Rozhledna ve Žďárských vrších? Nabídla by výhled na Alpy i Krkonoše

Snad každý již o Žďárských vrších slyšel a mnoho ze čtenářů oblast alespoň jedenkrát navštívilo. Není se čemu divit. Když řekneme, že tato chráněná krajinná oblast je oázou klidu s čerstvým vzduchem a hlubokými lesy, nejedná se o klišé.

Vím o tom své, jsem rodák. Mám rád svou rodnou krajinu. Její kopce, hřbety s lesy, řekami v údolích, loukami a poli na návrších a roztroušenými drobnými lidskými sídly s původní zachovalou lidovou architekturou v některých z nich, třeba na Křižánkách. A jsem velice rád, že tato krajina je chráněnou krajinnou oblastí, požívá zvláštní ochrany, díky které si zachovává svůj neměnný ráz i do budoucna.

A také mám rád zdejší výhledy. Žďárské vrchy jsou vrchovinou, na západě plochou, na východě podél řek Fryšávky a Svratky členitou s hlubokými údolími. Krajina zde dostává hornatý ráz.To platí například na Milovech nebo ještě více na Březinách a Krásném, kde se voda řeky Svratky vine údolím v nadmořské výšce 550 metrů, zatímco vrchy nad ním dosahují výšky přes 800 metrů nad mořem.

Jsou to přirozeně zdejší nejvyšší vrcholy, které poskytují nejlepší výhledy. Mohu zmínit Malinskou skálu u Milov, ze které je nádherný kruhový výhled do okolí, ale i na Králický Sněžník a především během zimních inverzí i na Krkonoše. Podobně i Pasecká skála nedaleko Nového Města na Moravě nabízí krásný výhled a výstup na vrchol je zjednodušen pomocí řetězů a pobyt na něm zabezpečen jednoduchým zábradlím. Horší už to je na Devíti skalách, které ačkoliv jsou nádhernou lokalitou, výstup nahoru není obměněn rozhledem, který návštěvník očekává. Jako mnoho sousedních skalních útvarů i zde brání ve výhledu hospodářský smrkový les.

Sluší se podotknout, že situace bývala horší, nicméně přibližně deset let zpátky se správa CHKO Žďárské vrchy rozhodla po kladné reakci veřejnosti zahájit práce na odlesňování vrcholových skalisek, nejen z důvodů estetických, ale též ochranářských - zachránit původní biotopy, které se na nich nachází. V tomto úsilí napomohla i nedávná kůrovcová kalamita. K zalesňování nepůvodními smrkovými monokulturami docházelo z hospodářských příčin ve Žďárských vrších již několik století, v tom minulém i jako následek sněhových kalamit, které zdevastovaly místní lesy.

Mnoho vrcholových lokalit tak pokrývají lesní porosty a jsou tedy bez rozhledu. Navíc k tomu se Žďárské vrchy nemohou pyšnit jednou izolovanou horou, která by ty ostatní zásadně převyšovala a poskytovala by výhled do dáli nerušený blízkým porostem nebo kopci. S takovým konceptem pracují ochranáři, podle kterých je reliéf této krajiny velmi specifický, formovaný spíše nevýraznými hřbety a nemůže být narušen konstrukcemi umístěnými na horizontu.

V praxi je toto vidět na případu studnických stožárů. Tři vysoké kovové konstrukce u obce Studnice na Novoměstsku byly vztyčeny na konci 70. let minulého století za účelem v Česku jedinečného výzkumu vlivu námrazy (zdejší jihovýchodní návětrná oblast jí silně trpí) na vedení vysokého napětí s podmínkou, že to bude pouze dočasné. Zatímco místní a někteří turisté si na stožáry zvykli a osvojili si je jako lokální zajímavost a významný orientační bod, CHKO jim nemohla přijít na jméno. Navíc firma provozující stožáry nedodržela dohodnutou lhůtu pro jejich odstranění, která podmiňovala jejich legální existenci a tak se z nich stala černá stavba. CHKO také argumentovala, že stožáry narušovaly zdejší krajinný ráz. Celý spor se dostal až k soudu, který firma prohrála.

V současné době se tak poblíž Studnic nachází již jen stožár poslední, ten pravděpodobně půjde k zemi stejně jako oba dva krajní. Ty byly strženy v roce 2022. O záchranu alespoň jednoho z nich se před dlouhou dobou pokoušelo i město Nové Město na Moravě s návrhem přebudovat ho na rozhlednu.

Za výhledy ve Žďárských vrších se tak musí na skály, které nejsou snadno přístupné pro každého a výhled z nich není často dostatečný, ať už je to kvůli lesnímu porostu nebo okolním podobně vysokým kopcům. Situaci by ovšem mohla změnit rozhledna. Řešení v očích běžného člověka pravděpodobně méně radikální, než provádění technických úprav přímo na skalách, které jsou přírodními památkami nebo masivnímu odlesňování v jejich bezprostřední blízkosti.

Jedna jediná, dobře umístěná rozhledna. Díky své geografické poloze a vyklenutému povrchu nad okolí jsou Žďárské vrchy ideální pro umístění rozhledny. V závislosti na konkrétní lokalitě by taková rozhledna, která by ani nemusela být moc vysoká, nabídla výhled na všechny světové strany, zejména pak na sever po Krkonoše a na jihu až po východní Alpy v Rakousku. Samozřejmostí by byl výhled na další sudetská pohoří jako Orlické hory, Králický Sněžník a Jeseníky. Na východě Drahanská vrchovina, na jihu například Děvín na jižní Moravě, zmiňované Alpy a také kopce na Českomoravské vrchovině. Na západě Melechov, severozápadě Železné hory, případně Ještěd a hory Jizerské. Jedná se vskutku o unikátní seznam lokalit, které by bylo možné spatřit z pouhé jedné rozhledny.

Některé vrcholy Žďárských vrchů již obohaceny o umělé konstrukce jsou. Například na Harusově kopci u Nového Města na Moravě se nachází vysílač Českých Radiokomunikací - nepřístupný. Pohledecká skála s vysílačem, který se nachází uvnitř vojenského prostoru - nepřístupná, Buchtův kopec s radiolokátorem na vrcholu - běžně též nepřístupný, útěchou budiž nový krásný výhled z vrcholu na severovýchodní straně po vymýcení lesa, vysílač na Spáleném kopci u Svratky - též veřejnosti nepřístupný…

Nová rozhledna je tedy asi jedinou možností, jak naplno využít obrovský potenciál, který Žďárské vrchy v sobě skrývají. Zbývá přesvědčit ochranáře o tom, že by se nejednalo o tak drastický zásah do krajiny a přizpůsobit tomu volbu lokality i podobu samotné rozhledny. Současně by bylo vhodné dosáhnout širokého kompromisu napříč veřejností, samosprávami a příslušnými orgány, aby se s povolením stavby jedné rozhledny neroztrhl pytel s nápady na další.

Jsem osobně toho názoru, že jedna dobře zvolená rozhledna by nasytila poptávku místních i návštěvníků a nemusela by představovat velké riziko pro zdejší krajinný ráz a cennou přírodu. Naopak by se mohla stát příležitostí pro cestovní ruch a ulevit lokalitám v centrální části chráněné krajinné oblasti, které se během sezóny ocitají pod nápory návštěvníků.

Proto navrhuji jako vybranou lokalitu 822 metrů nad mořem vysoký vrch Kopeček u výše zmiňovaných Studnic nedaleko Nového Města na Moravě. Lokalita již dlouhé dekády měla svou dominantu v podobně výzkumných stožárů, jejichž život je nyní u konce a s rozhlednou na ní se dlouhodobě počítalo.

Výhodou Kopečku je nenáročná přístupnost, bezprostřední blízkost osídleného území a též poloha blízko jižnímu okraji CHKO. S ohledem na tyto okolnosti by tak případná rozhledna představovala daleko menší zásah do krajiny, než kdyby zvažovanou lokalitou byly například hřbety v centrální části CHKO uprostřed hlubokých lesů. Jedinečnost Kopečku též zvýrazňuje i fakt, že z rozhledny na jeho vrcholu by mohly být během vhodného počasí vidět přes 200 km rakouské Alpy i naše Krkonoše.

Výběr samotné rozhledny by musel být proveden velmi citlivě s ohledem na nároky ochranářů i okolní přírodu. Již velmi dlouhou dobu se mi jeví jako výborná inspirace rozhledna Anna na Anenském vrchu v Orlických horách. Tato vkusná jednoduchá konstrukce s dobře zvoleným materiálem i barvami by podle mého názoru slušela i Kopečku a minimálně, pokud vůbec, by působila rušivým dojmem.

Jak by vypadal výhled z rozhledny ukazují následující dronové záběry:

Pokud by vás myšlenka nadchla navštivte níže uvedené odkazy pro více informací a připojte svůj podpis v petici. Díky.

Konec studnických stožárů na https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/vysocina-novomestsko-studnice-pocasi-namraza-sloupy-mereni.A221213_696234_jihlava-zpravy_epsal

Více k výhledům ze Žďárských vrchů na https://zdarskevrchy-vyhledy.webnode.cz/

Více k nápadu rozhledny na Studnicích na https://zdarskevrchy-vyhledy.webnode.cz/rozhledna-na-kopecku-u-studnic/

Internetová petice na podporu záměru na https://e-petice.cz/petitions/za-rozhlednu-na-studnicich.html