Článek
Po volebním debaklu v senátních volbách Hnutí ANO a jeho koaličních partnerů přišla vláda Andreje Babiše s poměrně nečekaně rychlým návrhem na změnu financování České televize. Sliby, nesliby, Babišova vláda si je moc dobře vědoma toho, že právě toto téma rozděluje českou společnost. Nabízí se tedy otázka: Proč vláda otevírá tak výbušné téma právě v době, kdy je česká společnost už tak rozdělená?
V parlamentu už to pomalu vypadá, že začnou padat první pěsti. A tak si říkám: Stojí to opravdu za to? Stojí za to vyvolávat takové napětí, které může přerůst v něco, co tato země ještě nezažila? Nepokoje ve Francii a Itálii by pro nás měly být dostatečným varováním, kam až může zajít vyhrocená společenská situace.
Lidé jsou už natolik na politiky naštvaní, že někteří z nich jsou schopni vzít do rukou dlažební kostky a házet je v ulicích. A jestliže se něco takového přihodí, kdo za to ponese odpovědnost? Vláda lehkovážně obviní opozici, místo aby přiznala vlastní neschopnost se s ní dohodnout.
Pokud chtějí vládní strany plnit své sliby voličům, mají na to samozřejmě právo. Pokud však skutečně jde o tak vyhrocené téma, jakým je diskutabilní změna financování České televize, mohou právě ony přispět ke zklidnění situace a nechat horké hlavy vychladnout.
Za těchto okolností se nabízí otázka, zda by o změně financování České televize nemohli rozhodnout sami občané v celostátním referendu. Ukázalo by se tak, co si voliči skutečně přejí. Když chce premiér plnit své sliby, ať plní i ten o celostátním referendu. Anebo se o referendu mluví jen před volbami, zatímco po volbách už na jeho vyhlášení není vůle, že? Jen si říkám, že kdyby šlo o referendum o vystoupení z EU, pan Okamura by byl jistě mnohem iniciativnější, když sám dlouhodobě prosazuje možnost takového hlasování a veřejně se vyslovil pro odchod České republiky z Evropské unie.
V tomto zamyšlení se proto budeme zabývat nejen otázkou financování České televize, ale především tím, proč je pro naši zemi důležité, aby veřejnoprávní média zůstala nezávislá na momentální politické moci.
Tak v čem je problém?
Premiér Andrej Babiš (ANO) na sociálních sítích uvedl, že po zrušení televizních a rozhlasových poplatků bude financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) zajištěno zákonem jako mandatorní výdaj a navázáno na inflaci. Veřejnoprávní média tak podle něj získají větší jistotu, stabilitu a nezávislost.
Jenže musíme si říct na rovinu, že i zákon lze změnit. Samotné označení financování za mandatorní výdaj proto ještě nezaručuje dlouhodobou nezávislost České televize a Českého rozhlasu.
Pokud má nový systém skutečně chránit veřejnoprávní média před politickými tlaky, musí obsahovat také pevné a účinné právní záruky, které žádná budoucí vláda nebude moci snadno obejít.
V této souvislosti je znepokojující také dlouhodobě napjatý vztah Andreje Babiše k České televizi. Nesmíme zapomínat na jeho peprné výroky na adresu veřejnoprávního média a jeho novinářů. Právě v nich spatřují odpůrci změny financování důvody k obavám, že za plánovanou reformu nemusí stát pouze snaha o hospodárnější provoz, ale také snaha získat nad veřejnoprávními médii větší vliv.
Toto podezření nemůže premiér jen tak odbýt tvrzením, že šlo z jeho strany pouze o nadsázku. Pokud chce veřejnost přesvědčit o svých skutečných záměrech, měl by především představit konkrétní a účinné záruky, které zajistí nezávislost České televize bez ohledu na to, kdo bude právě u moci.
Jen pro stručnost zde připomenu jeden z útoků Andreje Babiše na novináře České televize. Když se ho novinářka ptala na nesrovnalosti s nákupem dluhopisů, reagoval slovy: „Vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která točí na objednávku.“
A pokud se ještě zamyslíme nad tím, že jeden z nejoblíbenějších moderátorů ČT, Václav Moravec, skončil podle svého vyjádření nejen v souvislosti se sporem s Tomiem Okamurou, ale také kvůli tlaku, který mu podle jeho slov znemožňoval garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, je namístě položit si otázku, zda je změna financování ČT skutečně jediným důvodem, proč vláda po senátních volbách přistoupila k tak razantnímu postupu při projednávání návrhu zákona. Rozprava k návrhu trvala přibližně devět hodin a hlasovalo se v sobotu 24. října ve 4:36 ráno.
I zastánci zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas musí uznat, že tak razantní postup při prosazování zákona, včetně omezení parlamentní rozpravy a hlasování ve 4:36 ráno, je přinejmenším neobvyklý.
V tomto videu si můžete udělat vlastní názor na to, zda tato hádka představuje důvod k tomu, aby premiér České republiky toto médium ignoroval. Video: Hádka Václava Moravce s Andrejem Babišem. Bez komentáře.
Ať se na mě prosím příznivci a voliči této vládní koalice nezlobí, ale když si dáme dohromady jedna a jedna, logicky se nabízí otázka, zda narychlo připravované změny ve financování ČT a Českého rozhlasu nejsou jen zástěrkou pro získání větší kontroly státu nad těmito médii. Mohlo by to vést k situaci, kdy by v těchto médiích mohli pracovat jen moderátoři, kteří nebudou vládním politikům klást nepříjemné otázky, zatímco opozici by takové otázky kladli bez zábran.
Pro lepší představu si uveďme jednoduché srovnání. Za tuto částku, tedy za 7,8 miliardy korun, které chce stát vynaložit na financování ČT a Českého rozhlasu, by bylo možné pořídit téměř čtyři stíhačky F-35, pokud počítáme s cenou samotného letounu kolem dvou miliard korun.
Myslím si, že by českého daňového poplatníka mělo znepokojit, že podle předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury má být financování těchto dvou médií, tedy 7,8 miliardy korun, hrazeno z rozpočtových rezerv státu.
Je pravda, že se tím nezvýší dluh ČR, který už dnes není zanedbatelný. Ale co když udeří nějaká přírodní katastrofa, například záplavy? A co když bude naše země i nadále čelit suchu a nedostatku vody, se kterými se potýkáme už nyní? Co když se stane něco neočekávaného? Kde pak budou rezervy určené právě pro takové situace? Budou vyčerpány na financování České televize a Českého rozhlasu.
A s tím by podle mého názoru neměl souhlasit žádný volič, ať už z pravice, nebo levice, kterému skutečně záleží na České republice a její budoucnosti. Vždyť i Andrej Babiš prohlásil, že chce, „aby se Česká republika stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě“. Tak si všichni přejme, aby se tato Babišova vize naplnila, a to nejen pro voliče jeho hnutí, ale pro všechny svobodné občany Česka.
V tom případě bychom měli myslet také na to, zda nám po vyčerpání rozpočtových rezerv zůstanou dostatečné prostředky na řešení krizí, které mohou naši zemi v budoucnu postihnout. Jsem totiž přesvědčen, že v souvislosti s globálním oteplováním nás čeká jedna závažná krize za druhou.
Celostátní referendum je nejlepším možným řešením
Současná vládní koalice tvrdí, že se v parlamentu opírá o většinu, kterou získala v demokratických volbách, a má tedy právo prosazovat změny v systému koncesionářských poplatků, včetně jejich zrušení. Jenže ani demokraticky získaná většina neznamená, že by její rozhodnutí neměla být podrobena kritice. Nabízí se totiž otázka, zda tento postup odpovídá také předvolebním postojům všech koaličních stran.
Pokud Motoristé sobě ještě před volbami odmítali financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu a jejich představitelé následně veřejně podpořili zachování poplatků, je namístě ptát se, proč nyní koalice prosazuje změnu, která s těmito postoji není v souladu.
Domnívám se, že případná změna ve financování těchto dvou veřejnoprávních a nezávislých médií nikomu neprospěje. Ani státnímu rozpočtu, ani kvalitě vysílaných pořadů.
Navíc, pokud z různých prohlášení vládních představitelů vyplývá, že tyto změny mají spíše experimentální charakter, nabízí se otázka, jak bude především Česká televize v budoucnu řízena.
Nelze se proto divit, že věrní diváci České televize jsou pobouřeni a mají oprávněné obavy o osud svých oblíbených pořadů a moderátorů, kteří už teď mohou být na černé listině, protože kladou nepříjemné otázky, asi jako v případě Václava Moravce.
V diskusi jsem narazil na mladého člověka, který natočil rozhořčené video, v němž říká následující, cituji:
Obrovská demonstrace na staroměstském náměstí. Prosím vás, četl jsem dnes na seznamu, že byla nějaká demonstrace za zachování poplatků, ty vole, já jsem v životě neviděl, že by někdo demonstroval za to, že chce něco platit. Můžete mi prosím vás říct, kdo, má na to, aby platil, ty vole nějakou televizi, na kterou nekouká, nějakej rozhlas, kterej jsem ani nevěděl, že existuje. Ty vole, a ty lidi jdou a protestujou za to, že to chtějí platit. Můžete mi říct, kde vyděláváte peníze, že máte na takovýdle kraviny platit, který ani nepoužíváte? Fakt nevím. Proberte se, prosím vás v tý Praze.
Zdroj citátu: Facebook – původní video
Ano, vypozoroval jsem, že dnešní mládež nemá příliš ráda témata, nad kterými se musí více přemýšlet. Zjistil jsem, že na jedné nejmenované sociální síti mají nejvyšší sledovanost vulgárně a sociopatické příspěvky. Čím brutálnější a sprostější, tím lepší a větší sledovanost. Naštěstí to neplatí pro většinu mladých lidí, jak dokazují studentské demonstrace proti zrušení poplatků.
Jak by asi tento mladík reagoval, kdyby věděl, že Švýcaři v referendu odmítli zavedení takzvaného nepodmíněného příjmu? Kdyby totiž sledoval ČT, mohl by se o tom dozvědět. Za demokracii se prostě musí bojovat, tuhle hodnotu nelze finančně vyčíslit, a pokud máte pocit, že jsem spadl z Měsíce, tak prosím navštivte některou diktátorskou zemi, abyste pochopili, proč musíme v této zemi za její zachování bojovat. Anebo si najděte na internetu nějaká cestopisná videa, například o životě v izolované zemi.
Pokud premiér této země, který nemá v oblibě ČT a její moderátory, prohlásí, že konec poplatků nastane do roka a lidé by pak mohli dobrovolně přispívat na provoz televize, nevypadá to moc dobře s budoucností ČT. Ta totiž musí dopředu znát svůj rozpočet, protože potřebuje nakupovat například vysílací práva na hokej či jiné sporty. Česká televize navíc financuje vlastní tvorbu filmů a seriálů, které jsou, musím podotknout, velmi úspěšné.
Ano, tohle téma má skutečně výbušný potenciál a ať se to někomu líbí, nebo ne, rozděluje společnost. To už jsem psal výše. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že v době chaosu, kdy čelíme energetické krizi v důsledku války v Íránu, ale také války na Ukrajině, je zcela zbytečné destabilizovat naši zemi a přispívat k tomu, aby v parlamentu docházelo alespoň k vulgárním výpadům a urážkám mezi jednotlivými poslanci a poslankyněmi.
S nadsázkou si říkám, že když obyčejný člověk sleduje dění v našem parlamentu, je jen otázkou času, kdy v tomto voleném sboru dojde dokonce i k fyzickému násilí. To bych nerad, protože by nás to v zahraničí značně poškodilo.
A protože mám mnoho přátel, kteří by poplatky za Českou televizi a Český rozhlas ihned zrušili, jelikož tato média prý nesledují a dávají přednost komerčním televizím, rozumím tomu, proč podporují snahu vlády změnit způsob financování těchto dvou nezávislých médií.
Jelikož nechci současné vládě cokoliv podsouvat, například to, že jí rozhádaná společnost promine zadlužování naší země, nebylo by od věci hledat jiné řešení. Tím spíše, že dohoda s opozicí v tomto ohledu není možná a společnost je v otázce poplatků natolik rozdělená, že se společenské dohody zřejmě nedobereme.
Může tedy právě tento politik navrhnout celostátní referendum o financování ČT? Pokud se většina rozhodne pro zrušení poplatků, nebude pak možné Babišově vládě vytýkat, že nerespektuje vůli občanů.
Pokud referendum dopadne ve prospěch zachování poplatků, nebude moct nikdo vyčítat Hnutí ANO, že nedodrželo svůj slib voličům. Je to čisté a transparentní řešení.
Jsem přesvědčen o tom, že by takový plebiscit, tedy lidové referendum, mohl zabránit případným excesům a demonstracím, ostudě našeho parlamentu i dalšímu oslabování naší demokracie. Naopak, naše demokracie by v tomto případě mohla být dokonce posílena. Myslím si, že i pravice, která dosud celostátní referendum odmítala, by měla jeho vyhlášení podpořit.
Není to přitom bezprecedentní postup. Když Česká republika rozhodovala o vstupu do Evropské unie, Parlament přijal zvláštní ústavní zákon č. 515/2002 Sb., který umožnil konání jednorázového celostátního referenda. Obdobný postup by bylo možné navrhnout také v otázce financování České televize a Českého rozhlasu. Vyžadovalo by to však přijetí nového zvláštního ústavního zákona, pro který je nutná ústavní většina v obou komorách Parlamentu.
Výzva: „Nechte svobodné občany svobodně rozhodnout v referendu o tom, zda se mají poplatky za Českou televizi a Český rozhlas zachovat, nebo zrušit.“
Pod tímto článkem najdete anketu, ve které se můžete vyjádřit k tomu, co si o takovém referendu myslíte. Není důležité, abyste se mnou souhlasili. Právě váš názor však může napomoci k hledání celospolečenského řešení bez zbytečných emocí.
Anketa
Anketa
Zdroje:
