Článek
Ráda se procházím podél řeky Chrudimky, okolo níž rostou krásné stromy. Máme tu i krásný divoký park. Celé toto místo miluju v každém ročním období.
Každý rok se to opakuje a přesto to nikdy nezevšední. Po klidu zimního období (které mám tak moc ráda) se zčistajasna stromy obalí zelení, některé i květy. To je taková krása… a síla.
Všimla jsem si, jak se pod jarními stromy lidem krásně prochází a jsou v lepší náladě. Někdo jde s dítkem, někdo s přáteli, někdo se prochází se psem… dneska byl volný den a všichni procházející měli dobrou náladu. Mnozí se i fotili, stromy každé fotce dodali ten správný šmrnc.
Stromy mě fascinují, obdivuju je v každém ročním období. A možná právě proto mě tak dostal příběh jedné z nich – ženy, která zasvětila život právě stromům.
Jmenuje se Wangari Maathai. Narodila se 1. dubna v 1940 a zemřela 25. září 2011.
Pocházela z Keni a v roce 2004 získala Nobelovu cenu míru. Ne za literaturu, ne za vědu (i když byla první ženou východní a střední Afriky, která získala doktorát v oboru biologie a veterinární medicíny) – ale za to, že sázela stromy. A s ní další ženy. Založila hnutí Green Belt Movement, které do dnešního dne vysadilo přes 50 milionů stromů.
Wangari věřila, že příroda a mír spolu souvisejí. A že když se postaráme o stromy, postaráme se tím i o sebe navzájem.
Její nejznámější citát zní: When we plant trees, we plant the seeds of peace and hope.
Když sázíme stromy, sázíme semínka míru a naděje.
Zajímavosti o stromech:
- Nejstarší strom na světě: Old Tjikko, jehož stáří je odhadováno na 9 567 let.
Old Tjikko je starý smrk ztepilý, který se nachází v provincii Dalarna ve Švédsku. Starý Tjikko si původně získal popularitu jako „nejstarší strom světa“. Old Tjikko je však klonální strom, který po tisíciletí regeneroval nové kmeny, větve a kořeny, spíše než samostatný strom vysokého věku. Old Tjikko je uznáván jako nejstarší žijící smrk jedlý (Picea abies) a čtvrtý nejstarší známý klonální strom.
Takže se častěji uvádí, že nejstaršími stromy na světě jsou borovice štětinovité (Pinus longaeva) z kalifornských Bílých hor v USA.
Nejstarší z nich je pokřtěná jako „Metuzalém“ po dlouhověkém biblickém patriarchovi. V roce 1957 se na základě vzorků jádra zjistilo, že její věk se odhaduje na více než 4 800 let (4 857 let k roku 2025).
- Největší strom na světě: V Kalifornii roste sekvojovec obrovský jménem General Sherman, vysoký 83,8 metru. Tady na videu jsou další stromoví obři. Je to úžasné vidět ty obry.
- Nejstarší les na světě: Lesní kolonie Pando v Utahu, tvořená topolem osikovým, je stará až 80 000 let. Les Pando je opravdu úžasný. Nejen pro svou starobylost, ale především tím, že nejde o les, jak se na první pohled zdá, ale o jediný strom. Přibližně 47 000 geneticky identických stromů totiž sdílí jediný kořenový systém. Už ze začátku videa je vidět, že TO JE jakoby LES.
Já to říkám pořád, že příroda je ten nejzázračnější tvůrce.
- Nejstarší alej v Česku: Valdštejnská lipová alej v Jičíně, založená v 17. století Albrechtem z Valdštejna.
Miluju stromy - jako součást přírody i spirituálně. Cítím z nich sílu a energii, jakmile mě něco zdrtí, jdu si k nim pro sílu. Jak by řekla moje rodina: mými nabíječkami energie a dobré nálady je příroda, kočky, čaj/káva a pastelové barvy. Kam se hrabou energy drinky. Když mám klidné pohodové období, jsem za ně vděčná a děkuji za ně.
U Pardubického zámku se projdu alejí líp, podél řeky nyní kvetou divoké kaštany, a život je fajn za každé situace.
Asi proto tak ráda dávám dárek v podobě vysazeného stromu. Za každou mou vydanou knihu mám strom. Až dcera neteřinky bude slavit první narozeniny, dostane strom.
Myslím si, že u nás v Česku si mnoho lidí stromů váží. Stejně tak si myslím, že některé úřady a developeři by naopak měli zlepšit vztah ke starým stromům.
Kdybych vyhrála v loterii, určitě bych si pořídila pozemek, kde bych měla hodně stromů. Jakých? To by byla fuška - miluji ovocné stromy, lípy, smrky a borovice… prostě všechny.
