpátky na nohy. Díky pozornosti Isaaca a rychlé reakci veterinářů zimbabwského Národního parku dostala šanci na plné uzdravení.
David popisuje: „Později nám Isaac s úsměvem vyprávěl, že malou slonici znovu viděl, jak už zase s chutí jí. Brzy nato byla opět spatřena vesele dovádějící se svým stádem. Doufám, že je znovu uvidíme u napajedla.“
Spokojený David a Isaac, že je slonice v pořádku - snímek sdílený s laskavým svolením Davida Michieho
Takové okamžiky nám připomínají, kolik dobroty a soucitu ve světě stále existuje, ať už té lidské či zvířecí.
Ublížit zvířeti je snadné, proto považuji za největší slabochy ty, kteří kopnou do zvířete, vyhodí mládě do popelnice či někde za městem, počkají si a zastřelí lva, který byl v kleci vykrmován pro „jejich zábavné“ lovení atd. To je zrůdné slabošství prvního řádu.
To největší lidství tkví v pomoci a laskavosti… vezměte si tento příběh. Stádo chránilo malou slonici, a přesto to ti lidé nevzdali a provedli záchrannou akci. To je ta pravá síla, pravé hrdinství a lidství.
I v tomto se shodnu i s Davidem Michie, který napsal: Zprávy dnešních dnů často vytvářejí dojem, že svět je plný utrpení, krutosti a bezmoci. Ale události jako tato jsou silnou připomínkou, že naše činy mají smysl. Že i v těžkých časech žijeme ve světě, kde existuje mnoho laskavosti, odvahy a lidskosti.
Ano, existuje, a proto tak ráda čtu na Seznamu, Seznam-Médium i dalších místech nejprve ty dobré zprávy. Člověk nemůže žít mimo realitu, takže přelítnu i názvy článku s aktualitami, ale pak s radostí zabrouzdám ke zprávám, které potěší srdce a posílí v něm naději, že: na světě se děje spoustu dobrého a laskavého.
