Článek
Bhagván Radžníš, dnes známější jako Osho (či česky Ošó), se narodil 11. prosince 1931 v Kuchwedě (Madhjapradéš, Indie) jako Radžníš Čandra Móan. Zemřel 19. ledna 1990 v Púně (Maháráštra, Indie). Jeho rodina se hlásila k tradici džinismu. Po studiích se věnoval akademické dráze a dosáhl titulu profesora filosofie na univerzitě v indickém Džabalpuru. Podle vlastních tvrzení prožil v roce 1953 své duchovní osvícení. Univerzitní kariéru musel ukončit v roce 1966, protože se jeho veřejné projevy a přednášky na společenská témata stávaly pro akademické prostředí a konzervativní indickou společnost neúnosnými, skandálními. Nesmlouvavě odsuzoval soudobé uspořádání společnosti, náboženství, politiku a vzdělanost, vyzýval k odtabuizování sexu a otevřenosti vůči uspokojování lidských tužeb. Základem jeho přesvědčení bylo, že v soudobé společnosti dramaticky roste počet lidí sužovaných psychickými obtížemi, úzkostmi a neurózami. Vinil z toho tlak na výkon, odříkání, skromnost, vysoké pracovní nasazení a přílišnou sebekontrolu a omezování se. Jako cestu k uzdravení doporučoval, oproti mnoha náboženským tradicím i společenským zvyklostem, naplnění až přesycení jakýchkoli tužeb, potřeb a choutek, osvobození se od svazujících kulturních norem a pravidel a život v míru, lásce a uspokojení. Za tímto účelem již tehdy soukromě zakládal meditační centra či tábory.
Po odchodu z univerzity se usadil v Bombaji, později přesídlil do Púny, kde založil ášram. Již v té době čítalo jeho hnutí kolem 250 tisíc členů, z nichž asi tři tisíce trvale pobývaly v Púně a dalších přibližně 30 tisíc návštěvníků se v klášteře během roku účastnilo různých zážitkových aktivit a experimentálních psychoterapeutických skupin. V roce 1978 Radžníš poprvé oznámil záměr začít budovat komunitu, v níž by žili pouze sannjásiné, kteří by rozvíjeli svůj potenciál stát se „novým člověkem“.
Rodina podle Osha
Ačkoli byla nauka Bhagvána Radžníše celkově proměnlivá a nekonzistentní, některé prvky v ní lze i přesto identifikovat jako trvalé. Jedním z nich je i postoj k dyadickým vztahům a tradiční nukleární rodině. Tradiční koncept nukleární rodiny považoval Radžníš za zastaralý a překonaný systém a zdroj veškerých neuróz. Byl toho názoru, že život v tradičním monogamním vztahu a rodinném uspořádání nutí všechny členy k nepřirozenému omezování v naplňování potřeb a osobnostním růstu a slouží ke vzájemnému ovládání, vnucování falešné osobnosti. Konkrétně lze citovat: „Ta nejzastaralejší věc ze všech je rodina. Svou práci již vykonala a už není zapotřebí. Ve skutečnosti je tím, co nejvíce brzdí lidský pokrok. Rodina je hlavní příčinou všech našich neuróz.“ Připouští sice, že jsou i výjimečné, neautoritářské a neovládající rodiny, ale těch podle něho není více než jedno procento.
Na místo rodinného uspořádání, jako alternativu nukleární rodiny, Osho doporučoval vytvoření duchovních komunit, moderní obdoby Buddhovy sanghy. V jedné z přednášek říká: „Ta pravá rodina není tvůj otec, tvá matka, tvůj bratr, tvá sestra, tvoje manželka, tvůj manžel, tvé děti; ti všichni jsou jen náhodní. Tvá pravá rodina je rodina Buddhy. Pokud máte to štěstí, že se cítíte radostně ve společnosti Buddhy, pak se v této společnosti rozpusťte – našli jste svou rodinu.“ Vytvoření této nové, experimentální komunity, v ideálním případě komuny, bylo součástí Oshovy mileniální vize „nového člověka“, osvícení lidstva a transformace společnosti. Osho věřil, že každý člověk má možnost dosáhnout tohoto povzneseného stavu.
Jeho vize vybudování „nového města“ pro „nového člověka“ byla spíše monastická. Upřednostňoval individuální psychospirituální rozvoj jednotlivce a od rodičovství své následovníky spíše odrazoval nejméně do té doby, než přijmou jako svůj primární závazek slib svému guruovi, práci na sobě a pro komunitu. Radžníše k tomu vedly tři důvody: (1) planeta je přelidněná, (2) rodičovství redukuje ženu na továrnu na děti, (3) věřil, že děti narušují individuální seberozvoj dospělých. Tvrdil, že rodiči by se měli lidé stávat lidé teprve tehdy, když jsou duchovně plně rozvinutí a dosáhnou skrze rozvíjení své sexuality stavu nadvědomí, aby mohli plodit „nové děti“.
Ženy a matky podle Osha
Ženy, které měly podle Radžníše větší potenciál vnímat jeho energii a často v hnutí zastávaly vedoucí role, měly dát v první řadě život samy sobě. Narození dítěte vnímal Osho jako „příchod duše na tento svět“, jejíž kvalita závisí na okolnostech početí. Dítě počaté náhodně, v hněvu, z pocitu viny nebo v úzkosti, tím podle něj bude postižené. Naopak, za vhodných okolností lze počít „vynikající duši“, tedy duši s vyšší kvalitou, která má potenciál navýšit úroveň celého lidstva. „Bez toho nebude žádný pokrok, nebude mír ve světě, nezabráníme válkám, neodstraníme nenávist, nevyléčíme nemorálnost, nevyhladíme zlo, nevykořeníme prostopášnost a nezmizne tma,“ pokračuje dále Osho.
Jaký typ duše do ženy vstoupí, záleží na tom, jak je žena v okamžiku otěhotnění naladěná. Každý, kdo uvažuje o přivedení dítěte na svět, by se měl nejprve zamyslet, zda on sám je pro svět spíše požehnáním, nebo prokletím (jeho dítě totiž bude jeho kopií). Lidé by měli být na dítě dobře připravení, naladění, a teprve tehdy by měli dítě záměrně zplodit. Neplánované rodičovství Osho považoval za zvířecí způsob chování a rozmnožování: „Můžeme s určitostí tvrdit, že takové děti, jaké se rodí dnes, už nebudou existovat. Dnešní způsob rozmnožování je dobrý pro rozmnožování koček, psů a jiných zvířat, ale ne dost dobrý pro člověka. Jaký je to postoj k plození? Co je to za bezmyšlenkovitou výrobu dětí? Toto masové, náhodné plození je bezúčelné, zbytečné. Možnost zániku světa den co den stoupá díky stálému přílivu náhodně počatých dětí. Jestli budete děti plodit tímto způsobem, svět bude zničen. Nebudete na to potřebovat žádné atomové či vodíkové bomby. Tato neustále se množící populace, tento obscénní vedlejší produkt hejna červů se zničí sám.“ Kromě toto zastával názor, že dospělá žena, která dosáhne skutečné fyzické dospělosti v tom smyslu, že plně pozná své tělo a s tím spojenou hloubku prožitku sexuální rozkoše, nemá ani zájem stát se matkou. Otec by podle Osha neměl v životě dítěte hrát vůbec žádnou roli a děti své otce neměly ani znát, neměly být dětmi svých rodičů, ale dětmi komunity. Za zcela ideální považoval početí dítěte „ze zkumavky“, které z rovnice vzniku nového života odstraní biologicky podmíněné majetnictví a omezování dětí rodiči i rodičů dětmi.
Za dobu čtyřleté existence Radžníšpúramu v americkém Oregonu se v komunitě žádné dítě nenarodilo. Tato problematika se tam (i před tím v Púně) řešila potraty a sterilizacemi u mužů i u žen. Pokud by se člověk měl stát rodičem, musel chápat, jak velká je to zodpovědnost a plně tomu přizpůsobit svůj život: být tichým, meditativním, pokojným, duchovně rozvinutým a zbaveným veškerých neuróz: „Svět by byl lepší, kdyby se méně lidí rozhodlo být matkou nebo otcem. Svět by byl méně přeplněný, méně neurotický, méně patologický a méně bláznivý.“ Zejména na ženách leží podle Osha velká odpovědnost, a proto by měly nejprve rozvinout svou osobnost, schopnost radovat se a oslavovat, tvořivost, a teprve potom pozvat k sobě duši dítěte a pak celé mateřství prožívat v naprosté spokojenosti, uvolněnosti a pohodě. Pokud žena na dítě takto není připravená, měla by raději podstoupit interrupci. Radžníš ale v interrupci neviděl usmrcení živého tvora, jak je tomu zvykem v západním smýšlení, ale pouze v duchu konceptu reinkarnace přesídlení duše do jiného těla, díky kterému by mohlo být vychováváno připravenějšími rodiči: „Co dobrého předáte člověku, když mu nedokážete pomoct k celistvému a zdravému bytí? Je to zločin! Lidé si ale myslí něco jiného. Myslí si, že zločinem je interrupce. V tom případě však dítě najde nějakou jinou matku, protože nic neumírá,“ vysvětluje Osho svůj postoj.
Literatura:
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženství a násilí. Praha: Karolinum, 2017
Bhagwan Sree Rajneesh: The Book: An Introduction to the Teachings of Bhagwan Shree Rajneesh
Osho: The New Child
Elizabeth Puttick: Osho Ko Hsuan School: Educating the „New Child“, in Susan J. Palmer – Charlotte Hardman (eds.). Children in New Religions
Susan J. Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers
Osho: Od sexu k nadvědomí, s. 88.
Osho: O dětech
Liselotte Frisk: Diana Baumrind´s Parenting Styles: Examples of the Osho Movement and Jehova´s Witnesses, in Liselotte Frisk, Sanja Nilsson and Peter Akerbäck: Children in Minority Religions
