Výr Kuba, vydra Alfons, orel Karel a další zvířena záchranné stanice Pavlov

Jsou věci v naší zemi, na které jsem opravdu hrdá. Jednou z nich je ochrana zvířat v záchranných stanicích.

Podle mě jsme v tomhle ohledu opravdu extra třída. Dneska bych ráda poděkovala a napsala pár informací o záchranné stanici Pavlov na Vysočině.

Stanice Pavlov má skvělou Facebookovou stránku, která je často aktualizována. Přináší informace a krásné záběry zvířat z této stanice. Před Vánocemi, kdy každý z nás vybírá dárky, se mi právě na Facebooku objevil status ze stanice Pavlov, jak je hezkým dárkem třeba adopce nějakého zvířátka. A tak jsem adoptovala ježečky a mládě poštolky.

Stala jsem se sledujícím záchranné stanice Pavlov. Každý jejich příspěvek je laskavý a má za cíl jediné: vzbudit v lidech ještě větší lásku ke zvířatům. To se prostě cítí.

Například na svatého Valentýna se na Facebooku objevilo video o ošetřovatelce Míše, která se starala o zachráněné mládě vydry. Každé tři hodiny krmila Míša vydřátko, kterému dala jméno Cipísek. Doslova sváděla boj o Cipískův život. A vyhrála. Cipísek je úžasný a pěkně čilý. Mezi těmi dvěma se utvořilo krásné spojení. Míša je Cipískova andělská zachránkyně, od níž se nehne.

Na tomto příkladu lze vidět, kolik energie a času tito lidé věnují záchraně zvířat. Za to jim patří obrovské díky.

Zde je jejich webová stránka, kde najdete spoustu zajímavého materiálu.

Pečujeme o hendikepované živočichy a vracíme je do přírody.

Když kliknete na odkaz „O nás“ přivítá vás fotka pana Zbyška Karafiáta, jak krmí srnče. Pan Karafiát vede stanici, hned pod touto fotkou je celý jeho tým.

Stanice Pavlov nejen zachraňuje divoká zvířata, ale pořádá i výukové programy pro mateřské školky a základní školy, programy pro táborové skupiny a odborné výuky/stáže. Pro čtenáře Seznam bude ovšem nejzajímavější stránka „navštivte nás“.

Pokud vás láká návštěva, je potřeba kliknout na tento odkaz, kde jsou všechny užitečné informace – cena vstupného, nabídka programu a akcí.

Navštivte Stanici Pavlov

Stanice Pavlov se snaží divoká zvířata po vyléčení vrátit zpátky do přírody. Jedním z nejkrásnějších příběhů je uzdravení orla mořského a jeho návrat do přírody.

Vše začalo tím, když vloni v červenci našli tři chlapci zesláblé vyhladovělé mládě ptačího dravce. V mikině ho přinesli na městský úřad v Horní Cerekvi. Městský úřad okamžitě volal do stanice Pavlov.

Hned na první pohled bylo zřejmé, že jde o mládě nějakého dravce. Nakonec se ukázalo, že je to mládě vzácného orla mořského. Mládě bylo vysílené. Muselo podstoupit náročnou operaci zlomené nohy. Během pobytu na veterinární klinice se zjistilo, že má tzv. plíseň vzdušných vaků, proto špatně lovil, nedokázal udýchat náročnou „aktivitu“ lovu. A tak se nasadila i antibiotika.

Velké komplikace vyžadovaly obrovské úsilí dravce zachránit. Povedlo se. Na konci září orel už používal nohu obvyklým způsobem, a tak začala fáze, kdy se musel vykrmit. Poté nastala tzv. rozlétávací fáze. Ve stanici Pavlov ho vykrmili. Rozlétávací fáze však proběhla v záchranné stanici Pasíčka nedaleko Skutče v Pardubickém kraji, protože v Pasíčkách mají dostatečně velkou rozlítávací voliéru, kterou aktuálně v Pavlově nedisponují. Z Pasíček do Pavlova se přestěhoval na začátku prosince.

2. února nastal okamžik, který ukazuje následující video. Orel mohl být vypuštěný zpět do přírody. Nakonec mu na rozloučenou zamávaly i děti.

Jeho vypuštění je vidět zde.

Orel mořský z Horní Cerekve se vrátil zpět do přírody (YouTube video)

Jeho celý příběh si lze přečíst zde:

Orel mořský z Horní Cerekve se vrátil zpět do přírody - Stanice Pavlov

Otázka pro pana Zbyška Karafiáta: Jaký je to pocit vrátit do přírody uzdravené zvíře? Máte radost? Bojíte se o něho? Cítíte i trochu melancholie? Přece jenom jsme spolu prožili příběh jeho uzdravení?

Samozřejmě při vypouštění se v člověku mísí všechny uvedené pocity. Vždy je to velmi silný a emotivní moment. Určitě cítíme radost, protože víme, že jsme mu pomohli vrátit se zpět do jeho přirozeného prostředí, kde patří. To je velké vítězství nejen pro zvíře, ale i pro celý tým, který se o něj staral. Na druhé straně, jsou tam i určité obavy, zda se dokáže se plně zapojit do divoké přírody.

A rozhodně je tu i melancholie – protože jsme se s tímto zvířetem podělili o jeho příběh, viděli jsme jeho postupný návrat k životu a byli součástí jeho uzdravení. I když víme, že jeho místo je tam, venku, cítíme určitou ztrátu, když se s ním musíme rozloučit. Ale zároveň je to krásný pocit vědět, že jsme udělali vše pro to, aby měl šanci na nový začátek.

Některá zvířata ale nelze vrátit do volné přírody. A právě ty můžete vidět při návštěvě stanice Pavlov (anebo díky jejich virtuální adopci podpořit chod stanice Pavlov). Je jich celá řada. O několika z nich bych se ráda zmínila, byl to ovšem hrozně těžký výběr.

Takže začnu strážcem stanice Pavlov:

U Kuby je následující popis: Kuba je hlídačem naší stanice. Při vstupu do stanice je prvním zvířetem, se kterým se seznámíte. Bydlí ve velkém pařezu a neunikne mu žádný pohyb. Pokud se mu nebudete líbit, začne se nafukovat, klapat zobákem a hrozivě syčet.

Návštěva stanice Pavlov začíná napínavě. Zalíbíte se Kubovi nebo ne?

Lišák Lukáš

Já vám řeknu, to je takový sympaťák! Mám slabost pro lišky. Když jsme s redaktorkou z CPressu probíraly, kdo bude hrdinou v mém vánočním příběhu Nejkrásnější vánoční dárek, ani na chvíli jsem nezaváhala – lišák Jonáš. V Pavlově mají lišáka, ten se jmenuje Lukáš a podobá se tomu mému pohádkovému.

Lišák Lukáš ale svůj život nezačal snadně. Do stanice byl přivezen začátkem února roku 2011. Jako malé mládě byl nalezen nedaleko Chotěboře v jímce a vedle něj ležela mrtvá samice lišky. Zotavil se, ale ztratil plachost, a tak zůstává ve stanici natrvalo. Je to mlsoun, nepohrdne kuřecím masem ani granulemi, miluje jablečný štrúdl.

Štrúdl mám také ráda. Lišák Lukáš je prostě úžasňák jako ten můj pohádkový.

Dalším sympaťákem je Alfons. Ten se do stanice dostal v roce 2021, kdy ho sem jako ještě slepé mládě dovezli rybáři. Kvůli nutné intenzivní péči ztratil plachost a jeho vypuštění do volné přírody nebylo možné.

Další možností je přispět (skrze adopci) na mláďata, která nejsou stálými obyvateli stanice Pavlov. Jejich záchrana si žádá nemalé prostředky. Věděli jste například, že jedno výše uvedené mláďátko potřebuje k růstu cca dvě kg sušeného mléka a potřebuje láhev i dudlíky?

Každé jaro se do stanice dostávají malé kuny, lasice, lišky a vydry. O tyto sirotky se zde starají velmi intenzivně, aby je připravili na život ve volné přírodě. Příspěvek na ně má velkou cenu.

Orel Karel se do Pavlova dostal jako mládě, kdy s ním při bouřce spadlo na zem hnízdo a on si zlomil křídlo, které špatně srostlo, a tak není schopný letu. Jde o vzácný druh orla. V naší republice hnízdí pouze tři páry na jižní Moravě.

V době, kdy byl zabavený mladý orel skalní umístěn do záchranné stanice Pavlov a pojmenován Addy, měl za sebou už několik let života v zajetí. Je jeden z největších gurmánů na stanici. V roce 2023 oslavil své třicáté narozeniny.

Pár poštolek obecných – samička i sameček byli jako mladí nezkušení ptáci do stanice přivezeni s popáleninami od elektrického proudu. Naštěstí se zotavili, ale přišli o schopnost plnohodnotného létání. Za deset let života ve stanici Pavlov se jim podařilo odchovat nespočet vlastních, ale i adoptovaných mláďat, která záchranáři z Pavlova následně vypustili do volné přírody.

Kačka se vylíhla v roce 2019 a bohužel ještě jako malinká vypadla z hnízda a poranila si levou nohu. Následovala intenzivní péče, při které si Kačka hodně navykla na přítomnost člověka. A právě kvůli jejímu ochočení je její vypuštění do volné přírody problematické.

Do Pavlova přichází každý rok okolo 40 veverčích mláďátek. Podobně jako v případě ježečků kojenců je péče o malé veverky velmi náročná. Věděli jste, že veverčátka spí v čepičkách a pijí speciální mlíčko. Když vyrostou, můžou běhat ve velké voliéře, kde se naučí všem veverčím dovednostem. Na tomto příkladu vidíte, jak jsou peníze z adopce využity. Adopce veverky stojí 2000 Kč. Tato částka zajistí, že jedna veverka dostane potřebnou gramáž sušeného mléka, aby vyrostla natolik, že si bude moci pochutnávat na oříškách.

Dalo by se pokračovat. Všichni stálí zvířecí členové stanice Pavlov jsou sympaťáci: dva výři zabavení Českou inspekcí životního prostředí z hrozných podmínek, včelojed Jindřich, poštolky, luňák Felix… všichni do jednoho.

Nakonec bych jen v krátkosti napsala: blíží se jaro a s ním i návrat oblíbených čápů. U Pavlovického rybníku bydlí čápi bílí: Vlasta a Vilma. Bohužel zranění, která oba utrpěli, jim neumožní vrátit se zpátky do volné přírody. Vlastík má křídlo popálené od elektrického proudu a Vilma se sem dostala se starou zlomeninou křídla. A tak zůstali ve stanici. Nejraději mají drobné rybky, které si dokážou chytat přímo v rybníku.

Návštěva Pavlova prostě stojí za to.

Otázka pro pana Zbyška Karafiáta: Z vašeho seznamu stálých zvířecích členů rodiny stanice Pavlov, na kterého byste vy rád upozornil?

Rád bych upozornil na kvakoše nočního, který k nám přišel ze záchranné stanice Ruda nad Moravou. Tento krásný pták, který je typický svou noční aktivitou a zvláštním vzhledem, si u nás našel nový domov a stal se jedním z našich stálých členů. Jako mladý jedinec si při letu poškodil křídlo, a protože na zimu odlétá do Afriky, zůstal natrvalo u nás.

Otázka pro pana Zbyška Karafiáta: V blogu jsem uvedla, že se například orel mořský učil rozlétavát v záchranné stanici Pasíčka. Jaká je spolupráce mezi záchrannými stanicemi?

Spolupráce mezi záchrannými stanicemi je klíčová pro úspěšnou rehabilitaci a návrat zvířat do přírody. Každá stanice má svoje specifické zázemí a odborné zkušenosti, a tak se rádi navzájem podporujeme. V případě orla mořského, například, stanice Pasíčka disponuje velkou voliérou pro rozlétávání, která v Pavlově bohužel není. Díky takovéto spolupráci může zvíře projít celým procesem rehabilitace a návratu do přírody bez zbytečných komplikací, a víme že jsme pro jeho přežití udělali maximum.

Děkuji moc za rozhovor, pane Zbyšku. Moc si vážím toho, že jste si našel čas na mé otázky.

Když přijdete na hlavní webovou stránku stanice Pavlov, uvítá vás krásný citát:

I malý čin vyžaduje velké srdce.

Díky, že pomáháte. Má to smysl.

Děkuji za takové lidi, jací jsou v záchranných stanicích. To jsou ti lidé s velkým srdcem, jejichž velké činy pomáhají dělat svět lepším. Díky vám všem, týme stanice Pavlov.

A díky patří také vám, kteří nějakým způsobem pomáháte zvířatům, záchranným stanicím a zvířecím útulkům. Každá pomoc je důležitá.