Článek
Jsem velká fanynka knih Davida Michieho, a také se často shodnu s jeho pohledem na svět a společnost. Odebírám jeho newsletter, a i když je David Michie celým svým srdcem buddhista, vypráví a učí vás způsobem, který vám dává absolutní svobodu myšlení a vytváření si svého názoru na svět.
A to se mi líbí.
David Michie, který navštívil Českou republiku, a má to tady moc rád, mi připadá jako skvělý spirituální učitel. V posledním newsletteru představil knihu profesora Signera. To je materiál k velkému zamyšlení o dávání, zejména na charitu. Chci napsat článek na toto téma, a přitom použít i některé názory z tohoto newsletteru. A tak jsem napsala Davidu Michiemu, zda mohu citovat některé úseky z jeho materiálu a on mi napsal svolení, a opět tak laskavým způsobem.
Dear Jitka, many thanks for your kind email. Of course I would be delighted for you to write the article using whatever content and images you like from my website/Substack. I know you have been a long term subscriber to my newsletter.
Na této webce je tolik materiálu, že jsem se rozhodla napsat dva články. V tom dnešním vám představím nejkrásnější projekt Davida Michieho.
Spousta věcí o něm je známá: narodil se v Zimbabwe. Osud ho zavál do Londýna a Austrálie. Do svých třiceti let pracoval ve finančních službách. Často uvádí, jak stresující zaměstnání to bylo. A tak se naučil meditovat. Následně vydal svou první knihu Buddhism for Busy People, a to byl ten osudový zlom v jeho životě. Poté se stal spisovatelem, setkal se s buddhistickými mnichy a…
… jako úspěšný světový spisovatel získal prostředky na to, aby se vrátil domů do Afriky a založil Mindful Safari, zde spojil své největší lásky – domov, lásku ke zvířatům, ochranu přírody a umění meditace.
Stádo slonů se ladně pohybuje ranním keřem jen pár metrů od místa, kde sedíte. Nádherný lev na žulovém výchozu zvedá hlavu, aby zachytil vánek. Cítíte se zářivěji přítomni v tomto okamžiku, tady a teď…
Naše projížďky za zvířaty vedou přes nedalekou soukromou rezervaci Stanley & Livingstone Private Game Reserve, v níž žijí všechny druhy tzv. „velké africké pětky“ – lvi, leopardi, sloni, nosorožci a buvoli a nechybějí zde ani tzv. „správci parků“- paviáni. Lze také podniknout návštěvu do nedalekého národního parku Chamabonda, kde, budete-li mít štěstí, můžete narazit na jedno z velmi početných stád slonů nebo buvolů. Být v přítomnosti těchto divokých zvířat, patří k nejoblíbenějším momentům – jsou to setkání, pro která prostě neexistují slova.
Tento projekt má obrovský význam nejen pro zvířata a přírodu, ale také pro lidi. David Michie se zařadil mezi ty, kteří skrze přírodu pomáhají i lidem.
Takový park potřebuje strážce, pracovníky podílející se na běhu ubytovacích prostor, pomoc s organizací výletů. Na internetu (zejména Facebooku) kolují fotky veselých domorodých lidí, které očividně těší jejich zaměstnání a to, že jejich domov má zase o jedno šťastné místo navíc.
Nyní trochu odbočím. Netflix vytvořil dokument o tzv. lvích farmách a manžel mi říkal, ať na to nekoukám. To bych nespala. Z popisku o dokumentu jsem zjistila, jak lvíčata a podvyživení lvi se krčí v klecích a čekají, až si někdo objedná jejich odstřel, který probíhá někdy i přes klec.
Jsou tohle lidi, které baví taková zrůdnost? Jak takové slabochy označuji, nemohu napsat, protože by tento článek nemohl být veřejně publikován.
Divím se, jak „něco, ne někdo, ale něco takového“ může existovat. Je to tak hrozné… a pak narazíte na zprávy, že například byla založena organizace Lion Guiardians v ekosystému Amboseli-Tsavo v Keni. Najednou vidíte jiný druh lidí: těch, kteří se snaží bojovat proti těmto ohavnostem. Zapálených a oslavujících každé vítězství.
Před lety se podařilo zavřít hned několik lvích farem a na jejich místě se nyní pěstují růže. Růže z Keni leckdy někdo kritizuje, že se musí dovážet letadly, takže to není ekologické. Tyto růže však zajišťují plat místním Afričanům, a díky nim mohl skončit krvavý business v některých lvích farmách. Nejde ale jen o růže. Copilot mi našel:
Ano, je to pravda! Po zavření farem s lvy v Keni začaly místní komunity hledat jiné způsoby, jak si vydělat na živobytí. Jednou z alternativ se staly květinové farmy. Tyto farmy pěstují růže a další druhy květin, které jsou vyváženy do Evropy a jiných zemí. Jejich činnost není omezena pouze na růže, ale zahrnuje i další projekty. Rostlinné farmy jako Longonot v Keni se staly důležitým zdrojem příjmů pro místní obyvatele. Práce na nich přispívá k zachování pracovních míst a podporuje ekonomický růst oblasti. Tento trend, kdy se pojí ochrana zvířat a rozvoj alternativní pomoci obyvatelům je stále častější a populárnější.
A tohle obdivuji. Zapojit síly a um, udělat něco, aby bylo na světě méně trápení. David Michie patří mezi ty, kteří svou popularitu a finanční prostředky využívají skvěle. V široké oblasti, kde je Mindful Safari žijí zvířata volně, jsou zachraňována z různých koutů Afriky (pokud byla třeba zraněná) a jsou součástí projektu, v němž se propojuje příroda a lidé.
A tak napíši text (tu část, která se mi nejvíce líbí) Davida Michieho, s kterým se plně ztotožňuji:
Kéž jsou všechny bytosti šťastné, kéž se všechny bytosti vymaní z utrpení, kéž se žádná bytost neodloučí od štěstí a kéž všechny bytosti spočívají v míru a vyrovnanosti.
Bytosti, tím je myšleno lidi a zvířata. A to je pro mě to nejkrásnější - přát to nejlepší i zvířatům, která tak miluji. Přát jim to, ale také se na tom aktivně podílet.