Článek
Ano, přátelé, tak máme za sebou další uctění svátku 17. listopadu, což je především svátek studentů, kteří povstali proti nedemokratickým poměrům v tehdejším komunistickém Československu. Od 17. listopadu 1989 uběhlo již neskutečných 37 let, a přesto tohle datum stále rezonuje v naší společnosti, někdy méně, jindy více, podle toho, co se v ten či onen čas odehrává ve společnosti.
Listopadová revoluce, čili sametová revoluce, patří k nejvýznamnějším událostem novodobé české historie, a proto si dosud nikdo z vrcholových politických představitelů nedovolil, ať už byl z pravicové, nebo levicové části politického spektra, tuto památku na tvrdý zásah Sboru národní bezpečnosti neuctít svou osobní účastí, zapálením svíčky nebo položením věnce. Bohužel, všechno se vším souvisí.
To, že se některé dříve nepřekročitelné hranice začínají porušovat, aniž by to dnes někoho pobuřovalo, se stává realitou. O tom, proč je důležité dodržovat tradice, které se samozřejmě mohou měnit, se dozvíte v tomto zamyšlení a článku.
Vlastenectví ano, nikoliv politikaření
Na přirozeném vlastenectví není nic špatného. Vždyť láska k vlasti, k zemi a k jazyku, který používáme, představuje duševní bohatství, které nelze ničím vyvážit. A my Češi, i přes ponurou historii, máme být na co hrdí a pyšní. Takže nevidím nic špatného ani na tom, aby byl například realizován Babišův nápad, tedy 30. březen jako Den české vlajky. Pozn. Den české vlajky byl zaveden zákonem č. 59/2026 Sb. a účinnosti nabyl 13. května 2026.
Česká vlajka je mocný symbol, který vyjadřuje sounáležitost s touto zemí a národem. Proto kdyby byla celá naše země zahalena do českých vlajek, měli bychom z toho všichni, kdo milujeme tuto zemi, radost. Proč ne? Když mají v sousedním Rakousku státní svátek, na každém domě vidíte vlát symbol této alpské země.
Vlastenectví nás všechny obohacuje, na rozdíl od politikaření a populismu. A jak poznat, co je vlastenectví a co populismus? Typickým příkladem je chování předsedy Tomia Okamury, který se zaštiťuje vlasteneckými postoji. Ty se projevily například 6. listopadu 2025, kdy nechal odstranit ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny v Praze. Stalo se tak den poté, co byl zvolen jejím předsedou.
Šlo o vlastenecký počin? Kdyby tohle pan Okamura udělal v roce 1988, kdy byla naše země okupována sovětskými vojsky, a nechal sundat vlajku SSSR, určitě by šlo o vlastenecký akt hodný uznání.
Jenže v případě ukrajinské vlajky, která patří napadené zemi usilující o vstup do EU a NATO, navíc zemi, kterou lze označit za zemi bojující také za naše zájmy, tohle není vlastenecký postoj. Je to pouze politický názor, na který má pan Okamura nepochybně právo. Každopádně nezaměňujme vlastenectví s politickým názorem, jako v tomto uvedeném příkladu.
Proč jsem na tohle musel v souvislosti s panem Okamurou upozornit? Protože jde o politika, který se netají tím, že pokud by bylo vyhlášeno referendum o vystoupení České republiky z EU a NATO, hlasoval by pro vystoupení z těchto institucí. Podotýkám, že pan Okamura je dnes jedním z nejvyšších ústavních činitelů této země.
Zde musím upozornit na jeden důležitý fakt. Kdybychom nebyli členy Evropské unie a NATO, byli bychom z hlediska bezpečnosti na tom daleko hůře, než jsme dnes. Tudíž si dovolím tvrdit, že považuji za vlastenecké být součástí těchto institucí, nikoliv stát mimo ně. A kdo tvrdí opak, toho podle mého názoru nelze považovat za vlastence. Alespoň takový je můj osobní pohled na věc.
Navíc tento politik usiluje o zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Svůj záměr mimo jiné odůvodňuje tím, že občané, kteří Českou televizi a Český rozhlas nesledují, by podle něj neměli být povinni za jejich provoz platit. Tomio Okamura dlouhodobě kritizuje Českou televizi také za údajnou neobjektivitu a politickou manipulaci.
Možná má pan Okamura pravdu, že ČT je neobjektivní nebo že špatně hospodaří. Pak se ale nabízí otázka, proč ČT „škodí“ právě tomuto politikovi, a nikoliv jiným opozičním stranám. A proč se současná vláda nedokáže domluvit s opozicí na takovém způsobu financování České televize a Českého rozhlasu, který zachová jejich nezávislost a zároveň nebude zatěžovat již tak napjatý státní rozpočet?
Zároveň mě jako prostého občana zajímá jedna věc. Jestliže je předseda SPD přesvědčen o tom, že ČT není objektivní, je politicky nevyvážená, nebo že ji nikdo nesleduje, proč tedy pan Okamura v době, kdy o něm ještě téměř nikdo nevěděl, vystupoval právě v této kritizované televizi? Konkrétně v pořadu Den D, díky němuž se dostal do povědomí širší veřejnosti?
I když budu pouze spekulovat, kdyby pan Okamura nevystupoval v úspěšném pořadu České televize, možná by jako tehdy neznámá osobnost nedokázal oslovit dostatečný počet voličů, kteří by následně podpořili jeho politické uskupení a pomohli mu dostat se do českého parlamentu.
Já osobně, kdybych měl pocit, že je Česká televize tak špatná, jak o ní smýšlí předseda SPD Tomio Okamura, bych v pořadu, jakým byl Den D, nikdy nevystupoval. A už vůbec bych později nekritizoval médium, které mi pomohlo k úspěchu.
Nejvíc mě však na panu Okamurovi doslova pobuřuje, že takový vlastenec a třetí nejvyšší ústavní činitel České republiky, který si dovolil odstranit vlajku napadené země z budovy parlamentu, země bojující za demokracii proti mnohonásobně silnějšímu agresorovi, si v den připomínky 17. listopadu dovolí nepřijít na Národní třídu, aby tam jako ostatní politici, kteří se hlásí k vlasteneckým hodnotám, položil alespoň malý věneček. Pokud se mnou budete souhlasit, tohle by si žádný vlastenec neměl dovolit. Takhle se totiž vlastenec prostě nechová. Tečka.
Symbolika hovoří za vše
Možná vám tento článek bude připadat jako velmi kritický a jednostranný pohled na současné dění v naší zemi, především na politiky vládních stran, kteří se zaštiťují vlastenectvím. Vymýšlejí, jak jsem uvedl výše, Den české vlajky, bojují proti evropským byrokratům, aby ochránili české zájmy a domácnosti před drahými energiemi, chtějí zrušit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, aby se lidé měli lépe a veřejnoprávní média byla nestranná. Neposílají české vojáky na koaliční cvičení (Koalicja 26.2), protože podle jejich vyjádření Česká republika nebude bojovat za „korupční“ Ukrajinu, a tak dále.
Ano, ano, a pak přijde svátek demokracie, symbol a festival svobody našeho národa, který byl po roce 1948 komunistickým režimem poroben. V roce 1968 jsme se sice mohli na okamžik nadechnout svobody, ta však byla následně násilně potlačena invazí vojsk Varšavské smlouvy.
Tento nesvobodný stav trval až do roku 1989, kdy jsme se 17. listopadu mohli znovu pořádně nadechnout svobody, svobodně cestovat do zahraničí, ale především si díky sametové revoluci otevřít cestu k demokratické volbě politického vedení naší země.
A místo toho, aby vládnoucí politici přišli na Národní třídu uctít památku této významné historické události, se tomuto místu vyhnuli jak Tomio Okamura, předseda Poslanecké sněmovny, tak i premiér této země Andrej Babiš, který byl v té době raději na zahraniční návštěvě Izraele.
Ano, musím dodat jednu poznámku: Tomio Okamura, ale i Andrej Babiš přišli v minulosti uctít památku 17. listopadu na Národní třídu. Jenže Vánoce také slavíme všichni pravidelně 24. prosince, a ne podle toho, jak se nám to zrovna hodí, nebo nehodí, že?
Ať se na mě tito politici nezlobí, ale kdy jindy než právě v této vypjaté době, kdy na Letenskou pláň přišlo demonstrovat 300 až 400 tisíc lidí za nezávislost České televize a Českého rozhlasu a za demokracii vůbec, mají přijít a své upřímné snahy doložit také uctěním památky 17. listopadu na Národní třídě?
Jak mají pak odpůrci Babišovy vlády věřit, že se zrušení poplatků prosazuje skutečně pro dobro občanů, případně jen proto, že to měly tyto strany ve svém volebním programu, a že takový krok nepovede k omezení nestrannosti a nezávislosti České televize? Vždyť největší iniciátoři zrušení poplatků – pan Okamura a Andrej Babiš– prakticky „pohrdají“ svátkem demokracie a Národní třídě se raději vyhnuli.
Kdy jindy než právě teď, když i jejich vinou je společnost rozeštvaná a rozdělená na dva tábory, by měli přijít tam, kde díky studentům a následnému vítězství demokracie mohou ve svobodných volbách vládnout i představitelé současné vládní garnitury?
Politici mají jít příkladem. Proto je jejich morální povinností přijít právě tam, kde se na ně bude pískat a křičet, aby dokázali, že nejsou žádné loutky, ale zásadoví politici, nikoliv „mlátiči prázdné slámy“, kteří kážou vodu a pijí víno.
Nepochybuji o tom, že by lidé na vládní politiky pískali, možná by přilétlo i nějaké to vajíčko. Ale politici, kteří se raději skrývají před vlastním národem, ty mi připomínají spíše politiky z oněch chmurných dob komunismu, kteří nevycházeli mezi své občany, protože měli obavy z posměchu a nevole vlastních lidí.
V tomto kontextu si musím vzpomenout na prezidenta Petra Pavla, který odjel na soukromou zahraniční cestu do Maroka. Hrad přiznal, že došlo k chybě v plánování a prezidenta to mrzí. Jenže po následné kritice veřejnosti i politiků se prezident nakonec vrátil do Česka a 9. října krátce před třetí hodinou odpoledne odvolil v Černoučku.
Nikdo není neomylný, ale prezident tímto krokem ukázal, že dokáže přiznat chybu a reagovat na kritiku. Podle mého názoru tím dal najevo, že mu záleží na názorech jeho voličů i po volbách, nikoliv pouze před nimi, jak lze pozorovat u některých jiných politiků.
Pokud odpůrci prezidenta Petra Pavla kritizují, že byl členem KSČ, což je pravda, pak je třeba připomenout, že na rozdíl od některých jiných politiků svou minulost nezapírá a prohlásil: „Dnes vím, že to byla chyba. A lituji toho.“
A také se podle toho chová. Zvlášť když dnes podporuje demokracii v této zemi a svou účastí na Národní třídě vyjádřil úctu studentům, kteří se v roce 1989 postavili tehdejšímu komunistickému režimu. Jeho odpůrci na něj mohli křičet nebo ho jakkoliv urážet, ale on přesto přišel. Nebál se setkat se svými spoluobčany, vstoupil takříkajíc do jámy lvové a přinesl tam kytici květin.
A co náš premiér? Rovněž, pakliže mám použít slovník odpůrců Petra Pavla, bývalý bolševik. Tento politik si snad nezaslouží žádnou kritiku za to, že si právě na takto významný den naplánoval zahraniční návštěvu a nepřišel se svými nespokojenými občany diskutovat na Národní třídu, nebo alespoň toto místo uctít svou účastí?
I odpůrci musí uznat, že na těchto dvou příkladech je podle mého názoru jasně vidět rozdíl mezi státníkem a obchodníkem. Proto Petra Pavla nemůže nikdo označit za „bačkoru“, který by svou neúčastí zneuctil svátek svobody. A to na rozdíl od jiných politiků, kteří více mluví, ale skutek utek, jak se lidově říká. Musím připomenout, že Andrej Babiš je prvním premiérem od roku 1989, který se nezúčastnil pietního aktu 17. listopadu na Národní třídě.
Na základě této symboliky si můžeme udělat vlastní názor na to, kdo je kdo a kdo je skutečným vlastencem a státníkem, který to myslí s touto zemí upřímně a vážně. Víc k tomu nemusím dodávat. Co myslíte?
Anketa
Zdroje:





