Článek
Jsem blázen do koček, ale trochu jsem váhala, zda si koupit knihu, která:
1 - se tváří jako román pro dospělé
2 - v kavárně Úplněk obsluhují číšníci - kočky.
Moje bláznovství do koček ale vyhrálo, byla jsem zvědavá a knihu si koupila. Jakmile jsem ji začala číst, zjistila jsem, jak mě příběh chytil u srdce. Jak mistrně je zde spojený svět fantazie, reality a filozofie se špetkou ezoteriky.
Knihu Hvězdopravci z kavárny Úplněk napsala japonská spisovatelka Mai Mochizuki. Trochu mně vadí, že na přebalu české knihy je napsáno „Močizuki“. Chápu, že přepis z japonštiny není snadný, ale mezinárodní tvar „Mai Mochizuki“ je podle mého mnohem lepší.
Co je kavárna v knize vlastně zač?
Kavárna Úplněk nemá stálé místo ani stálou otvírací dobu, objevuje se na zdánlivě nahodilých místech a zásadním způsobem ovlivňuje osudy lidí, kteří se nacházejí na životních křižovatkách. Obsluhují zde kočky.
A řeknu vám, ty kočky jsou skvělí hrdinové. Každá je osobitá, občas se „kočkují“, ale vždy je vidět, že jde o kočičí osobnosti, s kterými je radost potkat se. V knize jsou zdánlivě tři nesouvisející příběhy. Alespoň tak se to jeví na začátku, ale během třetího příběhu, který je „rozdělen“ do dvou částí se najednou všechno začne prolínat a příběh ukazuje, co pojí hlavní hrdiny.
Mai Machizuki očividně věří japonské filozofii, která označuje kočky za nositele štěstí. V Japonsku věří, že pokud k nim budeme vlídní, jednoho dne nám naši laskavost oplatí.
Najít informace o této japonské spisovatelce je fuška. A nejenom proto, že musíte brouzdat na japonských webkách.
ChatGPT mi napsal, že to je poměrně časté, že si japonští spisovatelé chrání soukromí, takže o nich nelze najít hodně informací. Pár jsem jich ale našla.
Mai Mochizuki se narodila na ostrově Hokkaidó, v současnosti ale žije v Kjótu. Je známá svým jemným, snovým stylem. Proslavila se zejména sérií Holmes z Kjóta, která se dočkala i anime adaptace. Mezinárodní uznání jí přinesla kniha Hvězdopravci z kavárny Úplněk, oceněná japonskou literární cenou Everystar Grand Prix. Je členkou prestižního sdružení Mystery Writers of Japan.
Také jsem našla, že její fandové se snaží zjistit, kdy má narozeniny. Podle některých z nich je má prý 16. března.
V doslovu popisuje, jak se setkala se západní astrologií a ta ji ihned upoutala. Snažila se o ní dovědět víc.
Já jsem studovala nějaký čas astrologii, a dost toho opravdu sedí, co uvádí v knize. Někteří čtenáři uvádějí, že jim nevadí astrologie v příběhu (i když nejsou fandové ezoteriky). Já mám ráda astrologii, takže já jsem to naopak přivítala. Mai Mochizuki očividně chtěla napsat knihu, kde spojuje svou lásku ke kočkám a novou lásku - astrologii. Ta astrologie je tam vložena příjemnou formou.
Hledala jsem, zda má Mai Mochizuki ráda Prahu, protože vyvrcholení příběhu popisuje pasáž, kde je Praha uváděna:
„A zrovna, když byl tak utrápený, že na hudbu zanevřel, procházel se po břehu Vltavy. Tu v přítmí Karlova mostu uviděl pojízdnou kavárnu.“ (Mai Mochizuki, Hvězdopravci z kavárny Úplněk, str. 148)
Nikde o její lásce k Praze ale není ani zmínka. Copilot mi napsal totéž: nenašel žádné zmínky o Praze, ale existuje pár rozhovorů, kde jsou určité zajímavosti. Všechny jsou v japonštině, a tak mi je musel přeložit a já z nich vybírám tyto zajímavosti:
Mochizuki miluje astrologii, starobylé čajovny, a jak sama říká:
Kočky jsou nejlepší vypravěči ticha.
K jejím oblíbeným motivům patří ale i magické kavárny, proměnlivost osudu a hledání smyslu, jak jít dál.
V některých rozhovorech Mai Mochizuki říká, že miluje „města s duší, kde se prolínají staré cihly a příběhy lidí“.
V rozhovorech uvádí, jak ji západní astrologie chytila u srdce. Nechtěla, aby tato kniha byla prostoupena astrologií, ale aby v ní bylo vidět, jak moc ji má ráda, i když:
Astrologie je nesmírně hlubokým světem, a já zatím postávám v jeho dveřích.
I v knize uvádí, jak moc by byla ráda, kdyby někoho k západní astrologii přilákala. Jak jsem zjistila v rozhovorech se hodně zmiňuje o kočkách. Hlavně propaguje pomoc kočkám. V jednom rozhovoru prý řekla: „Viděla jsem už spoustu případů, kdy těm, kteří pomohli kočkám, se to vrátilo - a třeba i po čase - v tom nejlepším.“
Na knize se mi líbí, že popisuje způsoby, jak se k sobě chovají v Japonsku. Z knihy prostě dýchá příjemná atmosféra.
Jen bych chtěla upozornit na jednu věc, protože s tím mám vlastní zkušenost. Napsala jsem knihu Vánoční let do neznáma (CPress -Albatros Média), který na databázi knih dostal poměrně dobré hodnocení. Jen pár čtenářek mi napsalo něco v tom smyslu: postavy jsou sympatické, hezká vánoční atmosféra, příběh se čte dobře, ale najednou je člověk na konci knihy a zjistí, že se tam nestalo nic dramatického.
To byl můj záměr, ten vánoční příběh měl být oddechovka ke kávě a vánočnímu cukroví. Nechtěla jsem psát o nemocech, opuštěných ženách, ženách bojujících s nějakou tragédií, úmrtích atd.
A to samé je u této knihy. Mai Mochizuki nepopisuje dramaticky změny, kterými její hrdinové procházejí. Nanejdete se zde popisky dramat do hloubky. Ne, je to příběh, kdy se všichni hrdinové dostanou na křižovatku jejich života, ale postaví se k ní s téměř až poetickou filozofií. A k tomu jim pomáhají kočky a astrologie.
Za mě prostě krásná poetická a tak trochu mystická kniha.
Nyní jsem si domů přinesla další japonskou knihu Kocour, který zachraňoval knihy (Sózuke Nacukawa). A už se na ni těším, a třeba vám o ní jen napíšu.
A tak už jen na závěr kočičí pozdrav:
„Všechno, co potřebuješ vědět, už nosíš v sobě. My ti to jen připomeneme.“
— Kočky kavárny Úplněk
