Článek
Mé zkušenosti v managementu v automotive průmyslu na pozicích ve vedení výrobních závodů nedosahují ještě ani 15ti let, ale přesto už vnímám změny v oblasti managementu a vedení lidí. I v tomto oboru se objevují trendy a módní hesla. Jedním z posledních hitů ve světě managementu je termín zvaný „Leadership“. Velmi často přemýšlím nad tím, co tento výraz znamená – dle měřítek jednotlivých personálních agentur, firem, konzultantů… A když se podívám do imaginárního zrcadla sebereflexe – co znamená tento výraz pro mne?
Podívejme se, co nám o výrazu „Leadership“ řekne Wikipedia:
Vůdcovství neboli vedení lidí (je používáno i anglické leadership) je proces, při kterém jednotlivec určuje směr, kterým by se měla skupina lidí vydat, metodami, kterými toho docílí.
S popularizací fenoménu leadeshipu se setkáváme s tím, že i od zaměstnanců na nejnižším článku vedení je očekáváno, že budou leaderem pro svůj tým. A čím výše v hierarchii organizace daná vedoucí pozice je, tím větší důraz je kladen na dovednosti leadershipu. Někdy mne napadá, že od manažera jsou podobná očekávání, jako od vojáka. Ano, toto přirovnání se používá poměrně často, ale nelze se na tento příměr podívat i z poměrně netradičního úhlu? Vojáci, jeden jako druhý. Nezapomenu na moji přísahu, kdy moje vlastní matka nebyla schopna z pár metrů poznat, který vojáček je jejím synem. Jeden v řadě vedle druhého, žádný nesmí vyčnívat. Je příliš odvážné tvrdit, že stejný rastr existuje v managementu? Jaké máme možnosti projevit své vůdcovské schopnosti v dnešní době plné standardizace, produkčních systémů, norem, směrnic? Nezbavuje nás dokonalost těchto systémů lidské roviny? A není tato lidská rovina právě tím nejdůležitějším pro leadership?
A tím se dostáváme k dalšímu fenoménu – standardizace, směrnice, systémy. Mít popsané veškeré možné i nemožné situace a mít připraveny standardní reakční plány. S tímto přístupem se již nesetkáváme pouze ve výrobních procesech, ale i v procesech personálních. Všichni pracují stejně, dle jasných příruček. Jak v takto uniformovaném světě může vyniknout opravdový leader? A co víc, jak v sobě může objevit vůdcovské vlastnosti a schopnosti talentovaný člověk, když má svázané ruce standardními postupy?
Dáváme a dostáváme dostatek svobody a volného prostoru k tomu být opravdovými leadery? Máme a dáváme možnost dělat odvážná rozhodnutí, být v čele, vyčnívat nad ostatními, odhodit část svého ega a odevzdat se těm, kteří nás následují?
Jací byli ti největší vůdci v historii? Jedním z mých oblíbených vůdců je Winston Churchill. Nepřísluší mi posuzovat, jaký byl Winston Churchill, nicméně jsem přesvědčen, že se nenechal svázat konvencemi a standardy, prokázal osobní statečnost (ať už se jedná o jeho vojenskou kariéru v búrské i 1. světové válce, tak i v politické sféře), uměl přijmout osobní zodpovědnost za svá rozhodnutí (například spojenecké vylodění v Dardanelách, jehož byl hlavním zastáncem a které skončilo debaklem) ale po následném pádu i opět vstát.
Zítra ráno vstanu a budu sám sebou. Se všemi svými silnými i slabými stránkami. Budu se snažit dát prostor svým podřízeným ukázat, že oni sami jsou leadery a budu se je snažit přesvědčit o mém směru, kterým je vedu, budu se snažit je probudit a být jim příkladem, aniž bych k tomuto potřeboval standardy a systémy.
