Článek
Poté, co jsem vyslechl několik desítek rozhovorů operátorek callcentra inkasní agentury, která se zabývá vymáháním pohledávek bankovních i nebankovních subjektů, pokusím se zaznamenat, jaká úskalí nastávají při komunikaci s lidmi, kteří si půjčili peníze. Pracovnice callcentra mi potvrdily, že při pravidelném obvolávání dlužníků mají zkušenost, že ti se často vymlouvají a lžou a záměrně uvádějí nepravdivé informace a neštítí se přitom prý vůbec ničeho a někdy jsou na operátorky navíc velmi vulgární.
„Mluvíme pořád dokola se stále stejnými lidmi, kteří si vezmou půjčky a to od bankovních nebo nebankovních společností, tam to s nimi bývá ještě horší. Jejich výmluvy se stále opakují. Místo toho, aby spláceli, uvádějí nejrůznější nesmyslné důvody, které jim v tom brání,“ vysvětlila mi pracovnice callcentra. Mezi časté výmluvy prý patří zmínky o úrazech, nemocech nebo rodinných tragédiích. Anebo dlužník neustále tvrdí, že nemůže mluvit, že je u lékaře, v obchodě nebo v tunelu. „Říkají to ale pokaždé, když jim zavoláme a to v kteroukoliv denní dobu, takže se prokazatelně jedná o lež, ale telefon nám zvednou, aby nevypadali, že s námi nechtějí vůbec komunikovat a že se nám vyhýbají. Je to takový jejich úhybný manévr,“ vysvětluje dále své zkušenosti s komunikaci s dlužníky operátorka callcentra.
Aby nemuseli věřiteli splácet půjčku, jsou prý velmi vynalézaví a neštítí se vůbec ničeho. Často tvrdí, že chystají pohřeb neboť jim právě umřel manžel, dcera, syn, otec nebo matka. Říkají to s ledovým klidem jen proto, aby vzbudili soucit a lítost a dosáhli tím odložení splátek. Když pak po nich chtějí pracovníci inkasní agentury doložit úmrtní list, jen málokdy jim ho opravdu zašlou, většinou pak na nějakou dobu spíš přestanou komunikovat nebo pokračují v další lži.
Mezi další časté výmluvy podle operátorek inkasní agentury patří tvrzení, že nemohou peníze věřiteli vrátit, protože jsou vážně nemocní a leží v nemocnici a že nemají žádný příjem. Když se však pustí do hovoru, zjistí se, že své dluhy měli uhradit již dávno předtím. Své onemocnění si tak často také vymýšlejí zase jen proto, aby splácení co nejvíce oddálili. Mnohdy je prý přitom slyšet, jak jim hraje v pokoji televize a pokřikují malé děti.
Často se prý stává, že se za skutečného dlužníka vydává někdo jiný, například rodiče za děti nebo naopak. Pokud však jsou schopni zodpovědět kontrolní identifikační otázky, těžko se to prokazuje a hovor probíhá dál. Smutné případy nastávají, když si rodiče půjčují na své sotva zletilé děti a ty se pak hned na prahu dospělosti dostávají do dluhových pastí a mají ne svou vinou finanční problémy už na počátku dospělého života.
Obvyklým jevem bývá prý to, že za své potomky hradí jejich dluhy rodiče, nejčastěji se stává, že za syna splácí matka nebo za vnuka babička ze svých celoživotních úspor. A děje se tak prý nejen když je dítěti osmnáct nebo dvacet let, ale maminky často hradí dluhy synům, kterým je třeba čtyřicet nebo padesát let a nepracují a vedou zahálčivý život, protože často už dopoledne komunikují s inkasní agenturou opilí. Proto bych touto cestou rád apeloval na matky, aby své syny vedly k větší samostatnosti.
Tím, že o sobě dlužník uvádí nepravdivé informace, riskuje, že by se mohl dopustit přestupku nebo dokonce trestného činu. Při žádosti o půjčky u nebankovních institucí dochází také někdy k podvodům proto, že člověk ztratí občanský průkaz a pak už stačí při elektronické půjčce uvést jen údaje z něj a dostanete peníze v řádu desítek či stovek tisíc korun.
Proto by si měl každý dávat na své doklady velký pozor, aby nebyl jeho průkaz totožnosti snadno zneužit. Proto se pak stává, že dlužník tvrdí, že o půjče vůbec nic neví a že si ji sám nesjednal. V těchto konkrétních případech se dá ovšem snadno doložit oznámením od policie, že se skutečně o podvod jedná a že údajný dlužník nemá s dluhem vůbec nic společného. Pokud se tak stane, inkasní agentura pak od vymáhání upustí.
Pokud dlužník uvádí nepravdivé informace inkasní agentuře, aby se vyhnul splácení dluhu (například o své adrese, příjmech, zaměstnání a podobně), obvykle se nedopouští trestného činu ani přestupku – pokud tímto jednáním nevznikne škoda, nedojde k obohacení, nezasáhne do práv třetí osoby nebo nejde o jednání vůči orgánu veřejné moci, což v tomto případě s komunikací s inkasní agenturou nejedná.
Český právní řád totiž nepravdivé informace poskytnuté soukromé inkasní agentuře (tedy nikoli soudu, policii nebo exekutorovi) sám o sobě za trestný čin nebo přestupek neoznačuje. Pokud by však dlužník způsobil škodu nebo se obohatil, může být jeho jednání posouzeno jako podvod dle § 209 trestního zákoníku. Trestný čin podvodu by mohl být naplněn tehdy, pokud by dlužník uvedením nepravdivých údajů způsobil škodu na cizím majetku a sám se nebo někoho jiného tímto obohatil.
Jako zajímavost uvádím závěrem téměř básnické vyjádření z emailu jednoho nejmenovaného dlužníka. „Jsem velmi šťasten, ale mám životní smůlu.“
Zdroje: rozhovory s operátorkami callcentra inkasní agentury, Zákon č. 40/2009 Sb trestní zákoník
