Článek
Vážené spoluobčanky, vážení spoluobčané,
v listopadu jsme si připomněli třicet pět let od Sametové revoluce, klíčové události, která nás osvobodila od totalitního režimu. Stali jsme se svědky přechodu ke svobodné, demokratické společnosti, kde jsme doufali v rozkvět nejen občanských práv a odpovědnosti - a v nehostinných místech jim i pomoci vzkvétat. Dnes však musím říct, že naše země je dotačně přehnojená. Namísto skutečného rozvoje a odpovědné ekonomiky jsme si zvykli na dotace, které deformují náš trh, politiku i společnost.
Dotace, které měly být nástrojem obnovy, se staly novým balvanem, pod nímž naše kreativita a svoboda chřadnou. Před třiceti pěti lety jsme toužili po svobodě slova, po možnosti podnikat a budovat si svůj život sami. Dnes však často vidíme, že se místo poctivé soutěže a podnikavosti stáváme závislými na přísunu peněz, které jsou přerozdělovány od stolu – bez ohledu na skutečnou potřebu nebo efektivitu.
Jak jsem kdysi řekl, „tržní ekonomika je pro mě cosi samozřejmého jako vzduch,“ protože dává člověku svobodu jednat, riskovat a tvořit. Dnes však vidím, jak je tato svoboda dušena dotacemi, které z nás činí závislé na státní pomoci. Náš stát a evropská spolupráce by měli být zárukou svobody a spravedlnosti, nikoliv nástrojem, který posiluje klientelismus a pokřivuje tržní prostředí.
Místo abychom inovovali a odpovědně podnikali, tak přerozdělujeme dotace, které vytvářejí iluzi prosperity a ve skutečnosti podkopávají naši dlouhodobou životaschopnost. Naše země, kdysi bohatá na lidskou tvořivost a snahu o lepší budoucnost, je dnes zahlcena penězi, které vyživují systém neodpovědnosti a krátkodobých zájmů. Dotace deformují nejen trh, ale i naše hodnoty. Namísto zodpovědnosti za své činy se mnozí z nás spokojí s čekáním na další přísun prostředků z vrchu.
Kdysi jsem mluvil o „antipolitické politice“, politice jako službě pravdě a morálním hodnotám. Dnes se však politika stává hrou o přerozdělování dotací a výhod, které slouží spíše k udržení moci než ke skutečnému zlepšení života občanů. Jsme svědky toho, jak se naše instituce, které měly být zárukou demokracie, stávají nástroji přerozdělování peněz a jak se z politiky vytrácí smysl pro pravdu a odpovědnost.
Naše země je přehnojená dotacemi i v kultuře. Umělci, spisovatelé a další tvůrci, kteří kdysi bojovali za svobodu tvorby, dnes často spoléhají na státní podporu. Svoboda tvorby však nemůže být závislá na penězích od státu – kultura musí zůstat živá, pluralitní a nezávislá. Dotace mohou podpořit jen to, co je nepostradatelné pro zachování národní identity, ale nesmějí dusit svobodnou kreativitu.
Naše země může vzkvétat pouze tehdy, když si opět uvědomíme, že svoboda znamená i odpovědnost. Svoboda slova, podnikání a kultury není samozřejmostí – musíme ji chránit před jakoukoliv formou závislosti. Dotace mohou být užitečné, ale nesmějí se stát naším hlavním pilířem. Potřebujeme opět vrátit do středu naší společnosti hodnoty odpovědnosti, tvořivosti a poctivé soutěže.
Dnes, stejně jako před třiceti pěti lety, stojíme před úkolem udržet naši svobodu a odpovědnost živé. Aby naše země znovu vzkvétala, musíme snížit závislost na dotacích a vrátit se k tomu, co nás činí silnými: k lidskosti, tvořivosti a skutečné svobodě.
Děkuji vám.
Novoroční projev
