Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak páni dřeli na své poddané v předhusitské době

Foto: josef peregrin

Článek reaguje na kritiku Libora Halouzky na článek Jardy Chovance: Husité se chovali jako barbaři. Komunisté z nich přesto dělali hrdiny.

Článek

V předhusitských Čechách neexistovalo osobní poddanství ani připoutání rolníků k půdě. Existovaly poddanské usedlosti a kdo na ní seděl, byl poddaným a měl povinnosti k takové usedlosti náležející, tedy platby (finanční, nebo naturální, nebo obojí) a pracovní.

Selské usedlosti byly od 13. stol. založené na právu zákupním, nebo na něj převedené ze staršího práva. Sedlák byl podle zákupního práva skutečným majitelem své usedlosti, vrchnost ji nemohla získat upět vrácením zákupní částky, ale pouze tržní smlouvou. Vlastnictví nebylo dědičné, ale doživotní, nemohli proto potomci usedlost dědit a po smrti majitele ji vrchnost mohla osadit novým vlastníkem. Ten měl povinnost zaplatil zákupní částku.

Usedlost ale mohl majitel prodat, tím okamžikem přecházely povinnosti k ní se vážící na nabyvatele. Předchozí majitel tak mohl odejít kam chtěl, ale nesměl vrchnosti dlužit platby za předchozí léta. Prodávající tedy buď musel dlužné povinnosti vyrovnat nebo kupující dluh převzít na sebe. Pokud byl „uprchlý poddaný“ stíhán, tedy jako dlužník, neplnící své závazky.

Možnost prodat usedlost se často využívala k tomu, že bylo formálně prodána potomkům vlastníka a tak se mnohdy držela v jednom rodě nejen desetiletí, ale i staletí.

Povinnosti k selské usedlosti závisely na její rozloze. Peněžní dávka byla zpravidla ve výši 1 kopy (60) grošů pražských z jednoho lánu. Lán se rovnal 60 korcům čili 90 mírám polnosti. Rozloha 1 lánu se v současných mírách činila něco přes 0,57 ha.

Naturální povinnosti se dost lišili i od toho, jestli usedlost byla v blízkosti panského sídla nebo od něj vzdálená. V blízkosti panského sídla byly zpravidla vyšší naturální a nižší peněžní dávky, ve vzdálenějších naopak vyšší peněžní a nižší až žádné naturální.

Robota, resp. pracovní povinnost k vrchnosti, zpravidla nepřekračovala 12 dnů roboty potažní a 6 dnů roboty pěší za rok. Povinnost byla navíc rozdělena na povinnost roboty při sklizni sena, žních, orbě a svozu dřeva. V žádné období nepřekračovala potažní robota 4 dny.

Mluvit o nadměrném zatěžování poddaných robotami a platy v předhusitských Čechách neodpovídá historické skutečnosti. Mluvit o sociálních příčinách husitských bouří je záležitost ideologická, ne historická.

K připoutání rolníků k půdě došlo až po husitských válkách a v jejich důsledku. Byl jednak úbytek obyvatelstva a jednak velké množství lidí, tzv. „ležáků“, kteří se po zemi volně pohybovali, živili se příležitostnou prací a dost často krádežemi a loupežemi. Bylo třeba přinutit tyto lidi, aby se podřídili nějaké autoritě.

Ke zvýšení robotních povinností došlo až po 30.leté válce, tedy o více než 200 let později, opět v důsledku úbytku obyvatelstva a zvýšení rozlohy vrchnostenské půdy o rozlohu během 30.tileté války zaniklých selských usedlostí i celých vesnic.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám