Článek
Po roce 1989, tedy po sametové revoluci, naše země opouštěla takzvané socialistické zřízení a vydávala se do náruče západních demokracií. Rozpad Sovětského svazu tento geopolitický obrat jen stvrdil. Změna byla natolik zásadní, že jsme se ocitli přímo ve světě kapitalismu, který byl v naší socialistické zemi do té doby známý především z vyprávění.
A proč je současný svět odlišný od toho, který jsme znali v minulém století? Nejde o to, že dnes máme umělou inteligenci, ale především o to, že v minulosti měly větší váhu dohody a politici na jedné či druhé straně světového spektra dokázali držet při sobě, a to navzdory svým sympatiím či antipatiím.
Helmut Kohl, tehdejší západoněmecký spolkový kancléř, a americký prezident Ronald Reagan nemuseli mít na všechno stejný názor, ale oba věděli, že patří na Západ. Zatímco za železnou oponou stál Východ v čele se Sovětským svazem, jehož tehdejší vůdce Leonid Brežněv symbolizoval komunistický blok a tvrdý totalitní svět, před kterým se svobodný svět musel chránit.
Tento politický fundament se však s nástupem Donalda Trumpa významně změnil. S touto změnou se nyní musí vyrovnávat celý demokratický svět, protože politicky nekonzistentní americký prezident vnesl do dříve fungujícího řádu a jednoty chaos a nestabilitu. A tato změna se začíná postupně projevovat i v naší zemi, zde ve střední Evropě. Co nám tyto změny mohou přinést? Pojďme si to rozebrat v tomto zamyšlení.
Trumpův Svět
O americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi už toho bylo napsáno poměrně dost, takže nemá smysl znovu rozebírat jeho sliby a nejrůznější prohlášení ani připomínat, co všechno tento politik řekl a udělal.
Nicméně nemohu přejít bez povšimnutí skutečnost, že americký prezident vyvíjí politický i ekonomický nátlak na prezidenta svobodné Ukrajiny, Volodymyra Zelenského.
A co požaduje Donald Trump od pana Zelenského? Místo toho, aby splnil svůj slib americkým voličům, že v případě zvolení prezidentem ukončí válku na Ukrajině do 24 hodin, požaduje od napadené země, Ukrajiny, aby její nejvyšší představitel, tedy prezident Zelenskyj, odstoupil ze své funkce. Důvodem je skutečnost, že ruský prezident Vladimir Putin nemá tohoto ukrajinského politika v oblibě, a to právě proto, že se mu Zelenskyj dokázal postavit.
Tuhle situaci bych bez nadsázky přirovnal k tomu, jako kdyby americký prezident Franklin D. Roosevelt za druhé světové války vyzval Winstona Churchilla, aby odstoupil z funkce britského premiéra, jen proto, že ho říšský vůdce Adolf Hitler nemá v oblibě, protože se Churchill vojensky postavil Německu.
Dále americký prezident požaduje od Ukrajiny, aby jako napadená země zastavila útoky na ruské rafinerie, a to navzdory tomu, že Rusko každý den útočí na ukrajinskou infrastrukturu i civilní obyvatele. A opět použiji stejnou paralelu z druhé světové války. Bylo by to, jako kdyby americký prezident Franklin D. Roosevelt požadoval od Velké Británie, aby přestala bombardovat nacistické Německo, přestože nacisté každý den letecky bombardovali Londýn a další britská města.
A nakonec, když pan Trump požaduje od Ukrajiny, aby se vzdala celého Donbasu, včetně částí, které dosud Ruská federace nedobyla, a to navzdory skutečnosti, že Rusko původně zahájilo svou invazi s cílem ovládnout celou Ukrajinu, měli bychom my Češi na tuto situaci obzvlášť citlivě reagovat.
Je to totiž až znepokojivě podobné tomu, co se stalo v roce 1938, kdy naši tehdejší „spojenci“, Velká Británie a Francie, vyjednali s Adolfem Hitlerem Mnichovskou dohodu o nás bez nás. Ta Československu v podstatě nařizovala odstoupit pohraniční území Německu.
Československo chtělo za každou cenu zachovat mír s Německem a doufalo, že říšský vůdce Adolf Hitler bude respektovat jeho svobodnou existenci.
Jak to nakonec s demokratickým Československem dopadlo, dobře známe z učebnic dějepisu. Co z toho plyne pro Ukrajinu? Kdo této zemi může zaručit, že pokud postoupí všechna území požadovaná Moskvou, Ruská federace ji za půl roku znovu nenapadne? Donald Trump?
Nezískala snad Ukrajina od Spojených států a dalších signatářů v roce 1994 bezpečnostní ujištění výměnou za to, že se vzdá jaderných zbraní, které jí zůstaly na jejím území po rozpadu Sovětského svazu? Přesto Rusko v roce 2014 obsadilo Krym a v roce 2022 zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Jakou jistotu tedy může mít Kyjev, že případná nová dohoda o míru nebude jednou porušena stejně jako předchozí závazky?
A nyní se dostáváme k Trumpovu světu, který podle mého názoru nereprezentuje tradiční západní myšlení ani jeho symboliku. Právě o tom jsem psal výše, když jsem připomínal, že Západ v případě nouze drží při sobě a vzájemně se podporuje.
Nelze přehlédnout ani skutečnost, že Donald Trump opakovaně vyhrožuje Evropské unii obchodními opatřeními. Například po udělení pokuty ve výši 890 milionů eur americké společnosti Google pohrozil, že EU za své jednání „zaplatí vysokou cenu“.
Není divu, že se demokratická Kanada, největší soused Spojených států, od USA politicky a především obchodně vzdaluje a ekonomicky se přibližuje k EU. Donald Trump to nese velice nelibě, a proto vyhrožuje jak Evropské unii, tak Kanadě.
Pokud se navíc zamyslíme nad tím, že se americký prezident raději setkává s nejrůznějšími diktátory světa, namísto toho, aby posiloval nebo alespoň utužoval transatlantické vztahy se západní Evropou, nemůžeme přehlédnout, že zároveň napadá a vyhrožuje dřívějším spojencům USA.
Vrcholem takové politiky je skutečnost, že USA usilují o zrušení sankcí vůči Rusku a zároveň se objevují případy, kdy Spojené státy obchodují s ruskou ropou, která se následně dostává na evropský trh za vyšší ceny.
Dne 9. října 2026 oznámil Donald Trump dohodu s Vladimirem Putinem, podle níž má Rusko dodávat naftu na americký a světový trh. Tento krok zdůvodnil snahou snížit vysoké ceny pohonných hmot ve Spojených státech. Neznamená to sice formální uznání ruské agrese proti Ukrajině, ale nabízí se zásadní otázka: není zmírnění sankcí vůči Moskvě v době pokračující války fakticky ústupkem agresorovi, který může oslabit mezinárodní tlak na ukončení konfliktu?
Domnívám se, že tato dohoda může vést k ukončení války mezi Ukrajinou a Ruskem. Ale s jakým výsledkem? A proč by její konec mohl přinést nespravedlivé řešení?
Evropa nemůže tuto situaci ustát a nemůže takovou „zradu“ přejít jen tak bez následků. Není přece možné, abychom nakupovali ruskou ropu z amerických ropných terminálů za podstatně vyšší ceny.
Evropští voliči si budou klást otázku, proč u nás musí být paliva, tedy benzín a nafta, tak drahá, když bychom i my mohli nakupovat ruskou ropu, ovšem podstatně levněji.
Co tím chci říct? Pokud si vezmeme Trumpův svět za svůj, znamená to jediné: Západ v podobě, v jaké jsme ho dosud znali, končí. Transatlantické vztahy se tak ocitají na cestě do dějinného propadliště a zůstane po nich jen vzpomínka na svět, který v tomto 21. století přestává existovat.
Kam patří ČR?
Česká republika samozřejmě patří do Evropy, ale otázkou zůstává, do jaké Evropy? Musíme si uvědomit, že geopolitické změny jsou neustálé. Proto nemáme nic jistého. Ať už nakupujeme stíhačky F-35, ani tyto nákupy nás nemohou plně ochránit – nebojím se říct – před totalitou, která může číhat za rohem. A můžeme být obezřetní, jak chceme.
Svobodná Evropa je unavená válkou, která probíhá na Ukrajině. Nicméně většina lidí si nechce připustit, že pokud Ukrajina padne, ať už vojensky, nebo pod tíhou diktátu, mohou o osudu této země rozhodovat světové mocnosti bez její účasti. Právě takové obavy vyvolávají návrhy na jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, při nichž by se o budoucnosti Ukrajiny mohlo jednat bez Ukrajiny samotné a bez Evropské unie.
A proč je něco takového pro Česko velice nebezpečné? Pokud bude na Ukrajině vyjednán mír tímto způsobem, nikdo nám nemůže zaručit, že v budoucnu nebudou ty samé mocnosti vyjednávat také o nás a o tom, do jaké sféry vlivu bude naše země patřit.
S jídlem roste chuť, a proto bychom neměli zapomínat na to, že se Rusko nevzdalo svých mocenských ambicí a snahy dostat bývalé země východního bloku zpět do své sféry vlivu.
V tomto kontextu bych rád připomněl, co prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Rusku podle jeho slov nejde jen o Ukrajinu, neboť jeho zájmy sahají až do střední Evropy. Lavrov se tím znovu přihlásil k požadavkům, které Moskva předložila NATO a Spojeným státům v prosinci 2021. Tyto požadavky by zásadně změnily bezpečnostní uspořádání Evropy a vytvořily prostor pro ruský vliv, který by se týkal i České republiky.
A pokud by Spojené státy byly ochotny upřednostnit své ekonomické zájmy před spravedlivým řešením války na Ukrajině, proč bychom si měli být jisti, že by se někdy v budoucnu nemohly podobně zachovat i vůči naší zemi? Vždyť podle Trumpova hesla „America First“ jsou na prvním místě především americké zájmy.
Kam patří ČR? Zatím do EU, neboť jsme součástí silné Evropské unie, která nás chrání před rozmary velmocí a nejrůznějšími diktátorskými choutkami. A tak by tomu mělo být i nadále, navzdory oprávněným výtkám, které lze vůči tomuto uskupení, tedy EU, mít.
Bohužel nestabilita v některých evropských zemích, zejména v těch nejsilnějších, ohrožuje i stabilitu naší země. Ve Francii a následně také v Itálii se z původních studentských protestů může vyvinout něco zcela jiného, co může destabilizovat jednotu Evropy. A to je voda na mlýn všem nepřátelům evropské soudržnosti, aniž bych musel někoho konkrétně vyzdvihovat.
Čím bude Západ nahrazen?
V tomto směru je důležité položit si otázku, co přijde po Donaldu Trumpovi, až skončí jeho politická kariéra. Bude možné navázat na dřívější spolupráci se Spojenými státy a vrátit se k éře prezidentů, jako byli Ronald Reagan, George H. W. Bush, Bill Clinton, George W. Busha Barack Obama?Byli to prezidenti, za jejichž působení se transatlantické vztahy opíraly o dlouhodobé spojenectví a vzájemnou důvěru. Dnes se však musíme ptát, zda lze tuto důvěru obnovit, nebo zda jsme svědky postupného oslabování, či dokonce zániku Západu, který bez pevného spojenectví jen obtížně dokáže čelit různým hrozbám ze strany nedemokratických režimů.
Musíme si přiznat, že demokracie je velice slabým politickým nástrojem, a i když není dokonalá, ze všech dosud známých politických systémů nejvíce odpovídá přirozené přírodní svobodomyslnosti. A právě proto stojí za to za ni bojovat a šířit ji po celém světě.
„Jedině příroda ví, co chce. Nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“
— Johann Wolfgang von Goethe
Anketa
Zdroje:
