Článek
Miluju kávu, i když v mých osmnácti jsem prohlásila, že nikdy nebudu pít „něco tak hrozného“. Důvod byl jednoduchý: mou první ochutnávkou kávy byl „český turek“. Něco tak hrozného jsem nepila.
Záhy přišla sametová revoluce a s ní se rozšířily kavárničky nabízející espresso. Od té doby jsem opravdová „kafařka“. Nedovedu si snad představit den bez dvou šálků lahodného espressa se sametovou krémovou pěnou.
1. října se slaví mezinárodní den kávy. Jeho vznik se datuje od roku 1983, tehdy to však ještě nebyl světový den kávy. Slavil se totiž jen v Japonsku. V čajovém ráji chtěla japonská kávová asociace upozornit na tento nápoj a zpopularizovat ho. Takže za oslavu toho dne může paradoxně „země čaje“.
Ptala jsem mojí japonské kamarádky na FB, jak je to nyní s pitím kávy v Japonsku. A dozvěděla jsem se, že: káva je v Japonsku poměrně drahá. Přesto kavárny vcelku prosperují, neboť nabízejí kávu, jejíž příprava připomíná až rituál. V Japonsku nejsou až tak rozšířené espressovače, Japonci se zaměřili na vysoce kvalitní, pomalu vařenou kávu za pomoci ručních odkapávacích a sifonových metod. Tím pádem mají úplnou kontrolu nad přípravou kávy. A tak z přípravy kávy udělali opravdu rituál.
Ještě jsem se dozvěděla, že Japonci si během cestování klidně dají espresso nebo třeba překapávanou kávu, to jim nevadí. Málokterý Japonec by si ale dal cappuccino (podle mojí kamarády žádný). Pro ně je „horror“ dát mléko do kávy. Naopak není pro ně „horrorem“ pít kávu z plechovky. Mnoho materiálů uvádí, že v Japonsku jsou velmi oblíbené plechovky s kávou všeho druhu.
Japonské kavárny se snaží být kreativní, aby si udržely zákazníky. A tak díky Japonsku se staly oblíbené a celosvětově se rozšířily kočičí kavárny. Japonci nezůstali pouze u kočičích kaváren. Viděla jsem obrázky z japonské kavárny s ježky, s králíky, s fretkami a křečky, s želvami a třeba i vačicemi anebo s papoušky. Ptačí japonské kavárny jsou ale velmi kritizovány, protože ptáci v nich nemají volnost jako třeba kočky nebo ježci a psi. A tak se od nich upouští. Patrně to není až tak těžké, protože ony kočičí jsou stále nejoblíbenější, kočky jsou v Japonsku opravdu milovanými mazlíčky. Takže jich je nejvíce.
Poté, co v Japonsku začali slavit den kávy, se brzy tento svátek rozšířil do celého světa, neboť káva je světovým nápojem číslo 2.
Copilot mi našel, že se ročně vyprodukuje zhruba 10,11 milionů tun kávy. Káva je nápoj, který se připravuje různě.
Moje oblíbené espresso má původ v Itálii. Lze ho připravit v kávovaru buď plně automatickém (i s mlýnkem, který rozemele kávu) anebo v pákovém kávovaru, kam musíte sami natlačit umletou kávu.
Na espresso potřebujete asi sedm gramů kávy. Káva je při procesu protlačena vodou o tlaku 8–10 barů, teplota vody by se měla pohybovat od 89-91 stupňů. Nápoj podle Wikipedie vytéká cca 25 sekund, mému espressovači to trvalo 27 sekund. Na hladině je pěna hnědé barvy (měla by připomínat lískový oříšek). Pokud je pěna hodně tmavá znamená to, že v kávovaru je příliš vysoký tlak vzniklý např. velkým manuálním stlačením kávy ve filtru nebo velmi jemným namletím kávy. Pak káva může chutnat příliš hořce nebo dokonce připáleně.
Co říci na závěr o espressu. Je to prostě moje nejmilovanější „forma“ kávy. Je to pro mě až rituál, ráda se dívám na to, jak lahodný nápoj vytéká z trysek do šálku.
Výše jsem uvedla, že mi nechutnal „český turek“. Známá mi říkala, že by Turkům vstávaly vlasy na hlavě, čemu my říkáme „káva-turek“. Příprava turecké kávy může mít lehce odlišné alternativy. Viděla jsem například video, kde žena nechala nejprve zkaramelizovat cukr a pak nasypala kávu. Zde je však odkaz na nejrozšířenější přípravu, kdy se hned káva vaří s vodou a s cukrem v džezvě.
Překapávaná káva je velmi oblíbená v Severní Americe, zejména v USA a Kanadě, kde je často preferována pro svůj větší objem. To se vidí v každém americkém seriálu. Kelímky plné kávy, která by podle mě milovníkům espressa zrovna moc nechutnala.
A pak už známe alternativy kávy i z našich kaváren. Z Rakouska se rozšířila tzv. Vídeňská káva s pořádnou „čepicí“ šlehačky. Irská káva obsahuje whiskey + buď trochu smetany anebo šlehačku.
Tady se pan barista v San Francisku s přípravou irské kávy opravdu nepáře :-)
Španělská Valencia dala světu tzv. café Bombon. Jde o espresso s vrstvou zahuštěného mléka. Poměr by měl být 1:1, ale to se vždy nedodržuje. Káva se podává „ve skle“ aby byly vidět jednotlivé vrstvy kávy. Zde v 59 sekundách uvidíte, jak na to.
V Mexiku vzniklo cafe de Olla, do níž se dává trochu skořice, třtinového cukru a pomeračová kůra.
V mládí jsem si dopisovala s Finkou Eevou a ta mi psala, že ve Finsku se pije hodně kávy. Finové ji milují v mnoha podobách, a mají i svou specialitu. Kaffeost neboli „kávu se sýrem“, kostka sýru se položí na dno hrnku, do kterého se nalije káva. Jakmile kávu dopijete, zbyde vám sýr. Ten je měkčí a trochu nasátý kávou, a chutná prý luxusně (alespoň podle Eevi). Při hledání na internetu jsem zjistila, že se to samé pije ve Švédsku. Tady je krátké video.
Článek zakončím tzv. art coffee. To mě vždycky fascinovalo, na videu to vypadá tak snadno. Zkoušela jsem to, ale nemohu říci, že by se moje umělecké dílo podobalo něčemu konkrétnímu, vždy to bylo velmi abstraktní čmouhy. Tak to mohu alespoň obdivovat na videu.
Milovníci kávy, přeji nám, ať je vždy dost kávy a my si ji pěkně vychutnáváme. Já osobně jsem si vytvořila afirmaci:
To chce kočku, kávu a důvod k úsměvu… a život je fajn.
