Článek
Maras jsou zločinecké organizace, které působí v zemích Střední Ameriky, především v Salvadoru. Ve svých počátcích termín „mara“ pocházel z „marabunta“, což hovorově označovalo skupinu lidí nebo přátel. Jeho použití se však rozšířilo i na tyto skupiny, které fungují jako městské gangy.
Gangy se skládají z nezletilých a dospělých, kteří ovládají území prostřednictvím decentralizovaných buněk zvaných „clicas“ a jsou financováni vydíráním, únosy a obchodováním s drogami. Její členové mají tetování, kodex chování a vlastní znakový jazyk. Nejznámější jsou „Mara Salvatrucha“ a „Barrio 18“, rozdělené na Revolutionaries a Sureños.
Od čtvrtí Kalifornie po ty ve Střední Americe
Gangy se objevily ve slumech kalifornských velkoměst v 80. letech 20. století. Během tohoto desetiletí emigrovaly do Spojených států desetitisíce Salvadoranů v důsledku občanské války, která vypukla v roce 1979 mezi konzervativní vládou a povstáním Farabundo Martí National Liberation Front (FMLN). Část těchto mladých přistěhovalců se přidala ke kalifornským gangům. S koncem konfliktu v roce 1992 Spojené státy zpřísnily svou imigrační politiku, aby deportovaly bývalé odsouzené narozené v zahraničí. V důsledku toho se tisíce členů středoamerických gangů vrátily do svých zemí původu a založily své buňky ve Střední Americe.
Gangy využily politického kontextu těchto zemí k expanzi na svá území. Těžily z korupce, slabosti států, obchodování se zbraněmi a chudoby, aby pronikly zejména do městských oblastí. Na konci 90. let 20. století rozmach gangů způsobil, že vlády přijaly první strategie, jak je omezit. Plány Mano Dura v Salvadoru, plán Escoba v Guatemale a plán nulové tolerance v Hondurasu byly založeny na posílení policejní přítomnosti v ulicích a masovém věznění členů gangu.
Tyto iniciativy zdaleka nezastavily gangy, ale usnadnily jejich členům soustředění a reorganizaci ve věznicích, které byly nakonec přeplněné. Stejně tak gangy přešly od pouhé kontroly svých čtvrtí k hledání nových obchodů, jako je vydírání. Spory mezi gangy se také zintenzivnily a dokonce i Barrio 18 bylo v roce 2005 rozděleno mezi Revolucionarios a Sureños. Selhání těchto politik vedlo ke změně strategie v regionu. V Salvadoru jednala nová exekutiva FMLN s vůdci gangů a slíbila ekonomické a vězeňské výhody výměnou za příměří.
Počáteční příměří pomohlo snížit počet vražd o více než polovinu, ale neúspěch vyjednávání znovu vyvolal územní spory mezi gangy. Tímto způsobem se Salvador stal nejnásilnější zemí na planetě. Uprostřed nárůstu násilí opustila nová vláda FMLN smírčí cestu a zahájila novou ofenzívu proti gangům. Remilitarizační strategii se podařilo zastavit nárůst počtu vražd, ale neskončila krize nejistoty.
Extrémní opatření a absolutní moc: Bukeleho úspěch proti gangům
Fotografie obávaného gangu Mara Salvatrucha v jedné z nejnebezpečnějších věznic na světě.
Nespokojenost s tradičními stranami a mocí gangů v Salvadoru vedla k vítězství Nayiba Bukeleho ve volbách v roce 2019. Salvadorský prezident zpočátku udržoval pokles počtu vražd. Noviny El Faro však odhalily, že klíčoví představitelé jednali s vůdci gangů o snížení kriminality výměnou za vězeňské výhody. Vzhledem k porušení paktu v březnu 2022 to Mara Salvatrucha potvrdila zavražděním 87 lidí během jednoho víkendu.
Reakcí vlády bylo vyhlášení výjimečného stavu a zahájení války proti gangům. Jeho strategie se soustředila na používání extrémních právních opatření, laxnější výklad těžkopádných zákonů a koncentraci politické moci. Salvadorský prezident využil mimořádných pravomocí nouzového režimu a své kontroly nad zákonodárnou a soudní mocí k provedení zatčení bez předchozího příkazu nebo na základě anonymních stížností. Tyto pravomoci umožnily policii provést bleskovou válka, ve které zatkla více než 75 000 lidí. Díky těmto opatřením se Bukelemu podařilo rozložit struktury gangů a oslabit jejich územní kontrolu.
