Článek
Mám to štěstí (a taky čest), že znám psí i kočičí lásku. Se psy jsem vyrůstala, doprovázeli mě do mých 43 let. Psí parťáci (němečtí ovčáci, voříšek, zlatý retrívr) mi dali tolik štěstí. Jejich láska je očividná. Pes nás miluje „otevřeně“, ukazuje nám to, kdykoliv může.
Poté se můj život spojil s kočkami. Jejich láska je jiná, ale již za krátko jsem věděla, že i kočky nás milují intenzivně, jenom to nedávají tak okatě najevo.
Také jsem záhy poznala, kolik nesmyslných mýtů se říká o kočkách. Nejenomže nejsou falešné, ve skutečnosti to jsou ty neupřímnější bytosti, ale také není pravda, že si libují být doma o samotě.
Jackson Galaxy se věnuje kočkám přes třicet let. Začátek „jeho cesty“ s kočkami nebyl nikterak růžový. Pomáhal v útulku, který ale kočky utrácel, jakmile nebyl o ně nějaký čas zájem. Když se díváte na jeho videa na YouTube anebo čtete knihy/články, cítíte, že každá jeho zmínka na toto období v něm probouzí obrovský smutek a frustraci.
Jackson Galaxy
Když popisuje, jak se pes či kočka snaží bouřit, když je vedou na smrt, tečou vám slzy. Proto se stal zastáncem zvířat z útulku, zejména koček. I přes tyto frustrující začátky, vidí důvod k optimismu.
Během těchto třiceti let se toho hodně změnilo. Lidé jako on způsobili, že vzniklo víc soukromých útulků, kde neusmrcují zvířata. Lidé přispívají na jídlo a péči těmto útulkům, takže mohou fungovat. Poznala jsem taková hnutí jako je No Kill Nation. To byla jedna z prvních organizací v USA, která pomohla šířit ideu útulků, kde zvířata dožijí, pokud si je někdo nevezme.
Zpět k Jacksonu Galaxy. V jeho videích se často objevuje fakt, že kočky trpí, kdy jsou nechávány hodně samy. Proto je třeba skvělý nápad, který uplatňují soukromé útulky v Nizozemí. Tam se vás zeptají, zda hodně pobýváte v práci a zda bude kočka často sama doma. Pokud odpovíte ano, doporučí vám, abyste adoptovali dvě kočky, tak se kočka nebude cítit osamocená.
Je vědecký dokázáno, že hladina stresového hormonu se zvýší, když je kočka hodně sama. Ona to nemusí dát najevo. Kočky totiž spoustu věcí dávají najevo méně nápadně než psi.
To platí i o kočičí lásce. Kočka vám nemusí nápadně ukazovat, že vás miluje, ale její láska je stejně intenzivní. Je dokázáno, že si kočky umí vytvořit velmi silné citové pouto. Jsou známy příklady, když lidé vrátí kočku do útulku, že nejí, je nervózní, smutně mňouká. Tohle jsem třeba viděla nedávno na FB stránce útulku Fousky. Majitelé si osvojili kočku, po pár letech se stěhovali a nemohli si vzít kočku do nového bydlení, a tak ji vrátili. To video mňoukající kočky bylo srdceryvné.
Kočka je vděčná za domov. Miluje nás a dává to najevo po svém. Těch znaků je ale hodně, takže jen namátkou:
- Kočka je v naší přítomnosti uvolněná. Důvěřuje nám, takže třeba leží na zádech a odhaluje bříško anebo třeba se „myje“. Při hygieně totiž nedává pozor na okolí, a to znamená, že se v naší přítomnosti cítí bezpečně.
- Kočka nás ráda následuje, pokud nespí.
- Kočka s námi ráda spí (leží na divanu).
- Kočka se o nás otírá. Buď hlavou o čelo anebo tělem o nohy. Tím si nás „značkuje“, že jsme její (=láska).
- Venkovní kočky přinášejí majiteli dárky.
Anebo tu jejich lásku musíte prostě vycítit. Ráda doma cvičím jógu a medituji. Jakmile začnu, kočky ke mně přijdou a lehnout si opodál. Já prostě vím, jak jsou se mnou rády. Cítím to a je to krásný pocit. Všechny tři jsme poblíž, každá přemýšlíme o něčem jiném a přesto nás spojuje klid a vděk, že se máme.
U kočky se však musí brát v úvahu její věk. Pokud si vezmete z útulku starší kočku, ona si už zformovala osobnost a své zvyky, a tak si sama vybere způsob, jak vám projeví vděk a lásku.
V případě kotěte je to o trošku jiné. Váš vzájemný vztah se vytváří od úplného začátku. Pokud se vám tedy například líbí, aby s vámi kočka spala anebo aby se stulila na váš klín, když sledujete televizi, stačí ji k tomu vést.
Naši kočku Maiu jsme si vzali z útulku, když jí byly čtyři roky. I když byla v báječném útulku, chyběl jí domov. Paní mi říkala, že přestává jíst a je taková smutná. Testy dopadly dobře, a tak to muselo být v psychice. Chyběl jí domov. Byla to láska na první pohled. Maia je tak vděčná kočka. Leckdy mě dojímá, jak něžně to umí dát najevo. Například ale nechce spát v posteli anebo vzít do náruče, nebyla na to prostě zvyklá. Je to parťačka, která mě všude následuje a ta nejúžasnější kočka, kterou jsem si mohla přát, má ale své zvyky a způsoby, které se nezmění. K ní jsme si o dva roky později vzali desetiměsíční Stellu, a ta už si například zvykla, že ji vezmu do náruče, miluje postel a hlavně nadýchané polštáře, do kterých zahučí. Je to ta nejbáječnější parťačka, která se rychle naučila, co se mi líbí. A uličnicky mi dokazuje, jak je šťastná.
Všude se uvádí, že existuje jen jedno pravidlo, které říká, že vás kočka nemá ráda. Když se od vás nedá pohladit a odběhne, kdykoliv se k ní přiblížíte. S tím souhlasím, a přesto…
... zde je příběh, který vlastně popírá i to.
Staří rodiče mojí kamarádky se před několika lety přestěhovali na vesničku u Pardubic. Jednoho dne se u nich na zahrádce ukázal černý kocour a asi roční černobílé kotě. Ani jeden z nich nevypadal v té nejlepší formě. Veterinář však naštěstí konstatoval, že jsou celkem zdraví. A tak kamarádčiny rodiče dali oba vykastrovat a nechali si je. Kotě (kočička) si okamžitě oblíbilo vnitřek domu, hlavně gauč a křesla. Stala se královnou domu a pěkně si to užívá. Desetiletý kocour je vděčný za misku jídla, dovnitř chodí jen v zimě. Vždy polehává tam, kde právě nikdo není. Ani ho nenapadlo vyskočit si třeba na křeslo, naopak si raději zalezl pod gauč. Nijak ho neupoutalo ani hlazení.
A přesto si s ním kamarádčin otec vytvořil opravdu hezký vztah. Na zahrádce si kocour lehne asi tak dva metry od něho a starý pán mluví: „Ty jabloně by potřebovaly prořezat, viď… zase jsou tady ti hnusní červi… ta mrkev pěkně roste.“ Kocour leží a klidně pozoruje starého pána.
Jakmile se starý pán ukáže na zahradě, hned je poblíž něho.
Před dvěma roky kamarádčin otec prodělal infarkt. Naštěstí nebyl fatální, ale lékař mu doporučil, aby nějaký čas odpočíval. Jakmile se vrátil domů, kocour vběhl do domu, vyskočil si k němu na postel a ležel u něho.
Kamarádka mi vyprávěla, že jí bylo až do breku, když viděla černého kocoura strážit jejího tatínka. Nehnul se od něho, vrněl, nechal se od něho i hladit.
Starý pán se úplně uzdravil.
A kocour opět přiběhne, když je na zahradě. I když se už dá pohladit, očividně mu vyhovuje starý způsob. Pan pracuje na zahradě, přitom mluví a kocour poblíž poslouchá.
A tak odpověď na otázku v nadpise „Má vás vaše kočka ráda?“ zní: ano, miluje. Pokud cítí, že vám na ní záleží a že jste ji přijmuli takovou, jaká je, miluje vás. I když to dává najevo svým (někdy i skrytým) způsobem.
